Poloprázdné Fórum Karlín dokládá, že Evanescence už možná nemají v Česku tak početnou fanouškovskou základnu jako v minulosti, ale divákům, kteří přišli, nezůstala kapela vůbec nic dlužna. Koncert byl v podstatě takovým setkáním starých přátel, kteří se po čase sešli, aby si řekli, co je nového. A navzdory dlouhé době, kdy se neviděli, si vzájemně stále mají mnoho co říct. Snad i proto frontwoman Amy Lee zmínila, že se do Prahy velmi ráda vrací, přičemž zdůraznila, že to opravdu není fráze, kterou by opakovala při každé štaci. Dokonce prý osobně trvala na tom, že Praha musí v aktuálním turné figurovat.
Co se týče písní, hlavní slovo měl samozřejmě materiál z loňského alba The Bitter Truth, které Evanescence vyjma dvou skladeb odehráli v kompletní šíři. Novinky starší kusy dobře doplnily, zejména ty, které se trochu vymykají typickému zvuku kapely – tradičnější rocková balada Wasted On You či burácivý protestsong Use My Voice byly jedněmi z mnoha vrcholů večera. Obzvlášť druhá z nich je se svým refrénem vyloženě ambiciózní stadionová hymna, při níž je účast publika takřka nutná. Nejvíc ale diváci samozřejmě buráceli při osvědčených hitech z debutové desky Fallen, na Bring Me To Life či My Immortal nepochybně čekali úplně všichni.
Slyšet songy z aktuálního alba bylo osvěžující. Mimo jiné i proto, že jde o jedny z pěvecky nejtěžších kusů, které mají Evanescence v zásobě. Amy Lee je však zvládla uzpívat s přehledem a až na drobné nuance a odchylky ustála i nejnáročnější výšky. Opět mi tím připomněla, že se technicky pořád posouvá a zdokonaluje, což je něco, co dokážu poměrně s jistotou říct.
Od roku 2012, kdy hráli Evanescence v Česku a Praze vůbec poprvé, jsem totiž nevynechal jediný jejich koncert. A pokaždé jsem cítil, že jsou si jako kapela zase o něco jistější, v energii bouřlivější a technicky přesnější. Z tohohle hlediska bylo poslední vystoupení jednoznačně jejich nejpreciznější, za nejemotivnější ale zcela logicky považuju to úplně první. Za těch 10 letech proběhla v kapele nějaká ta škatulata, a i na aktuálně šňůře se vůbec poprvé představila nová baskytaristka Emma Anzai ze Sick Puppies. Aktuální sestava má fungující dynamiku a pozorovat kromě Amy Lee třeba bubeníka Willa Hunta, který ze sebe na pódiu nechává absolutně vše, je zážitek.
Zároveň si nedělám absolutní iluze. Evanescence za těch 10 let vyrostli jako kapela z technického hlediska, ale díru do světa už nejspíš neudělají. A lidé na ně kvůli tomu asi ani nechodí. Je v tom spíš určitý mix nostalgie k začátku milénia, kdy byli Evanescence úplně všude, a samozřejmě ryzí fanouškovství. I tak má ale kapela pořád co říct, i když třeba jen menšímu okruhu lidí. A nakonec je úplně jedno, jestli hrajou pro tisíc nebo pět tisíc posluchačů. Hrají poctivě, umí rozproudit energii a strhnout. A o to jde především.
Evanescence,
Support: Yonaka
11. červen 2022., Forum Karlín, Praha
Hodnocení: 91 %
