Farna naopak jede stylem „co na srdci, to na jazyku“. Skladby jsou z větší části koncipovány jako vnitřní monology. Až by se chtělo říct, že monology, které by snad ani neměly nebo nechtěly být vyřčené nahlas. Část z nich je samozřejmě o partnerských vztazích a není v nich skoro nikdy úplná harmonie, spíš jenom touha po ní:
Křičela jsem ti do očí,
že se snažím a že chci
a ty neslyšíš nic, nevěříš mně,
že myslím to dobře.
To zas bylo řečí,
že nemluvíme stejnou řečí,
vím, že bylo by lepší být spolu jako předtím,
být spolu jako předtím.
Tu a tam se objevuje motiv mateřství a s ním i otázka osobního a partnerského řádu, který taková věc dokáže nastolit. Písnička Mám hlídání! je přímo rozkošným obrázkem ženy, která se na chvíli může utrhnout od svých děcek a chvíli si užívat. Farna ji navíc dokáže podat s takovým gustem, že jí to „melem pátý přes devátý“ s kamarádkami skoro závidíme.
Je velmi zajímavé, že zpěvačka v několika chvílích ve svých monolozích otáčí řeč ke své umělecké kariéře. Ono se to snoubí dohromady – láska, děti i práce. V běžném popu ale nebývá zvykem, že by pop hvězda meditovala nad svou drahou a rozporem mezi tím, co jsem já a co dávám svému publiku. Co tomu obětuji. A má to vůbec smysl? V tom je skladba Perpetuum mobile jednou z nejvýjimečnějších písní, které se na české popové / taneční scéně objevily v posledních dvaceti letech:
A jen tak mezi náma, co je úspěch?
Když z toho, co děláme, mizí mi úsměv.
Ve spěchu, bez nádechu, perpetuum mobile.
Když točíme se v kruhu, tak nedojedem do cíle.
Opravdu silná skladba. A není jediná. Stejně zajímavá je závěrečná, prý na poslední chvíli natočená Svoboda je tlak s hostující Marií April: „Moct kamkoli jít / mě nutí na místě stát / nekonečně volnej pohyb / může bejt i volnej pád / můžu cokoli mít, tak čeho se vzdát / svoboda jsou křídla / ale je to taky tlak.“
Hudebně vychází Ewa Farna a její tým z aktuálního amerického pop/dance soundu, výrazně postaveném zvláště v rytmice na nadupaném, někdy až dunivém elektronickém základu, zpestřeném klasickými hudebními nástroji. Vzhledem k širokému českému publiku je o něco rockovější, než jak je u novodobých div zvykem. Naštěstí si na rozdíl od svých zahraničních kolegyní jen uměřeně hraje s hlasovými filtry, čímž zůstává uvěřitelnou normální ženou, a ne roboticky mluvícím strojem. Snaží se být „up tempo“, jak si taneční hudba žádá, ale interpretačně je v pomalejším Už je mi to jedno a hlavně v úplně pomalé Hlasové zprávě možná nejpřesvědčivější.
Zvláštní pozornost si zaslouží nejkonzervativnější skladba desky, dueto Vzpomeneš si?, které stvořila spolu s Miraiem. Tohle je hit, který by fungoval (s odchylkami v aranžmá) v osmdesátkách, devadesátkách, nulkách, desítkách a bude fungovat i v současnosti.
Snad jediná výtka. Vliv moderního středoproudého R&B poplatného soundu vede k občasnému prznění češtiny pokroucenými důrazy nikoli na první slabiku slova, ale až na druhou, nebo dokonce až na jeho konec. U titulního songu to staromilce a milovníka rodného jazyka až bolí. Ale je to holt móda, tak se to musí překousnout.
VERDIKT: 85 %
Dobrá práce. Farna se představuje v plném lesku jako univerzální autor a interpret. A aby to nebylo jen na ní, uznání si zaslouží i její textařský a songwriterský partner Jan Vávra a kytarista/basista Rony Janeček, který je podepsán pod produkcí většiny skladeb. Bez nich by desky bylo jen půl.