Skladba Aperture je oproti pilotním singlům ze Stylesových předchozích alb výrazně jiná. Zatímco v minulosti sázel zpěvák u písní Sign of the Times, Lights Up a As It Was na silné melodické linky a údernost, tentokrát napětí buduje pomalu a od posluchačů si žádá trpělivost.
Jeho minimalistické disco, rozkročené kdesi mezi Billie Eilish a Robyn, se otevírá pozvolna, což na první dojem může působit poněkud nudně. Nuda by naopak byla, kdyby Styles vtrhnul na parket s přímočarou taneční muzikou, které je už všude dostatek. Aperture je možná křehká elektropopová klubovka, ale tělo rozechvívá zaručeně. A především je to dobrá návnada na zbytek alba, protože logicky vyvstává otázka, jak moc singl reprezentuje zvuk celé nahrávky.
Doprovodný videoklip pak ilustruje, že i na tohle minimalistické disco se dá vlnit boky. Styles tu s mužem, jenž ho pronásleduje sterilním hotelem, předvádí zvedačku jak vystřiženou z Hříšného tance. Celé to působí trochu bizarně, ale vlastně přitažlivě. O to víc, že se bývalý člen One Direction odmítá nechat svazovat škatulkami a s každou deskou se snaží o invenci. Byť jeho směřování nemusí sednout každému.
Obzvlášť odvážné je vydat pilotní pětiminutový singl v době, kdy mají lidé z mladších generací problém udržet i vlivem TikToku pozornost. Hudba by ale neměla být spotřební zboží, kterému se stačí věnovat jen polovičatě. Je dobře, že Styles (a někteří další popoví umělci) nejdou ve všem fanouškům a rádiům na ruku.