Poměrně dlouho jsem dumal, jak bych nový singl výstižně a v krátkosti shrnul. Přál jsem si zároveň najít něco, co ještě o Lucii Vondráčkové nebylo nikdy vyřčeno. Slova jako nuda, průměr a spousty dalších už zazněla. Co ještě zbývá? Je to jednoduché: Lucie Vondráčková se svojí Šancí definitivně ukázala, že postrádá soudnost ve vnímaní svého žánru a možná i hudby celkově.
Jako bych už skoro slyšel bouřící dav, který mi po přečtení prvního odstavce spílá, ať ukážu ve svých třiačtyřiceti letech sám, zda budu tak přitažlivý, jako tato česká hudební stálice. Jenže zmiňovaná ztráta soudnosti se v tomto případě nepojí se zpěvaččinou nahotu zahalenou ve vaně plné mléka. Ta je naopak vizuálně zpracována docela vkusně a je vlastně nakonec jediným světlejším bodem tohoto počinu.
Zde je bohužel problém úplně jinde. Opravdu trapně jsem se cítil například při sledování hereckého výkonu, který Vondráčková v klipu podala. Pokud by tohle předvedla zpěvačka, která se vyrovnává se svým prvním rozchodem, tak dejme tomu, ale v kontextu s textem, na kterém se mimochodem sama podílela, působí zle nedobře.
Pokud se zaměříme pouze na samotnou skladbu, která je zde tím podstatným, je to pořád ten samý kolovrátek, který Lucie Vondráčková praktikuje již roky. Nejenže často vykrádá sama sebe, ale svým hudebním pojetím se snaží zasáhnout hudební fanoušky snad všech věkových kategorií, od batolat až po rádia v pečovatelských domech. Přitom v sobě drží jedinečný dar v podobě snadno rozeznatelného hlasu, který stále působí velmi mladistvě. Jenže se s ním bohužel nikdy nedokázala naučit pracovat nebo ho využít na něco, z čeho by se trochu náročnějším posluchačům při poslechu nekřivily nehty na nohou. Pořád jede jen první signální.
Stále však ještě existuje cesta, kterou by se zpěvačka mohla vydat a možná bychom nakonec byli překvapeni: Přestat spolupracovat s hudebníky jako Tomi Popovič a Vojtěch Drahokoupil a se svou fanouškovskou základnou se vzdálit z vod popu. Jako příklad naděje uvádím společnou skladbu s Radimem Flenderem, ve které Vondráčková působí o tisíc procent přirozeněji než obvykle. Spolupráce s podobnými interprety by mi v jejím případě dávala daleko větší smysl. Prostě se trochu z té popové křeče uvolnit...