Přichází předvánoční záplava nových desek. ◆ Luboš Pospíšil plánuje akustické album. ◆ Ecstasy of St. Theresa se vydává na turné po západní Evropě. ◆ Konečně v Československu vychází album skupiny Půlnoc, dočasných pohrobků Plastic People of the Universe, původně vydané firmou Arista jen v USA. ◆ Z podobného soudku Plastikům blízkých umělců: Praha se těší na vystoupení Johna Calea (ex Velvet Underground) v Lucerně 26. 11. 1992. ◆
Druhé album Prouzy produkoval Ivo Heger ze skupiny Toyen. Ohlašuje ho EP deska Tady je místo. ◆ Zdeněk Vřešťál zakládá agenturu Z, která má „muzikantům obstarávat sponzory a sponzorům muzikanty“. Nerez bude nadále hrát jen ve třech, bez kontrabasu. ◆ Sourozenecké duo Bratrstvo kočičí pracky vydává třetí demo. Prý na něm zpívá v „černošské angličtině“. První demáč pustili do oběhu už na začátku roku 1992. Za zmínku stojí jen jeho název Tu loť sme ukradly mi, pyráťy. ◆
Ondřej Hejma se v rozhovoru s Ondřejem Konrádem diví sám sobě, když mluví o právě natočené desce Hoši z východního bloku: „Můj hlavní problém na týhle desce je spíš nějakým způsobem smířit to, že jsem žil 40 let v komunistický džamahirii a vždycky jsem obdivoval všechno, co je americký, takovou hudbu jsem hrál, takový texty jsem zpíval a teď se to všechno otočilo. Žiju v zemi, která se řítí neuvěřitelným úprkem ke všemu, co je západní, a říkám si: to jako zapomeneme, že jsme v tom tady, že jsou tu určitý historický vlivy? A dostávám se k naprosto paradoxní situaci, kdy já jako protagonista všeho americkýho nakonec natočím desku Hoši z východního bloku a je na ní oslavná píseň na ruskou vodku… Myslím, že v tomhle západním nářezu, kterej teď právě prožíváme, je potřeba mírně provokativně, mírně proti proudu naznačit, že není všechno zlato, co se třpytí, a že jsou určitý historický kořeny, který nás poutaj i k jinejm civilizacím, než je ta západní, a není za co se stydět.“ ◆
Martin Němec nahrál s Bárou Basikovou oratorium Responsio mortifera o Janě z Arku. Bára točila své party na texty Jana Sahary Hedla v pokročilém těhotenství. „Chvílemi jsme už měli obavu, že to budeme muset dotáčet v Podolí,“ konstatoval Sahara. „V těch kachlíkovejch prostorách by možná mohla být lepší akustika než ve studiu.“ ◆ Konečně byly uděleny licence pražským soukromým rozhlasovým stanicím. Stav éteru v listopadu 1992 byl takovýto: Rio (87,8), Evropa 2 (88,2 FM), Country (89,5), Golem (90,3), Rádio 1 (91,9), RTL (93,7), Plus (96,5), Bonton (99,7), Vox (101,5), Collegium (103,7). O něco později se připojila stanice Kiss 98 (98,1). ◆ Začínající publicista Honza Dědek představuje talentovanou skupinu Tata Bojs. V jeho portrétu skupiny se objevuje i pozoruhodný Mardošův výrok: „Teď už bysme ale chtěli, aby se hudba zlepšila a aby nás lidi brali jako muzikanty, ne jenom jako šašky.“ ◆
„Svým způsobem nová etapa začala od letošní dubnové Lucerny,“ popisuje nejnovější vývoj v Arakainu Jiří Urban. „Před ním už se kapela ocitla v takovým vakuu pochybností, jestli má dál něco dělat, ale fantastická atmosféra koncertu nás znovu postavila na nohy.“ A tehdejší zpěvák Aleš Brichta odpovídá v jiném článku na otázku, zda by nebylo lepší nechat zpívání a věnovat se nějaké formě byznysu, na který má vysokoškolské vzdělání: „Muzika je pro mě i teď koníčkem. Nechci svýmu zpívání říkat zaměstnání, protože ho neberu jako pracovní proces. Burzovní spekulaci bych se rád věnoval, myslím, že by mě to i bavilo, ale nevím, zda na to budu mít čas.“ ◆ Valašskomeziříčská kapela Mňága a Žďorp prožívá euforii – jejich desku Furt rovně! bude šířit renomovaná nadnárodní firma BMG: „Zástupci firmy přišli jednou na vyprodaný koncert Na Chmelnici a my jsme nevěděli, co to je.“ I u Mňágy rezonují první pocity zklamání z polistopadového vývoje. Petr Fiala to v té době formuloval velmi pregnantně: „Můj vztah ke společnosti je negativní. Ke komunistické to bylo jasné, ale teďka je to stejný moloch. Musíš se pořád přizpůsobovat a v zájmu podivné demokracie se děje spousta pitomostí.“ ◆
Karel Gott se na nové desce Když muž se ženou snídá rozhodl vsadit na mladé autory. Pavol Habera mu dodal tři melodie včetně titulního hitu a Janek Ledecký napsal pro Mistra dva texty. ◆ Jana Kratochvílová vyděsila své příznivce albem pod pseudonymem Z-Goddess. Na desce Immortality se to totiž podle Ondřeje Bezra „hemží samým transcendentnem, dušemi, galaxiemi, světlem a hvězdami.“ ◆ Lucie Bílá se konečně dočkala svého prvního alba Missariel a 2. listopadu je v Euroclubu pokřtila spolu se dvěma klipy Láska je láska a Ukrajina. ◆
Marie Rottrová je jednou z mála hvězd starší generace, která vsadila na jiného vydavatele než na Supraphon, Panton nebo Bonton. Nosič Chvíli můj a chvíli svůj vychází u stále ještě metalovo-punkového Monitoru. ◆ Z opojeného stavu se na chvíli probudil Michal Penk. Popron mu dal šanci s albem O bláznech. Dobře se prodávalo, ale od Pavla Klusáka dostal bývalý člen zárodečné Lucie jen jednu hvězdičku. Klusák navíc v recenzi cituje kouzelnou pasáž z písně Výprodej mládí: „Na cestu do Jalty / nechoď bez kravaty / V Narcisu bacha dej / svý prachy uschovej / na orloj za mince / koukej se od Prince / pak si dej u kafe / marjánku v Rock Café.“ ◆ V listopadové vlně nových desek konkuruje Penkovi další jednohvězdičkový zoufalec Jakub Smolík s albem Až se ti jednou bude zdát. Jarda Špulák o něm píše jako o strašidelném snu. ◆
Na novém albu Brontosaurů si Jiří Černý kromě jiného povšiml „antihumorné kresby brontosaura, jehož hlava se má podobat Janu Nedvědovi, ale to by musel být Kačerem Donaldem.“ Albu ovšem dal přísné, avšak slušné tři a půl hvězdičky a připojil několik pochvalných vět: „Vedle pocitu mládí, naděje a jakéhosi dobrotivého duchovního řádu si brontosauří nahrávky vždycky zachovaly ještě pokušení ke společnému zpěvu a schopnost neztrácet svou prasílu ani v podání nekonečně horším.“ ◆ Pravidelné známkování nových českých desek dopadlo tentokrát dobře pro Mňágu a Žďorp a album Furt rovně! (3,7 z pěti možných) a Spirituál kvintet s Karlem Zichem. Jejich Rajská zahrada měla 3,6 bodu. Noví Zelenáči Mirka Hoffmana vydali dvě desky najednou, ale ani to jim nepomohlo – I See America i Za volantem starý kovboj nasbíraly shodně jen po 1,2 bodu. ◆
Členové skupiny Tublatanka prozradili původ svého názvu. Jmenují se podle Tarzanova otčíma, opice Tublat. ◆ Křesťanské vydavatelství Rosa plánuje publikovat hudební dvouměsíčník Tón, zaměřený na „moderní křesťanskou hudbu“. ◆ Miroslav Wanek, vůdčí osobnost skupiny Už jsme doma, napsal hudbu ke hře Neúspěšné predstavenie, kterou nastudovalo zvolenské Ex-divadlo 9 podle Daniela Charmse. ◆ Marcela Březinová prý stihne ještě do Vánoc dostat do obchodů desku s názvem Každej to má rád. ◆ Tři sestry momentálně nevystupují, takže Magor Doležal dočasně pracuje v zahraničním obchodě a „Hadr tahá auta z Ameriky, Karásek a Nikotýn si válejí šunky. Jen Fanánek dál koncertuje se svými Hagen Baden“. Fanánkovi spoluhráči ale nejsou příliš nadšení z toho, že během letní sezóny lidi na Sestry neustále pokřikovali, aby dali hagenbadenovského Průšu. Třetí album Tří sester vyjde až v březnu příštího roku. ◆
A na závěr zase nějaká ta zlatá slova Jiřího Černého. V recenzi na Gottovu desku Když muž se ženou snídá, píše: „Kdo není vůči gottovskému zpěvu od přírody hluchý, nalezne v novém albu mírný vývoj, zatím spíš v opuštění přehuštěných pevnin než v objevování tajemných ostrovů.“