11. března 1988 se konal první koncert Depeche Mode v Československu. Kapela tehdy hrála v Pražské sportovní hale. Autor knihy Filip Macháček, mimo jiné pořadatel akce Prague Depeche Mode Weekender a letních kempů Depeche Mode Friends, viděl kolem sta koncertů této britské legendy. Na Výstavišti ale v tu pravou chvíli nebyl – jak již dříve pro Headliner vzpomínal, nejspíš ve chvíli, kdy jeho budoucí hrdinové stáli na pódiu necelých sto kilometrů od něj, dělal doma v Táboře domácí úkoly. Zmeškané vystoupení ho ale nikdy nepřestalo fascinovat, a tak si uložil vlastní domácí úkol. Zmapovat všechny dostupné vzpomínky a sdílet je s dalšími depešáky v jedinečné knize, která právě vychází.
Proč jste se rozhodl napsat knihu zrovna o jediném koncertu Depeche Mode u nás, na kterém jste navíc nebyl?
Ten koncert jsem tehdy samozřejmě vnímal. Dokonce na něm od nás z jihočeské Soběslavi i pár starších depešáků bylo. Byl to pro mě tehdy samozřejmě zcela nereálný svět a sami Depeche Mode pouhými plakáty na zdech dětského pokoje... Ale to mysterium kolem něj, které fungovalo tehdy, tak nějak přetrvává dodnes. A mě celou mou „depešáckou“ kariéru fascinovalo. Fanoušci obtížně sháněli fotky a nahrávky z místa, zcela marně jakékoli video, a to vše zřejmě proto, jak málo šťastných se na koncert dostalo a jak moc bylo těch, kterým se to nepodařilo. Já jsem tak nějak podvědomě chtěl prostřednictvím těch šťastnějších nejen splnit přání „podívat se na něj“ i těm, kteří tam „tehdy“ nebyli, ale i vzdát respekt celé té úžasné fanouškovské scéně v Československu.
Zjistil jste o 11. březnu 1988 všechno?
Kdo ví? Vím, že jsem v rámci svých možností dosáhl racionálního maxima. Asi bych mohl hledat další fotografy a čekat na větší senzace, ale to by kniha nejspíš nevznikla. Věděl jsem, že když ne já, už asi nikdo jiný to téma nezpracuje. Léta běží, věk nezastavíš a řada těch, které bych tam chtěl mít, už tu bohužel nejsou. Myslím, že dát dohromady 300 stránek, z toho 200 fotografií, kompletní tiskový archiv a 88 autentických příběhů není špatný výkon od někoho, kdo tam nebyl. Jistě, těch příběhů mohlo být třeba 1988, ale to by třeba zase nebavilo čtenáře.
Jistě jste měl v rukách mnoho knih o Depeche Mode, čím je tahle výjimečná?
Žádná jiná kniha na světě o Depeche Mode není tak rozsáhlá a kompletní na téma jediného depešáckého koncertu. Vím, že v Polsku vznikla kniha o prvním polském koncertu v roce 1985. Ve vší úctě k jejím autorům je má kniha v mnoha směrech unikátnější.
Knihu pokřtil mimo jiné v Praze usazený Tim Simenon, producent alba Ultra. Jaký s ním máte jako jeden ze zdejších fanoušků kapely vztah?
Mimo jiné. Jsme přátelé, troufám si říct. S plnou pokorou a úctou k Timovi. Bylo by nelogické jej nepřizvat a jsem šťastný, že neodmítl. Kmotry knihy však byli i Karel Deniš a Čestmír Strakatý. I za ně jsem nesmírně rád. Křest knihy tak byl takový „táborský“ take over, protože já a Čestmír jsme se v něm narodili a Karel v něm žije.
Aktuálně nejsou ohlášeny žádné další koncerty Depeche Mode. Jak se vám s tím žije?
Mně dobře. Jezdím po koncertech s jejich bubeníkem Christianem Eignerem a kapelou Lakeside X jako DJ. A pokud jde o ty koncerty… Vše se může změnit.