O100opice: Tečky (album)
Muzikanti z brněnské nu metalové kapely Ten Sticks se rozhodli, že si bokem založí folkrockový projekt. A tak nějak to zní. Jako když si metloši řeknou, že zkusí znít jako Divokej Bill. Kapela O100opice zní vyhraně (bodejť by ne, když teď Ten Sticks oslavili třicet let na scéně), ale autorsky má rezervy. V lepším případě zní jako průměrná zábavová kapela, v rámci
folkrockového žánru ale nehraje nic objevného, nic originálního a nic záživného. Jako hudba
pro radost party kámošů dobrý, jako bokovka, v níž si zkouší metalisté něco nového, taky fajn. Ale pokud chce O100opice zabodovat na scéně a být atraktivní pro dramaturgy klubů a festivalů, potřebuje na repertoáru ještě zamakat. – Jarda Konáš
Kontua – Sbohem (Singl) – DOPORUČUJEME
Kapela Kontua, kterou slyším prvně, mě na první dobrou oslovuje po vokální stránce. Tenhle česky řvaný alternativní metal stojí na sekaných riffech a melodickém refrénu – tak trochu po vzoru současného moderního post hardcoru. Čeština kapele dává konkrétnější tvář, přičemž bych se příště jen v textu vyvaroval náhodných anglických výrazů typu „please“.
Jinak se ale jedná o chytlavou pecku, které by možná místy slušely trošku pestřejší bicí a rytmické změny – druhá půlka písničky působí lehce repetitivně. Jinak ale klukům dávám palec nahoru za odvahu. Pracovat s češtinou není kolikrát v takovém žánru sranda. Kontua se touto nahrávkou zajímavě vymezuje vůči ostatním domácím kapelám z tohoto ranku a odteď ji budu více sledovat. Jen tak dál. – Lukáš Rešl
Initial Decay – Christmas Christmas (EP)
Initial Decay jsou mladá pražská kapela, která je aktivní na studentské scéně, ale ještě toho nemá mnoho za sebou. ChristmasChristmas je jejich debutové EP, které obsahuje pět písní. Nesou se v duchu progresivního rocku a neopsychedelie, což je kombinace, která je v posledních letech mezi mladými kytarovkami docela populární. Initial Decay tedy zvoleným žánrem nemohou úplně překvapit. Ale to vůbec nevadí. Má to všechno, co se od žánru očekává,
tedy hypnotické synťáky, kytarová sóla nebo melodické basové linky. A navíc kapele nelze upřít i jistou snahu o originalitu. A to nejen občasným využíváním pozounu, ale zejména občasnými zvukovými výlety alternativnějším směrem. Důkazem toho je závěrečná skladba Land of Snows s téměř rapovaným zpěvem v úvodu, který je v soundu kapely vítaným zpestřením a zaujme prací s dynamikou. Možná i proto je to za mě nejlepší song z nahrávky. Pokud se Initial Decay podaří ukotvit zvuk, tak o nich ještě uslyšíme. – Marek Reinoha
Fiasko – Pojď se mnou (singl)
Milé překvapení od tříčlenné kapely z Klatov. Víc pop rock než rock, evidentní inspirace Green Day nebo Offspring. Nečekaně výrazný refrén dává skladbě až hitový potenciál. Ostatně celá skladba je velice zpěvná a snadno zapamatovatelná. Text má hlavu a patu, odpovídá životním zkušenostem mnohých z nás. Docela slušný je i nástrojový doprovod, který se neomezuje jen na pomocnou funkci, jak to bývá u takových kapel. Fiasko se snaží, aby se pod vokálem něco dělo, prostě prvotřídní produkce. Kapela má na svém kontě už tři alba, tohle je dobrá zadělávka na to čtvrté. Na koncertech musí mít úspěch. – Josef Vlček
Marked As An Enemy – War On Mine (EP) – DOPORUČUJEME
Jihočeští coroví Marked As An Enemy se vytasili s novým EP War on Mine. Když jsem tu o nich v únoru 2023 psal poprvé, pojmenoval jsem je jako souputníky Skywalker. Brotherhood přetrvává, protože ex-člen Skywalker Damian si střihnul feat hned v prvním songu Alive. Debut MAAE mě tehdy zaujal, ale nové EP jde dál. Je to celé temnější, dravější, brutálnější. Od první sekundy to tlačí tak, jak žánr vyžaduje. Osobně velmi cením, že EP otevírá regulérní blastbeat a do toho matematická riffařina. Žánrových odboček je v těch 15 minutách stopáže ukryto ještě víc. Poslední dobou je únavné poslouchat kapely, které se tak umanutě drží
jednoho žánru, až je z toho generická nuda. MAAE se jiných žánrů nebojí. Víc takových. Tohle je asi ta nejzajímavější a nejvyzrálejší nahrávka, která se mi letos ve Feedbacku dostala do rukou. – Radek Pavlovič
Desátá bída – Vzteklý psi času (album) – DOPORUČUJEME
Tři kamarádi z Prahy si založili kapelu, prý za tím účelem, aby se mohli sejít po práci
a vyblbnout se. Tradiční a krásný příběh, který vlastně sám znám a je mi blízký. Název kapely
má vystihovat vytížení jednotlivých hudebníků mezi prací, rodinou a dalšími zájmy (Devět řemesel – desátá bída). První koncert odehráli v lednu roku 2023 a od té doby pilovali písničky, které nahráli na debutovou nahrávku, která nese název Vzteklý psi času. „Vzteklý“ to rozhodně je, o tom nic. Hudebně se kapela pohybuje někde kolem punku, jde až někam ke stoneru a třeba i post rocku, což je mi opět velmi blízké. Pořádná basa a kytarové riffy, syrovost a energie, která je z nahrávky cítit, je něco, co mě zaujalo na první dobrou. Vzpomněl jsem si na legendární Kurtizány z 25. avenue. Normálně si pohupuju hlavou a baví mě to! To, že to není křišťálově vycizelované a zprodukované, nevadí. Ani to tak nemá být – v rámci žánru, respektive žánrů, které Desátá bída hraje, nejde o to mít precizní nahrávku, ale zachytit energii a momentum. Rozhodně jedna z kapel, kterou díky Feedbacku začnu sledovat. A doufám, že se mi naskytne příležitost jít si ji užít naživo! – wlado
The Last Safety Match – Marble Tables & Fancy Labels (album)
Česká indie kapela The Last Safety Match na svém debutovém albu Marble Tables & Fancy Labels ukazuje osobitý zvuk a atmosféru. Tomu napomáhá například líbivý baskytarový riff v písni All I Want (Is Some Emotion). Každý z osmi tracků je nápaditý a skáče v náladách. Od snového Kaleidoscope až po více uzemněné Hotel on Jackson’s 35. Vše se ale drží v jisté atmosféře sedmdesátkových filmů, což je žánr, který muzikanty spojil dohromady. Textově se pohybujeme ve světě neopětované jednostranné lásky. V písni a l o n e například zpěvačka říká, že vstává sama v studeném pokoji a venkovní mlha jí připomíná tebe. Přemýšlím, zda textová zkratkovitost je důsledkem zpěvu v angličtině – a jestli by čeština nedovolila hlubší ponoření do pocitů samoty. Tenhle debut je ale rozhodně zajímavým vstupem na hudební scénu a budu se těšit na další projekty a singly. – Petr Malásek
Grog – Už tady jsou (singl)
Tuzemský rock je tak trochu kategorie sama o sobě, obzvlášť pokud se bavíme o kapelách, které zamrzly v minulosti a hrají v podstatě pořád to samé. Nebylo by proto fér tady
v Headlineru kapelu Grog, která hraje už úctyhodných 30 let, za to nějak zvlášť kritizovat. Jejich nový singl Už jsou tady je typickou rockovou písničkou, kterých na městských slavnostech, v kulturácích či festivalech v menších městech po republice slyšíme zkrátka mraky. Je to pochopitelné, své fanoušky a posluchače (zejména starší generace) si to zkrátka najde. Písničce bych přesto jen vytkl plytký zvuk bicích a basy, které jsou výrazně upozaděny na úkor kytar a zpěvu. V době, kdy produkce už značně pokročila, je tento výsledek opravdu dost nevýrazný a působí až příliš staromilsky. – Lukáš Rešl
THE STRÝC – Svatozáře (Singl)
Od kapely jménem the strýc tušíte už z názvu, že její muzika se ponese v ironickém,
možná i lehce infantilním duchu. Singl Svatozáře je veselá písnička o životě zvířátek v lese.
Možná by jí slušelo zkrátit. Mít tři minuty místo pěti, dovedu si představit, že by to mohlo
do rotace nasadit nějaké softrockové regionální rádio. Nebo i Blaník. Proč ne?
Důležitý je ale v případě Svatozáří i klip, což se nám ve Feedbacku moc často nestává.
Ten vznikl totiž v rámci pardubického příměstského tábora, na němž se děti během pěti dní učily základy animované tvorby, a teď mají i hmatatelný výsledek, který si můžou kdykoli
pustit. Kapela má pětiminutový klip (asi) zdarma, dětičky památku na tábor, tomu se říká win-win! – Jarda Konáš
Wonder Brass Company – Chill (singl) – DOPORUČUJEME
Ale to je mi příjemné. Děkuji Ježíškovi a Danymu za přidělení těchto „trumpet“!
Wonder Brass Company jsou kapela z Ježkárny – to znamená, že z devítičlenného ansámblu umí všichni hrát a dost si to užívají. Na kontě mají loňské EP Jablko poznání a teď singl nazvaný jednoduše Chill. A žádná akademická uspávačka to rozhodně není. Spíše je to skladba poťouchlá, až šprýmařská, kapela odbočuje i mimo vyježděné koleje. Zasekává, kde může. Ze staccat se tu a tam vymaňují vznosné melodie, které končí kdoví kde a jak. Tu je podepře zkreslená kytara, tu fanfára. A místy je to tedy, přátelé, sice pořádná kočičárna až mňoukárna, ale celou dobu je zábava ji poslouchat. Docela bych chtěl Wonder Brass Company vidět, jak tohle předvedou naživo. Čuji z toho radost. – Honza Vedral