Cirkus Blues
Ticho nad ránem (album)
Kapela Cirkus Blues se objevila ve Feedbacku v roce 2019 s albem Noční hovor. Jestli jsem tomu něco před sedmi lety vyčetl, je to všechno pryč. Kapela se posunula ve zvuku, ve vokálech, hraje to přesně jako hodinky. Jednotlivé písně jsou hezky aranžované, tu a tam piano, djembe, rainstick, a i když jde stále o dřevní akustické kytarové blues, krásně se poslouchá. Nemá to chybu v textech ani ve výrazu, všechno hraje a zpívá autenticky, čiší z toho obrovská radost z hudby.
Vokál Honzy Šantrůčka mi připomíná raná devadesátá léta, kdy jsme tahali španělky po všech čertech a hráli, kde se dalo. A texty Vojty Pilaře stejně tak: Bluesberry, Ivana Hlase, trochu Kalandry říznutého Mišíkem s našimi pokusy o vlastní tvorbu. Je jedno, co se hraje, hlavně že se hraje. Ticho nad ránem jsem si poslechl několikrát s velkou radostí a nyní už mi zbývá jediné. Stejně jako jsem psal ve Feedbacku před sedmi lety: teď už to opravdu musím někde chytit naživo. Krásná práce! – Dany Stejskal
Teri
Commitments (singl)
Začínající songwriterka Teri vystupuje sólově, ale hudbu tvoří a hraje se svou kapelou The Sights. Venku má zatím dvě písničky, ze kterých nelze vyčíst všechno. Ale jedno určitě – pěvecky obstojí, má smysl pro melodii a umí zkombinovat taneční energii s kytarami. Zvukově je to sice trochu oldschool, ale vlastně sympatický. Snad jen ty klávesy a groove se v songu Commitments, který nám poslala, po opatrném začátku nebezpečně přiblíží letitému hitu diskoték What Is Love od Haddaway. Zdá se to být souvislost neúmyslně humorná. Každopádně výsledná písnička není žádná ostuda, naopak. Prospěla by jí jistější produkční ruka, trochu se otrkat, a pokud Teri míří do středního proudu, určitě by měla updatovat svůj zvuk. Ale není to jediná cesta, kterou se může s tímhle solidním základem vydat. Samozřejmě na to všechno má spoustu času, jenom to nevzdat! - Honza Vedral
Viktorie
Waves (album)
Tady není co řešit, stačí první dva tři songy z desky a štempl Headliner doporučuje je tam. V českém popu se děje pomalá proměna, o slovo se hlásí silná nastupující generace ženských songwriterek a osmnáctiletá Viktorie se mezi ně s albem Waves celkem suverénně zařadila. Studentka pražské Konzervatoře Jana Deyla v hudbě kombinuje písničkářskou jemnost s hutnými kapelními aranžemi. Většinou to funguje, jen v tvrdších polohách, jako je píseň Still Here, už to možná až příliš evokuje Evanescence. Proč ne, ale tvůrčí a pěvecká síla Viktorie vynikne – minimálně v případě této desky – spíš v měkčích skladbách. Třeba I’m not Perfect schovaná v závěru chytne na první poslech. Do metalu se nicméně časem může Viktorie klidně prozpívat, talent na to evidentně má. – Jarda Konáš
Lemonheart Club
Potichu (album)
Severní Morava odjakživa nabízela originální osobnosti a Aleš Hubáček zvaný Mils k nim určitě patří. Pod hlavičkou Lemonheart Club je v posledních měsících sám sobě šéfem. Album, příznačně nazvané Potichu, natočil sám za doprovodu kytary a tu a tam něčeho navíc. Že je to alternativní hudba, o tom není pochyb, ale je to alternativní pop, alternativní rock nebo alternativní folk? Jeho kompozice mají nejblíže k tomu poslednímu, ale nezařaditelnost jeho písničkářství se projevuje už od prvního okamžiku. Potichu je třicetiminutová kolekce devíti písní, která se většinou zdá být v prvním plánu man-to-woman monologem, ale v mnoha okamžicích se mění spíš v hovor k sobě, ve vnitřní boj o pochopení sama sebe, ve snahu být svůj. Je to velmi osobní zpívaná poezie, ale Mils by určitě našel řadu posluchačů, kteří jsou s ním na stejné lodi. A výborně se poslouchá potichu. – Josef Vlček
RIVER | HOUSE
healin‘ (EP)
Tak tohle je jedna z nejlepších kapel, která se mi kdy ve Feedbacku dostala pod ruku! Skupina River|House mě nejen oslovila, ba dokonce mě svým EPčkem healin’ emočně zasáhla. Žánrově se pohybuje mezi post hardcorem, shoegazem i post rockem. Tahle ucelená nahrávka obsahuje čtyři písně, které na sebe pěkně navazují a dohromady utváří silně melancholický dojem – i díky skvělému zvuku. Kapela hezky pracuje s kompozicemi i prostorovými efekty, které vytváří skutečně působící vrstvy plné atmosféry. Občas má u nich člověk pocit, jako by poslouchal Deftones smíchané s Deafheaven. Jindy zase shoegaze éru amerických Hundredth. River|House ale jsou sví a mají tak co nabídnout nejen domácí scéně. Opravdu velká paráda, kterou vřele doporučuji k poslechu! – Lukáš Rešl
Holistic.med
Temná noc (SP)
„Mám přátele na těch správných místech / a potvrdí mi, co už dávno ví se / že všechno je jenom o číslech / a tak to je, ať se snažíš sebevíce,“ zpívá frontman skupiny holistic med ve své písni Temná noc. Myslím, že právě tento singl přitom jasně dokazuje opak – holistic med se zatím sice neobjevují v rádiích, ale dělají skvělou hudbu, kterou si stojí za to poslechnout. Už od prvních vteřin si mě získal ten tvrdý kytarový riff, který se celou skladbou táhne. Někdo by mohl poznamenat, že se frontmanův hlas lehce ztrácí pod hudbou. To beru jako daň vlastního natáčení. Věřím, že s jejich připravovaným EP, na kterém se Temná noc také objeví, už bude v tomto ohledu vyladěnější. Ale ta jistá forma surovosti má něco do sebe: dodává celku na kráse, asi jako jizva na tváři hlavního hrdiny akčního filmu. – Petr Malásek
Dim Haze
Top-Tier Grief (EP)
Sólový projekt Vladimíra Zemánka, bývalého frontmana a zpěváka pop-punkové kapely Call Tracy, jsme již ve Feedbacku představili. V roce 2023 zde kolega wlado hodnotil EP Out for Stimuli. Tentokrát se Dim Haze vrací s novým EP Top-Tier Grief, které zachycuje okamžik, kdy se vnitřní neklid přestává jevit jako výjimečný stav. Pětice skladeb se pohybuje na pomezí indie popu, grunge a lo-fi elektroniky. Zvukově EP osciluje mezi zamlženými lo-fi pasážemi, glitch estetikou, syrovějšími kytarovými momenty a rytmickými groovy, přičemž důležitou roli zde hrají i smyčce, klavír a práce s tichem. Spojení šikovného muzikanta a zkušeného songwritera s producentem Zdeňkem Prokopcem (Good Times Only), mixem Víta Kořistky (Nature Trip) a masteringem Martina Havlena z Resound Studia přináší velmi přesvědčivý výsledek. Top-Tier Grief je vyzrálá, sebevědomá nahrávka, která působí spíš jako hotový autorský statement než jako materiál určený do rubriky Feedback. Hudba Dim Haze má ambici oslovit širší publikum a bez problémů by obstála i v rádiu. –Marek Reinoha
Propadleek
Lék na hořký situace (album)
Mladá šestičlenná parta Propadleek vydala své první album. Je sice debutové, ale Propadleek už má za sebou několik EP a singlů. Desku nahrávali v SONU, a jak už název napovídá, odkazuje na „hořké situace“ týkající se především mezilidských vztahů. Na ty se dá nahlížet různými způsoby, osobně mě nejvíc baví přistup s nadhledem a vtipem, který čiší z druhého songu V hrsti. Vícehlasé intro je vyloženě zábavné.
Kapela působí, že má tah na branku. Na české poměry mají vcelku dost koncertů, pěkné promo a kombinace folku, rocku a popu si v jejich podání jistě příznivce najde. Na letní fesťáky je to jak dělané. Z producentského hlediska si dovedu představit, že bude album ještě více vytesané, vycizelované. Vcelku drží pohromadě, ale někde by mohla být instrumentální složka dotaženější a přesvědčivější. Nicméně pokud Propadleek udrží tempo a drive, tak věřím, že budoucnost má slibnou. – Štěpán Kordík
Spring Souls
Losing a Friend (SP)
Spring Souls je čtyřčlenná kapela z Odolene Vody, která dle svých vlastních slov hraje „barevné kompozice s harmonickým vokálem, které jsou postaveny na symbióze akustické a elektrické kytary“. Vše je podpořeno stabilní rytmickou sekcí s jazzovým zvukem. Čtveřice ve složení elektrická a akustická kytara, bicí a kontrabas vydala singl Losing a Friend loni v březnu v rámci EPčka Songs for Katie. Hudebně se pohybujeme v prostoru mezi folkem až možná někam ke country a bluegrassu. Písnička o ztrátě kamaráda se vyznačuje melodikou kytar ve středním tempu. Těžko čtyřem dospělým muzikantům vyčítat klišé a některé očekávatelné postupy. Je slyšet, že hrají, protože to mají rádi. A hrát pro radost, to je nakonec v hudbě to nejdůležitější, i když mně jejich píseň popravdě přijde spíše průměrná. – wlado