Nemoderný chalan
7. 7., Pohoda Festival
Speciální poctu Miro Žbirkovi připravili Laco Lučenič a Midi Lidi přímo pro slovenskou Pohodu. V rámci koncertu se vrátí k Mekyho průkopnickým albům Nemoderný chalan, Chlapec ulice a Zlomky poznania. Právě na nich se totiž Žbirka společně s Lučeničem v roli producenta stali průkopníky elektroniky a syntezátorů u nás. Ve své době netušili, jak zásadní vliv budou právě tyto nahrávky mít na celé generace muzikantů, jako jsou právě Midi Lidi. Tohle by mohlo být jedinečné.
Honza Vedral
Nick Cave & the Bad Seeds
7. 7., Pohoda Festival
Termín letošního festivalu Metronome se kryl s Glastonbury, takže někteří z nás o pražský koncert Nicka Cavea přišli. Když k jeho tříhodinovému setu přičteme další položky z plakátu, jako jsou The Libertines, Slowthai, Black Pumas, Shame, Sigrid, Yves Tumor nebo novou sestavu Black Country, New Road, která nezahraje ani jednu písničku z vydaných alb, rýsuje se neodkladná za našimi východními sousedy.
Ondřej Horák
Social Distortion
8. 7., Mighty Sounds
Pokud chcete slyšet esenci americké hudby, ve které najdete všechno od blues přes country až po punk rock, musíte jednoznačně zajet na Social Distortion. Tahle kalifornská parta je spolu 44 let a přitom stále hraje a zpívá s lehkostí mladíků dob Buddy Hollyho, nasraností Sex Pistols a kazatelstvím Johnyho Cashe. Je to vskutku kultovní záležitost. Jedny z největších představitelů cowpunku přivítá letos v Táboře Mighty Sounds!
Dany Stejskal
Royal Republic
9. 7., Mighty Sounds
Tahle švédská čtveřice je u nás pečená vařená a dávat ji do festivalových tipů se může zdát jako nošení dříví do lesa. Je to ale zhruba dva měsíce zpátky, kdy jsem znovu poslouchal jejich poslední studiovku Club Majesty, a pořád to tam je. Energie, přímočarost, hravost, humor a hlavně nečekaně silný nádech diska, jenž pro mě tu desku posunul nad většinu toho, co jsem ten rok slyšel. Byl to fór, který vyšel na výbornou, a funguje i na opakovaný poslech. Rád si to dám naživo.
Jarda Konáš
Americký rokenrol ze Švédska. To mě vždycky napadne, když vidím kníratého frontmana Adama Grahna a spol., ať už na fotkách, nebo přímo na pódiu. Royal Republic jsou zábavní, energičtí a hlavně taky mají buňky na písničky. Jejich show roztančí i toho největšího rockového zamračence.
Olivia Boková
Sleaford Mods
13. 7., Colours of Ostrava
Prasklina na mapě hudebního showbyznysu se po vydání loňského alba Spare Ribs stále rozšiřuje. Místo aby šok z minimalistického běsnění na pomezí raveu, punku a grimu odezněl a vyšuměl, publikum štkavého i zábavného dua z Nottinghamu roste. Jejich premiéra v Česku bude velká nejen kvůli rozměrům pódia, Sleaford Mods jsou po covidu hladoví a ve formě.
Ondřej Horák
The Killers
13. 7., Colours of Ostrava
Tohle rozhodně není žádný tajný tip, Killers jsou na plakátech největším písmem na prvním řádku. Když ale zavřu oči a vrátím se na Rock for People 2007, září vzpomínka na tuhle kapelu jako broušený diamant. Že se vrací a opět si je můžeme vychutnat na letním festivalu, je splněný sen. Navíc když už se člověk těší dva a půl roku, od chvíle, kdy byla kapela oznámena, že… A v roce 2021 se na albu Pressure Machine ukázalo, že i když Killers hrají už dlouho, nejsou za zenitem.
Šárka Hellerová
Kings of Convenience
15. 7., Colours of Ostrava
Na střední jsem nemohl folk ani vystát, pozérsky jsem to považoval za kotlíkařinu. Okolo maturity jsem ale poznal Josého Gonzálese a Kings of Convenience a úplně to změnilo mé vnímání folku. Pryč byl obraz táboráku, flanelek a ešusů, tehdy se pro mě stal folk hudbou melancholických snílků a s tím jsem se snadno ztotožnil. Jsem rád, že Kings of Convenience ten zvuk pořád mají.
Jarda Konáš
Loni se Erlend Øye a Eirik Glambek Bøe připomněli albem Peace or Love a ukázali, že to umí pořád stejně dobře jako v dobách fantastického debutu Quiet Is the New Loud. Opět ultra něžným skladbám na novém albu stále dominují jejich dva hlasy a kytary, i když se tentokrát trochu odvázali a dovolili si například automatického bubeníka, načež se ale strachovali, jestli je za to fanoušci nezabijí. Myslím, že je fajn, že budou zrovna na Colours, protože tam tyhle koncerty, k jejichž atmosféře lze slovo intimní napsat zcela bez ostychu, bývají parádní a publikum si je dokáže vychutnat.
Šárka Hellerová
Larkin Poe
16. 7., Colours of Ostrava
Larkin Poe. Dvě nádherné holky, co hrajou skvělé blues, které hrály letos v květnu ve vyprodaném Lucerna Music Baru, uvidíme na Colours na velikém festivalovém pódiu. Bude bluesové kouzlo sester Larkinových fungovat stejně i tady? Jsem nesmírně zvědavý, jak to dopadne, tohle si nesmíte nechat ujít.
Dany Stejskal
Tindersticks
16. 7., Colours of Ostrava
Může za to jejich frontman Stuart A. Staples. Při rozhovoru, který jsem pro vás do tohoto Headlineru připravovala, mě dokázal nádherně naladit na jejich vystoupení. Také ve mně vzbudil ohromnou zvědavost, jak se ten klid a harmonii vyzařující pán se zastřeným hlasem a obklopený ostatními muzikanty z kapely projeví na pódiu.
Olivia Boková
Dismember
13.–17. 7., Obscene Extreme
Klasika švédského death metalu byla mnoho let mrtvá, ale nedávno svou cirkulárku znovu rozjela do slušných obrátek. Předchází je pověst kapely, která má produkční věci kolem koncertů celkem na salámu, ale jedno pravidlo je nepřekročitelné: na aparátech jim musí viset vlajky Iron Maiden, Judas Priest a Motörhead. Bude to tak i v Trutnově?
Radek Pavlovič
Skepta
29. 7., Pop Messe
Brněnský Pop Messe se hned loňským prvním ročníkem vystřelil mezi programově nejzajímavější tuzemské festivaly. Mezi letošním váháním, kam se v postcovidové smršti koncertů vydat, byl první jasnou volbou. Britský král grimeu nasadí už tak skvělému programu korunu.
Kristina Kratochvilová
Bicep Live
29. 7., Pop Messe
Andrew a Matthew nejsou nic jiného než hudební nerdi – nejdřív spolu v pubertě vedli hudební blog a pak začali sami hrát. Byť vám možná jméno Bicep nic neřekne, vsadím se, že jste od nich nějakou tu melodii slyšeli, protože jsou často používané v různých znělkách a jinglech – jejich koncert v Praze byla neskutečná taneční extáze, a tak doufám, že v Brně budou tančit celé Lužánky!
Vladimír Sejk
Algiers
29. 7., Pop Messe
Algiers jsou srdíčka a každý jejich koncert je unikátní svou neuvěřitelnou energií. Nová deska by měla být dle slov kapely již hotová, a tak se můžeme těšit na nové písničky. Mix post-punku a gospelu a frenetické elektroniky. Nejoriginálnější taneční kreace Ryana Mahana, neuvěřitelný hlasový projev Franklina Fishera, kytarové plochy Lee Tescheho a extatické šamanské bicí Matta Tonga – běžte na Algiers a nebudete litovat!
Vladimír Sejk
Kae Tempest
30. 7., Pop Messe, Brno
Kae Tempest přijeli loni v listopadu s pásmem poezie, aby a cappella předvedli průřez svými texty. Když v roce 2019 hráli ještě jako Kate Tempest na festivalu Glastonbury, Park Stage se proměnila v oázu klidu uprostřed vřavy festivalu pro 200 000 lidí. Zapadlo slunce, vším prostupoval pocit sounáležitosti, lidi plakali. Kdyby se Kae Tempest podařilo zkonstruovat jen zlomek téhle show, bude to silný zážitek. Do Brna navíc přijedou s novou deskou, kterou svůj často nekompromisní projev naředili líbivými prvky.
Ondřej Horák
The Bug & Flowdan
30. 7., Pop Messe, Brno
Kevin Richard Martin, jak zní občanské jméno britského producenta a architekta dunění, vydal nejzuřivější album roku 2021. Třetí pokračování albového projektu, jenž skládá pod pseudonymem The Bug, natlakoval vším vztekem z pandemie i politických pohybů napříč glóbem. Podle videí ze sociálních sítí to vypadá, že na aktuálních koncertech spolu s Flowdanem otevírají bránu do pekel. Jenže všudypřítomný oheň je jen prostředníkem katarze a uvolnění.
Ondřej Horák
Pendulum
4.–6. 8., Let It Roll
Let It Roll je i mezinárodně jedním z nejuznávanějších tanečních festivalů a letos se pořadatelům povedlo ulovit absolutní hvězdy drum’n’bassu. Australští Pendulum navíc přijedou v té vůbec nejnadupanější verzi. Na scéně připomínající obří vesmírnou loď zahrají live. Takových koncertů po celé Evropě letos chystají jen pět. A už to, že jeden z nich bude v Milovicích, je událost.
Honza Vedral
Black Country, New Road
5.–6. 8., Beseda
Britská kapela Black Country, New Road, která byla označována jako nejlepší koncertní kapela současnosti a získala mnoho fanoušků na celém světě i u nás, měla v topolovém hájku v Tasově nedaleko Veselí nad Moravou zahrát již na loňském ročníku Besedy. Jak naznačují recenze z jejich vystoupení na festivalu Primavera, kapela si rozdělila vokální party mezi sebe a i bez zpěváka Wooda zní hodně dobře.
Marek Reinoha
Melt-Banana
9.–13. 8., Brutal Assault
Jsou z Japonska a nepasují na ně žádná měřítka. Crazy duo Melt-Banana za mnoho let existence zmutovalo v půvabně neuchopitelnou bizarnost, která míchá elektroniku, noise rock a grindcore a nad to všechno nacpe signifikantní infantilní zpěv Yasuko Onuki. Druhá taková kapela neexituje. V Česku bývají velmi zřídka, takže na Brutalu je nechci zmeškat.
Radek Pavlovič