Jokers
Povídá (singl)
„Sofistikovaně ztřeštěná kapela z Prahy, která dbá na pódiovou i vizuální prezentaci“, jež si říká Jokers, by ráda znala náš názor na píseň, ve které si stěžuje na dívku, co moc povídá, prudí a přitom má pravdu. Inu, je to takový notně vypulírovaný gymnaziální rock od chlapců, kteří už gymnaziálním rokům odrostli. Chtělo by to být drzé, ale je to spíš trapné. Chtělo by to mít silný refrén, ale není se v něm čeho chytit. Chtělo by to být dobře nahrané, ale má to zadek z olova. Znám spoustu lidí, kteří kroutí hlavou nad Chinaski, že to vždycky byla primitivní gymplácká kapela. Starý hadry jsou ve srovnání s Jokers AC/DC. Místo pódiové a vizuální prezentace by to chtělo trochu čapnout za koule.
Honza Vedral
Nadlimity
Děti z konce století (album)
Nadlimity je, jak jsem se dozvěděl, mladá pražská kapela, která nám zaslala svoje debutové album Děti z konce století. Hudebně se jedná o kytarový pop rock, a i když nejsem úplně cílová skupina, musím konstatovat, že v rámci žánru to vlastně není úplně špatné. Je to dobře zahrané, melodické a z aranží jednotlivých songů je patrné, že o nich kapela přemýšlí. S čím ale mám zásadní problém, jsou ty klišoidní české texty poskládané z nesčetněkrát slyšených frází. A vrchol je „Čau, covide, čau, pozdravuj ebolu a prasečí chřipku, už nikdo s tebou nikdy neřekne au…“ tvl to jako proč? Nicméně pokud kluci zapracují na textech, může to na návštěvníky různých Majálesů, Hradů a podobných akcí fungovat. Ať si o tom myslím cokoli, tak to vlastně není málo.
Marek Reinoha
Sightless Era
Raised to Bleed (Singl)
Při poslechu nového singlu třebíčské skupiny Sightless Era si s radostí říkám, jak rychlým tempem roste naše domácí metalová scéna. O téhle partičce jsem doposud neslyšel, ale jejich novinka Raised to Bleed je pěknou ukázkou moderního metalcoru se solidním zvukem, který na první dobrou zaujme svou mnohobarevností a širokým vokálním projevem. Track vtáhne melancholickým úvodem ve stylu Loathe či Thornhill. Následně přechází do tvrdší polohy, kde dominuje growling a screaming, aby následně vygradoval povedeným breakdownem. Líbí se mi, že se kluci snaží jít i více do progresivnějších vod a hrají si s rytmickou stránkou písně a kytarovými riffy. Jen mi přijde trochu škoda, že více nepracují s čistým vokálem. Právě úvod skladby mi totiž připadá z celku nejzajímavější a podobné motivy by skupina určitě měla více využívat, aby se trochu odlišila od širokého pelmelu metalcorových skupin, kterých je dnes tak trochu přehršel. Tak či tak, tahle talentovaná sebranka působí dost sebejistě a rozhodně má velký potenciál díky solidnímu hernímu projevu. Jen tak dál!
Lukáš Rešl
Vnitrublok
Vnitrublok (album)
Málokdy narazíte na tak křehké a zároveň silné album. Hned na začátku musím poznamenat, že má neomylná ruka, která sáhne na alternativnější hudbu v rubrice Feedback, si opět neomylně vybrala Tajný studio Jana Brambůrka. Nevím, asi už je mi to souzené. Ale jsem rád, protože od Brambůrků lezou ven jenom zvukově skvělá alba a Vnitrublok není výjimkou. Výborně nabrané vokály i akustické nástroje a moc dobrá hudební režie. Po zvukové stránce velmi čisté a zvukomalebné. Velikou devizou Vnitrubloku jsou texty. Nesetkal jsem se v poslední době s tak srozumitelnou poezií v hudbě jako na Vnitrublocku. To album nemá chybu, je kompaktní, a přesto žánrově i zvukově rozmanité. A přesto mi na něm něco nesedí. Vokály Alžbety Dudové jsou v některých chvílích ve frázování a občas i intonaci velmi podobné nejspíš některým písničkářským vzorům. Slyším tam třeba… ále, to je vlastně jedno, protože její projev je jinak velmi autentický a uvěřitelný. Jsem rád, že taková alba u nás vznikají, tohle je opravdu moderní písničkářství se vším všudy.
Dany Stejskal
Adela Slash
Karchata (Single)
„Ivanko přicházející do údolí kácet stromy se nečekaně setkává se skupinou dívek. Všechny rozežene, jen Marijku ne. Odvede ji do sadu a nabádá, ať na dívky zapomene.“ Tak zní popis dějového obsahu nahrávky Adely Slash na YouTube. Jak to dopadne, to se můžeme jen domýšlet, ale vypadá to, že bude následovat pich polní. Zvuk folklorně-ambientního opusu na bázi ukrajinské lidové písně silně připomíná projekt Le mystere des voix bulgares, který letěl zvláště ve Francii na začátku devadesátých let. V každém případě je to emotivně silná kombinace neurčitého, snad elektronicky generovaného základu a skvěle vystavěného ženského sboru, kterou může někdo vnímat jako ilustraci k televizní pohádce, jiný jako evokaci čehosi tajemného kolem nás. Za vidění stojí i animovaný klip. Ostatně, všechny její písně na YouTube mohou být zajímavým zážitkem nejen pro ty, kdo ctí slovanský folklór. Shrnuto do jediného slova: Pozoruhodné.
Josef Vlček
¨
Fousáč - Headliner doporučuje
Miluju já (album)
Milé překvapení. Nejdřív jsem si říkal: oukej, další písničkář s akordeonem. Takových už v českém undergroundovém folku bylo a bude… Jenže Miluju já je na poměry punk folku, k němuž se Fousáč hlásí, košatě nahraná a pečlivě zprodukovaná deska. Z valné části je to zásluha hostů a producenta Dana Frimla, v jehož studiu The Barn deska vznikla. Od jazzové trubky přes dojemné housle až po rap podbarvený tanečním beatem, od prvního tracku se tu na sebe vrství nápady, které za těch čtyřicet minut nevyčpí. Bez přehánění jedna z nejlépe natočených a zprodukovaných desek, jaké jsem ve Feedbacku slyšel.
Fousáčovi by šlo místy vytknout texty, opravdu to nejde bez školáckého rýmování jako den / sen? A taky je otázka, zda dokáže písničkář barvitost a nápaditost desky přenést na koncerty. Udržet pozornost posluchače, když máte hrát hodinu na stoličce sám s akordeonem, to je jiná disciplína než vymazlit nahrávku. Ale držím Fousáčovi palce!
Jarda Konáš
DominiKa & Band
Láska s chutí vína (single)
„Píseň Láska s chutí vína je inspirovaná, jak jinak než životními příběhy, který zažil už asi každý z nás,“ píše nám v průvodním dopise formace DominiKA & Band. Při vší úctě ke všem muzikantům, kteří se nebojí hrát vlastní písničky s českými texty, ale musím po poslechu konstatovat, že Láska s chutí vína je především inspirovaná písničkami Davida Stypky a Kateřiny Marie Tiché. Je to takové medley jejich písniček, poskládané z motivů, slov a melodií, která oba používají až tak, že už na první poslech víte, co bude následovat po dalším stop timu. Jenom je to hůř zahrané a trochu toporně zazpívané. To je běžná věc, každý začíná kopírováním svých vzorů. Ale pokud chtějí DominiKa a její band něčeho dosáhnout, musí příště zkusit vlastní písničky. Já se od srovnávání při poslechu odpoutat neumím.
Honza Vedral
All Da Soulz
All Da Soulz (EP)
Feedback je rubrika například pro mladé muzikanty, co založí kapelu a chtějí alespoň nějakou zpětnou vazbu, aby věděli, jestli jdou třeba správným směrem. Kapela All Da Soulz této definici víceméně vyhovuje. Pánové už tedy žádní mladí muzikanti nejsou, ale kapela je na začátku, koncertů s tímto tělesem na kontě zatím moc nemají, tak třeba chtějí vědět, jakou cestou se vydat. Proto k nám posílají svoje eponymní EP. V hudební skupině All Da Soulz najdete tři hudební pedagogy, zároveň tři hudební skladatele, jednoho producenta a pochopitelně každý z nich je profesionální muzikant hrající v několika tělesech s mnoha mezinárodními úspěchy. Ale tak co bych neporadil. „Máte štěstí, že jdu zrovna kolem,“ jak psal Bohumil Hrabal ve Slavnostech sněženek.
Čtyřtrackové EP All Da Soulz je zcela jistě po instrumentální stránce na vysoké úrovni, tady není o čem, aranže jsou bohaté, vymyšlené až do posledních odstínů tónů vokálních partů, bohaté syntezátorové plochy se mísí s velmi silným a přímým groovem a všechno je šmrnclé jazzem takřka jako v Montreux. Dechy zařezávají a hrají fantasticky přes plochy elektrického piana, rozložená jazzová kytara si občas zabrousí s krásnou improvizací mimo melodii a vystřídá se s vokálem. Celé je to multižánrové, a jak je napsané v tiskové zprávě: „Bohaté zkušenosti členů kapely z úspěšných big bandových, filharmonických, drum and bassových, houseových i funky projektů zajišťují nezaměnitelný zvuk skupiny a fúzování do různých hudebních směrů.“
Uff. To by se až jednomu zamotala hlava z tolika muziky. Méně je někdy více. Léta pracuji v reklamních agenturách a celé EP na mě působí jako výběry, které dostávám z hudebních bank nebo od reklamních tvůrců. Zahrajeme tam všechno, co umíme, a zahrajeme toho hodně, ukážeme všechno, co máme v bankách našich Rolandů a Kurzweilů, uděláme multižánrové aranže, smícháme všechno se vším a to bude něco! Každý, kdo hraje na tomhle EP, je zcela jistě skvělým instrumentalistou. Nepochybuji o tom. Ale jako celek to na mě prostě působí jak demonahrávka nebo showcase výrobce hudebních nástrojů na veletrhu NAMM v USA. Tahle nahrávka prostě nemá duši, a navíc vůbec nechápu, komu je určena. Kdo má jít na koncert nebo poslechnout si desku? Kdo se má do tohohle ponořit a hledat v tom obyčejnou hudbu, která vyvolá emoci? A má tahle nahrávka vůbec nějakou? Skláním se před vaší instrumentální velikostí a schopností, ale podle mě tudy cesta nevede…
Dany Stejskal
P.S. Autor prohlašuje, že je hudební nýmand, špatně hraje na kytaru a je jen o něco málo lepším vokalistou. I tak si však trvá na svém.
Všechny doporučené skladby z rubriky Feedback nově najdete ve speciálním playlistu na Apple Music.