Sedm skladeb, inspirovaných knihou Backstage, kterou napsal člen kapely, klávesista Tomáš Berka, vzniklo v duchu jednou z výběžků rockové hudby sedmdesátých let, jazz-rocku.
Fero Griglák je velké jméno slovenské hudby. Na začátku sedmdesátých let, když hrál s Vargovým souborem Collegium Musicum, se o něm v Čechách říkalo, že je to „slovenský Radim Hladík“, ale čas ukázal, že správnější by bylo říkat mu „slovenský Luboš Andršt“. Jako leader vlastní kapely Fermata se totiž stal jedním z nejváženějších středoevropských představitelů fusion music čili - jak se tehdy říkalo - jazz-rocku. Jejich album Huascaran (1977) patří nepochybně k základním deskám historie slovenského rocku.
Backstage je hudba pro rockový kvartet, v němž muzikanti uctivě makají na Griglákova rozsáhlá sóla. Jen občas se do dialogu vplete basa Tamáse Beliczy, zatímco klávesy Tomáše Berky vytvářejí především nezbytnou zvukovou hmotu za kytarou. Záhadou je bubeník, který na desce není uveden. Že by nějaký umělý inteligent?
Ve své kategorii je to výtečná deska. V roce 1975 bychom z ní omdlévali blahem. Griglák svou kytarou doslova maluje melodie. Má svůj hlavní, na první poslech jasně identifikovatelný zvukový odstín nástroje, ale s citem ho doplňuje dalšími, do sebe zapadajícími barvami, čímž vytváří dojem lehkosti a nadhledu. Je prost veškeré agresivity, jeho skladby jsou spíš do sebe zahleděné, nevtíravé, spíš introvertní.
Nejsilnější a pro současné chápání rockové hudby nejpřijatelnější jsou pomalé skladby alba – mazlivá Watercolor (Akvarel) a krásnou melodií oplývající, až zpívající Spring Theme (Jarná téma). Ostatní skladby působí proti těmto dvěma lyrickým melodiím poněkud prázdně. Dnes se tomu občas říká „honírna“, i když v případě Backstage to není úplně přesné pojmenování, protože nejde o exhibici za každou cenu.
Verdikt: 70%
Tvorba Fermaty je dnes poněkud z módy. Hudba se vyvíjela úplně jiným směrem. To ale neznamená, že v tomto oboru nemohou vznikat krásné nebo užitečné desky. Zrovna Griglákovo album může výtečně posloužit jako příjemný ambient a dotvářet určitá prostředí. Ale samozřejmě nejlepší je vidět Fermatu naživo. Tam totiž skladby dostanou tu pravou emoci, kterou žádná deska na světě nedokáže zachytit.