Naoko
Lajka (singl)
Pražská pětice Naoko svůj hudební styl označuje jako moderní pop rock s odkazem na kytarovou hudbu devadesátých a nultých let. A to je, panečku, pořádně veliká škatulka, na kterou těžko najít víko. V minulosti už vydali pár singlů, které s nimi dělal Tomáš Fröde anebo Damián Kučera, takže oko na spolupracovníky mají taky. Jaký je ale jejich singl Lajka? Je to tak, jak sami říkají. Je to naprosto v pohodě pop rock. Možná až příliš infantilní nebo prostě takový obyčejný text a písnička, co by klidně mohla fungovat i v rotacích mainstream rádií. Trošku mi to připomíná Mňágu. Anebo dalších x takových kapel. Problém je, že je to až příliš lehce zaměnitelné a není tam nic tak výrazného, abych příště hned poznal, že se jedná o Naoko. Nechápejte mě zle, pokud takto bude vypadat střední proud, jsem s tím úplně v pohodě – jen já jako posluchač jdu po něčem jiném. Každopádně držím kapele palce, ať se jim daří, a věřím, že dřív nebo později na ně někdy narazím naživo.
wlado
Random Choices
Takto je to fajn (album)
Slovensko-česká formace Random Choices původně z Trenčína se usadila na brněnské klubové scéně, kde představuje svěží vítr v žánrovém ukotvení na pomezí rocku, funku a popu. Jejich aktuální album Takto je to fajn je důkazem muzikantského zrání a posunu od syrovosti starších nahrávek k produkčně dotaženějšímu celku, který doplňují upřímné a civilní slovenské texty. Tak proč proboha ty anglicky zpívané songy? Album balancuje mezi rádiovou přístupností a řemeslnou poctivostí a jako celek (až na tu angličtinu) drží pohromadě. Z té soudržnosti vyčuhuje pouze ten zbytečný horkýžeslížovský track Ghost Town. Kapela se podle mého názoru drží v bezpečí osvědčených aranží, ve kterých se vrací do minulosti, a o poznání více straní rádiové přístupnosti na úkor osobitosti. Muzikantsky i songwritersky přitom Random Choices mají na to, aby popustili uzdu fantazii a do své hudby pustili více současných produkčních postupů. Jejich písničkám by to jistě prospělo. Takto je to fajn je sice poctivá nahrávka, která své jméno víceméně naplňuje, ale kapela v ní potenciál ke svému dalšímu růstu zatím spíše jen naznačuje, než aby jej plně využila.
Marek Reinoha
Milan Suta
My Friend (feat. Abbie Parker) (singl)
No tak tohle do Feedbacku rozhodně nepatří, ale co už… Skladatel Milan Suta nám zaslal svůj nejnovější singl My Friend a osobně se nestačím divit, kolik světových hudebníků na něm pracovalo. Pro dynamickou a ve výsledku gradující rockovou skladbu v symfonickém nádechu si vybral zahraniční muzikanty, kteří mají v portfoliu takové projekty a jména, jako One Direction, Natalie Imbruglia nebo Charli XCX. V jejich čele ovšem stojí Abbie Parker – americká zpěvačka a bývalá členka již neexistujících I AM THEY. Tady zkrátka všechno perfektně sedí a přitom má charakter. Nesmírně živý zvuk, emotivní přechody i naléhavý bridge dělají celek i překvapivě pestrým a hlavně zábavným. Jen zopakuji, že mi tato „superprofesionální práce“ nepřipadá hodna rubriky Feedback!
Lukáš Rešl
Gender Question
Naše poprvé (album)
Čtyřčlenná parta z Třebíče Gender Question přichází s debutovým albem. Sami se zaškatulkovali do kategorie skoropunk, což by s trochou představivosti sedělo. Po prvním poslechu vnímám vliv kapely Wohnout, kterým kluci vloni dokonce předskakovali. Písně jsou přímočaré, vesměs jednoduché. Texty mi místy připadají možná až moc prvoplánové a jindy balancují na hraně nadsázky a vysokého sebevědomí. Nicméně celek funguje, zvuk je přehledný, aranže taktéž a některé motivy jsou nápadité, třeba takové intro u Párečků. Třeba otvírák Rádiovej hit srší mladistvým nadšením a energií a v podobném duchu se nese vlastně celé album. Myslím, že kdyby si kluci na svůj příští počin přizvali producenta, mohli by to posunout o level dál.
Štěpán Kordík
Marie Kaletová
O spánku (singl)
Z černobílé fotografie na YouTube se na mě pravděpodobně dívá tvář Marie Kaletové. Nevím, nemám tušení. Jediné, co vím, že píseň O spánku natočila u sebe doma v malé vsi na jihu Čech a zachycuje chvíli přemýšlení o dítěti a o sobě při jeho uspávání. Skladbu masteroval Amak Golden, chvíli jsem přemýšlel, že mu zavolám a zeptám se, ale pak jsem si řekl, že je to jedno.
Protože před sebou mám krásný vokál se zajímavým textem. Na amatérsky natočenou věc někde na vsi je všechno na vysoké profesionální úrovni. Je to skvěle nabrané, má to vyváženou aranž i mix. Skladba je vystavená s naprostou jistotou, odkud jde a kam. Roste to, má to nádhernou gradaci, baví mě ten naléhavý recitativ v druhé půli. Tady si dal někdo opravdu záležet. Předpokládám, že to celé má nějakou souvislost s Jonatanem Kaletou z projektu Ion At An, který nahrál kytary, basu a bicí. Na violoncello hraje Mikuláš Tichý, domnívám se, že z kapely RACH, jejíž album Pláně jsem adoroval ve Feedbacku 07/2021.
Začínám mít dojem, že tady se něco chystá…
Dany Stejskal
Pearly Seconds
Krvavej měsíc (singl)
Pearly Seconds se rozhodli přejít z angličtiny do češtiny a singl Krvavej měsíc je jejich první snahou. Můj sluch ale na první dobrou zaujaly už v první sloce spíše kytary, které hodně připomínají slavný riff Rammstein ve skladbě Soone – dokonce i zvuk je tady až nebezpečně moc podobný. Jinak má Krvavej měsíc klasickou rockovou kompozici – zejména chytlavý a snadno zapamatovatelný refrén v písničce funguje. Možná jsem jediný, ale v časech 2:30 a 2:37 mi připadá, že ty dropy kvůli postprodukci drhnou – možná to ale byl záměr. To jsou samozřejmě jen detaily. Myslím, že o téhle vyhrané partě i díky češtině ještě hodně uslyšíme. Potenciál bezesporu má a vlastně jsem zvědav, s čím dalším v češtině přijdou.
Lukáš Rešl
Martin Čmelík
Pábitelé (album)
Tohle je super! Martin Čmelík se po hraní v kapele Busk It vydal sólovou cestou indie folkaře a jde mu to náramně. S debutem mu pomáhali Jakub König nebo Jan Žamboch, což už samo o sobě naznačuje, že nedostaneme žádnou kotlíkařinu. Čmelík je civilní, zakládá si na hrabalovské poetice včetně odkazů na spisovatelova díla. A když dojde na romantiku, vpíchne do ní jako správný indie folkař koňskou dávku melancholie.
Album je nahrané s hostujícími muzikanty a Čmelík tu zní víc jako frontman kapely než písničkář, ale všechno tu bylo zaranžováno tak, aby písně vynikly i samy o sobě, až s nimi bude zpěvák jezdit po republice sám s kytarou na zádech. Jedinou výtku mám ke zpěvu, Čmelík až příliš připomíná Petra Fialu, některé písně jsou kvůli tomu na hranici mňágovského pastiše. Ale to už k mladým debutujícím folkařům patří, že v sobě mají buď Fialu, nebo Márdiho, a postupně si najdou svou vlastní polohu. Čeká to i Čmelíka. S tím, co předvádí na Pábitelích, mu na folkové scéně věštím velkou budoucnost.
Jarda Konáš
Pjena
Různoradost (album)
Různoradost od skupiny Pjena je nepochybně nejlepší album, které jsem měl tu čest v rubrice Feedback recenzovat. Proč tahle skupina nemá zřetelnější pozici na mapě české rockové scény? Dobře sehraná karlovarská pětice těží z výrazné osobnosti zpěvačky, kytaristky a autorky Terezy Drobné. Nadaná osoba má v sobě silné charisma, a navíc schopnost psát a důvěryhodně interpretovat velmi osobní texty, plné zajímavých pocitů a postřehů. Možná by stálo za to trochu zapracovat na lyričtějších polohách, aby o to víc vystoupila do popředí Terezina rocková dravost. Některé napůl zpívané, napůl rapované pasáže by se také daly o trochu více vypilovat, ale možná by to potom ohrozilo autenticitu zpěvaččina projevu. Pro výraznou zpěvaččinu osobnost se trochu ztrácí přínos nápadité a kreativní kapely do celkového vyznění alba. Přinejmenším Panelákový studio, Pure Luck a Chemie stojí za nejeden poslech, ale ostatní skladby nejsou tak daleko za nimi.
Josef Vlček
Eileen Power
I Would’ve Been There (singl)
Eileen Power je rozhodně zajímavá. Začínající písničkářka má irsko-české kořeny a je to slyšet na hlase i produkci. Do Feedbacku nám poslala svůj vůbec první singl, ve kterém těží z grungových postupů. Jemné sloky střídají rozostřené zboostrované kytary v divokých refrénech. Je to celé trochu uplakané a žalostivé, ale atmosférou to funguje a výsledku svědčí i ten „zahuhlaný“ zvuk. U některých manýr ve zpěvu si nejsem jistý, zda mě neiritují, ale možná má jít o autorskou značku, to je z jednoho songu těžké soudit. Tematicky se Eileen Power zabývá svým ženstvím a zranitelností. Co se týče ohledávání prostoru, zvládla ho přesvědčivě. Jen už tu pár lidí bylo před ní. Jsem zvědavý, čeho se od Eileen dočkáme a jak si vymezí svoje hudební teritorium.
Honza Vedral
Tereza Luna
Duši (album)
Album Duši, které vyšlo 27. února letošního roku, na mě působí velmi nekompaktně. Směs singlů, o kterých jsem se v press kitu dočetl, že mají působit jako samostatné mikrosvěty, nesvázal do jedné galaxie ani tak velký hlas, jaký Tereza Luna má. Devět písní na dvaceti devíti minutách sice většinou působí velmi naléhavě a přitom křehce, ale bohužel na mnoha místech jsou zbytečně vycpané nesmyslnou elektronikou a trendy aranžemi, typicky třeba skladby Král a 25.
Jsem lehce zmaten, proč se tak velký hlas nechává tlačit do této polohy. Je to kategorie hudby, kde je přecpáno vokalistkami, které neumí zpívat a nemají barvu hlasu. Přitom Tereza Luna disponuje obojím v nadstandardu. A dokazuje to i na tomhle albu v Houpáš, Do svítání, Jsem ještě dítě nebo úvodní Ma la la.
Album má spoustu světlých momentů, hudba, texty i hlas Terezy Luny mají obrovský potenciál, otázkou je, jak to v téhle podobě bude fungovat a hlavně pro koho? Kdo má být vlastně posluchačem tohohle alba? Já, ačkoli jsem fanoušek, to nejsem…
Dany Stejskal
9club
GO OUT (singl)
Tenhle sound jsem docela dlouho neslyšel. Znamená to, že se vrací kombinování indie kytar a taneční hudby? Nebo formace 9club trochu zamrzla v čase? Anebo platí, že dnes už je to všechno jedno? Vem to ďas. Pražská kapela, která je na scéně tři roky, to v singlu GO OUT dělá dobře. Zvuk, který si vzal na starosti purpl boi, netrpí českou pachutí. Skladba naštěstí není kolovrátek, což by bylo jednoduché, a příjemně roste. Jediné, čím si nejsem jistý, je ta angličtina. Ono když se ta snaha o britský sound a floutkovství přežene, zní to prostě jako nápodoba. A pocit, že něco takového už jste nejspíš slyšeli, vás může přepadnouti i při poslechu 9club. S českým textem, který je ovšem v tomhle žánru opravdu oříšek, by to ale kapela mohla dotáhnout k hitu. Takže celkově? Povedená věc!
Honza Vedral
Reverie band
Dobrej den (EP)
Česká poprocková skupina Reverie na debutovém EP Dobrej den předvádí zvuk, který by s klidem mohl konvenovat českým mainstreamovým rádiím. Textově se ocitáme na poetických nočních nádražích nebo v závějích. Hledání vesmírného prachu nebo kompas, který lásku dovede ke zpěvákovi, jsou sice zřejmá textařská klišé, ale v celkovém konceptu mi to vůbec nevadí. Svůj účel tyto obrazy plní.
Hudebně EP skáče od country až po tvrdší kytarovky. Vše k sobě i s hudebním podkladem perfektně zapadá. Pro mě nejzajímavější je právě první skladba Půlnoční vlak. Baví mě kytarový riff, stejně jako zamilovaný text o shledání s láskou. Samozřejmě je znát, že kapela je pořád na začátku, ale je to velice příjemný projekt, který by se s klidem mohl uchytit. Žánrově pestré. A baví od začátku do konce.
Petr Malásek