Obrázek k článku Obrazem: Třicátý ročník svébytných Boskovic potěšil tradiční kvalitou
| Marek Reinoha | Foto: Marek Reinoha

Obrazem: Třicátý ročník svébytných Boskovic potěšil tradiční kvalitou

Od čtvrtka 7. do neděle 10. července v Boskovicích proběhl již 30. ročník multižánrového festivalu s podtitulem Festival pro židovsku čtvrt. Festival se tradičně koná na krásném místě, kousek od centra města pod majestátním dohledem boskovického hradu.

Na čtyřech pódiích zde po čtyři dny probíhá hudební produkce. Na dalších místech, zejména v židovské čtvrti města a jejím okolí, se koná další doprovodný program, jako jsou výstavy výtvarného umění, autorská čtení, divadelní představení nebo filmové projekce. Byl jsem zde již několikrát a nemohl jsem si nechat ujít ani jubilejní ročník tohoto sympatického festivalu.

Akci tradičně ve čtvrtek otevírají vernisáže výstav v Muzeu regionu Boskovicka, kde jsem nevynechal tu, která zahajovala výstavu obrazů Vladimíra Kokolii ze série Slow Looking. Kokolia se v Boskovicích poté představil ještě jednou, a to svým tanečním doprovodem na hudbu německé skupiny Volkmar Miedtke & Ultrafon. Ta v pátek na pódiu v letním kině předvedla svoji tvorbu, v níž se mísí analogová elektronika, rock jazz nebo psychedelie. Po vernisáži jsem se již věnoval pouze hudebnímu programu, který čítal řadu položek z tuzemské alternativní scény i několik zajímavých zahraničních jmen. Line-up jednotlivých pódií byl tradičně hodně nabitý, zmíním proto jeho pomyslné vrcholy.

Vladimír Kokolia a jeho taneční doporovod na hudbu skupiny Volkmar Miedtke & Ultrafon

Čtvrtek byl tak trochu zahřívací a hudební produkce probíhala pouze ve stanu na palouku Potrvá pod hradbami boskovického hradu a v zámeckém skleníku. Jeden koncert se uskutečnil i v boskovické synagoze. Vyzdvihl bych zejména vystoupení progresivní, akusticko-folkrockové skupiny Žamboši ověnčené žánrovými cenami Anděl. Výjimečný byl díky atmosféře boskovické synagogy. Na palouku Potrvá jsem si užil též syrové riffy a down tempo rytmiku dua UKLWT, které tvoří Todd Nesbitt (Unkilled Worker, Nesbitt´s Onequality) s kytarou a mikrofonem a bubeník, nebo ambientní pseudo folk Arana Epochala postavený na elektronických podkladech a basové kytaře.

Todd Nesbitt si v kapele UKWLT vystačí s bubeníkem

V pátek již se hrálo naplno na všech scénách a proběhla řada vskutku výborných koncertů. Na UNI scéně umístěné na Panském dvoře jsem konečně měl možnost shlédnout naživo vystoupení dvou skupin, které jsme zařadili mezi 50 nadějí tuzemské hudby (jednu v roce 2021 a tu druhou letos). Tou první byla nefolková formace Čtvrt na smrt a druhou elektro punková partička La Banda de Contenedor. A obě kapely potvrdily, že si zařazení mezi naděje opravdu zaslouží.

Čtvrt na smrt jsme zařadili do Headliner výběru nadějí

Za zmínku stojí i tradičně skvělý set skupiny něco něco na témže pódiu. Na palouku Potrvá jsem v sobotu stihl jen duo Pulsar tvořené Tomášem Přidalem a Bobem Vrátníčkem a jejich muziku na pomezí psychedelického rocku a post punku. Zaujala mě také zběsilá kytarová muzika skupiny Pacino, která letos vydala druhé, a opět skvělé, album Sedm světů. Zbytek večera jsem strávil pod hlavním pódiem v letním kině. Tam se představilo maďarské instrumentální noise rockové trio Pozvakowsi, jež pro mě bylo velikým překvapením a jedním z vrcholů celého festivalu. Následovala post-hardcoreová kapela Girls Against Boys z USA. Páteční večer potom zakončili klasici českého avantgardního roku Už jsme doma.

Američani Girls Against Boys hrají post-hardcore 

Přestože program pokračoval i v neděli, pro mě byla posledním dnem festivalu sobota, která opět nabídla řadu zajímavých produkcí. Na UNI scéně bylo asi nejsilnější sebevědomé vystoupení čím dál lepšího dívčího tria Bibione nebo přímočarý punk veteránů Do řady. Večerní déšť jsem strávil v suchu stanu na palouku Potrvá u energických koncertů skupin mmnk a Chief Bromden a po skončení deště jsem svoji účast na festivalu zakončil shlédnutím vystoupení Lenky Dusilové se skupinou Květy. Jejich koncert pro mě byl nečekaným vrcholem sobotního programu, jelikož jsem ho letos už shlédl v Brně v klubu Fléda a tam mě hodně nebavilo. Nevím, co bylo na Flédě špatně, ale v Boskovicích to byl úplně jiný koncert a byl výtečný.

Květy a Lenka Dusilová. V Boskovicích do sebe vše zapadlo 

Přestože jsem musel po skončení koncertu Lenky Dusilové z festivalu odjet a nestihl jsem proto vrchol sobotního programu, o který se postarala skupina Tata Bojs, ani jiný nedělní program, který také sliboval kvalitní muziku, mohu bez obav konstatovat, že se i třicátý ročník festivalu v Boskovicích povedl. Pořadatelům se dlouhodobě daří držet kvalitu programu na hodně vysoké úrovni a nezbývá než jim popřát hodně sil, nadšení a chuti do dalších ročníků i v této pro kulturu ne úplně jednoduché době. Zase se do Boskovic rád vrátím.

Dívčí trio Bibione se stále zlepšuje

Pacino hrají zběsilou kytarovou muziku

Koncert kapely La Banda de Contenedor dokázal potěšit

Už jsme doma zakončovali páteční program

Koncert mmnk byl smršť energie