Colour of the Sky – Headliner doporučuje
New Inception (album)
Colour of the Sky je sólový projekt multiinstrumentalisty Michaela Marka, bývalého člena kapely Pilot Season, který poté, co skupina ukončila činnost, začal tvořit vlastní nahrávky. Svoji tvorbu vydal na albu New Inception. Veškeré tracky napsal, nahrál, mixoval a masteroval sám. Hudebně se jedná o melancholický, leč hypnotický experimentální mix ambientu, arthouseu a industriálu, který prozkoumává a přesahuje různá žánrová klišé a hudební standardy. Odvážné a rozmanité aranže jednotlivých tracků alba nejsou svázány žádnými omezeními a přinášejí nečekané hudební vjemy. Převážně instrumentální album (pouze občas je hudba doplněna Michaelovým hlasem) přechází od ambientních melodií k pulzující elektronice, ale najdou se na něm rockové prvky (například song Let’s Face). Moc se mi líbí práce se zvukem, s harmoniemi a atmosférou. Ta hudba asi nebude úplně pro každého, ale je skvělá. Milovníky artovějších a experimentálnějších hudebních stylů musí nadchnout.
Marek Reinoha
Antitalent
Střepy lásky (album)
Psát do rubriky Feedback o kapelách, jakou je Antitalent, jsa smířlivým a empatickým hochem, je pro mne věcí nelehkou. Tohle album má tolik atributů, které bych rád pochcal, že je ani nespočítám. Je tam tolik klišé a obratů (a nejenom hudebních), které jsme slyšeli už tisíckrát, o tracku číslo dvě bych rád řekl, že je to vykrádačka na žalobu, rýmování typu „počítám, dám, nezvládám, otvírám“ nebo „má, usíná, má, nestává“ není hodný ani středoškolské kapely, natož party, co má za sebou druhé album.
Ale nějaké kouzlo to prostě má. Čiší z toho radost z hraní, je to úplně jednoduše rovně zahraná muzika, obstojně zazpívaná a je v tom víc energie a radosti než u mnohých profíků tohohle žánru. A o co jiného vlastně jde? „Autentická poppunková trojice z Bystrého v Orlických horách,“ tak přesně touhle větou se kluci uvedli v průvodním mailu. A já bych to podepsal, autentické to vážně je. Na tomhle albu by bylo fajn změnit strašnou spoustu věcí, ale proč vlastně? Vždyť by tomu nikdo nevěřil…
Dany Stejskal
Adventures – Headliner doporučuje
Beach (singl)
Letní song v zimě? Proč ne. Pražská kapela Adventures překvapuje šťavnatým zvukem inspirovaným ostrovní indie scénou i starým dobrým west coast surf rockem. Má to chytlavou melodii, dobrou angličtinu, a hlavně je to zkušeně podané. Je vidět, že tahle parta už má něco nahráno a hlavně ví, co chce hrát. V malém klubu nebo v odpoledním festivalovém programu to bude skvěle fungovat. Zda Adventures porostou dál, to teď záleží asi hlavně na tom, jestli si to „vyjezdí“. Beach je za mě vynikající singl, který mi v playlistu do léta určitě zůstane. A možná ještě déle.
Jarda Konáš
Sunset Trail
Burial (singl)
Olomoučtí Sunset Trail jsou z ranku tvrdých žánrových kapel, pro které je rubrika Feedback už malá. V metalcoru si získali dobré jméno, absolvovali několik zjevně docela úspěšných turné v zahraničí. A už to napovídá, že v rámci žánru dělají všechno správně. Singl Burial i klip k němu to jenom potvrzuje. Naostřené kytary, hutné riffy, chropotný vokál a k tomu pro trochu kontrastu čisté melodické refrény. Všechno je tu na svém místě. A k celku a vyznění tak mohu mít jen jedinou kritickou poznámku z pohledu člověka, který metalcorovou scénu sleduje pouze zpovzdálí a může se dost mýlit. Výsledek je pro mě tak dokonalý a přesný, až splývá s produkcí podobných kapel. Sunset Trail perfektně zvládají řemeslo a našli si své místo na scéně, které se teď u nás velmi daří. Zvnějšku ale spadají spíš do kategorie těch, kteří trendy následují a naplňují, ne určují. Že by na to hudebně měli? O tom není pochyb.
Honza Vedral
Špičková kultura
Burákoram
Šestičlenná pardubická kapela si splnila sen a dodatečně, dávno po personálních změnách, se vydala do studia a v sestavě z let 2014–2015 natočila písničky, co kdysi hrávala, a přidala tři nové věci, které se hodí do tehdejšího stylu kapely. A jak ten styl vypadal? Bylo to putování po různých inspiracích. Hodně sáhli do stylizovaného folklóru – Serjoža Tulenin se inspiroval ruskou hudbou, Fac je sráč vychází z klezmeru, Ajmast má kořeny někde na Balkáně. Ale máme tu taky inspiraci Red Hot Chili Peppers (Kery) a punkem (Nepořádek). To vše se pokouší podat s humorem, který občas i funguje („Hipstři nejsou bystří“), a zkouší i parodie na střední proud (začátek Cesty). Těží z kontrastu mužského a ženského zpěvu (zpěvačka si říká Týna Špína) a hodně příjemnou práci odvádí violoncellista. Pokud je člověk naladěn na jejich vlnu, určitě si desku užije.
Josef Vlček