Dělala jsem s frontmanem Eagles of Death Metal tři rozhovory. Při prvním jsem brečela smíchy, při druhých dvou jsme probírali natolik těžká témata, že jsme prostě jen brečeli. Tentokrát v naší konverzaci zavládla těžká pohoda. Třeba to bylo tím, že jsme spolu tentokrát poprvé mluvili mimo turné, možná to ovlivnily i jiné okolnosti. „Neberu drogy,“ zmiňuje Jesse, když říkám, že vypadá šťastný. Udělalo mi to radost.
„Viděla jsi už něco takového? Znáš tyhle blind boxy?“ Jesse Hughes mi přes videohovor ukazuje krabičku, kterou mu podala žena, již mi představuje jako svou sestru. „Hele, můžu jeden otevřít?“ ptá se a předčítá názvy panenek, které můžou být v kolekci zvané Retro shop. „Je to náš malý rituál,“ prohlíží si obal. Uvnitř může být Milky Heart, Coco Cake, Wishing Bride, Wild Elf Rose nebo třeba Strawberry Bunny. Právě toho by si Jesse přál. „Hele, je tam Coco Cake,“ odhaluje. „Ale podívej, jaký má čepeček! Musím jí ho nasadit,“ chlubí se podivným mončičákem.
Z pozadí mi Jesseho ségra prozrazuje, že tiktokové aukce těchto postaviček jsou těžce návykové. „Někdy mají pohyblivé oči. Takže s nima můžeš hýbat. Možná už jsme opravdu začali zacházet příliš daleko,“ přemýšlí zpěvák a sahá po další krabičce. „Myslím, že Wishing Bride je něco jako slečna Havishamová z Nadějných vyhlídek. Jak má na sobě svatební šaty svého mrtvého milence,“ uvažuje sestra. „Otevřeme ještě jednu. Ty a já, drahá. Otevřeme ještě jednu spolu,“ říká mi Jesse a předčítá, co se může v boxu s překvapením objevit. „Zkusíme Ancient Castle. Když se podívám na bok, máme tu chrliče – to vypadá cool. Chamberlain, Boring Explorer. Bloody Rose. Nurse. Phantom Vampire. Baby Zombie… Chci Boring Explorera, připadá mi opravdu divný.“
Takhle jsme s Jessem strávili asi deset minut a nelituji jediné!
V minulosti jsme spolu mluvili o lecčems. O hudbě samozřejmě. O strašných událostech v Bataclanu, kde koncert Eagles of Death Metal přepadli teroristi. O životě potom. O neštěstí, které potkalo jeho tehdejší snoubenku. Taky jsme probírali jeho působení v jakési americké církvi. Bylo toho dost a vždy jsme se pohybovali od nejtěžších témat po největší legraci. Když Jesse rozbaluje podivné panenky a nenuceně se baví, mám pocit, že ho poprvé vidím takhle naprosto v klidu. Je to taky prvně, co se nesetkáváme osobně. Propojili jsme přes Zoom své domovy a do bodu, kdy jen tak z novinářského hlediska naprosto lehkovážně plýtváme časem, jsme se dostali po tom, co jsme krátce probrali jeho nedávnou svatbu, nadcházející turné nebo reedici prvního alba a on mě aspoň takhle na dálku provedl domem a poměrně dlouhou dobu jsme strávili nad sbírkou vinylů.
Teď ale Jesse Hughes drží v ruce další příšerku, tentokrát v plyšovém oblečku, a směje se. „Tyhle věci pomáhají i s hudbou, drahá. To, co právě teď děláme… máme tady potenciální texty písniček, které jsou úplně přepálené. To, co potřebujeme, je blind box s Eagles of Death Metal!“ Když pak nakonec padne na Rock Cat, která drží v ruce kytaru, je nefalšovaně nadšený. Říkám mu, že mě těší ho vidět takhle šťastného a v klidu. Možná je to i tím, že s ním poprvé mluvím mimo turné? „Spíš tím, že jsem asi před rokem přestal brát drogy. Neřekl bych, že jsem se zklidnil. Spíš jsem víc vnitřně v pohodě. Ale pořád jsem nekonečně hyperaktivní. Jen se to projevuje jinak. Víš, jak to myslím? Říkat, že jsem se zklidnil, by bylo zavádějící. Jen jsem se stal intenzivnějším takovým… klidným způsobem.“
Podivuju se, myslela jsem, že je čistý už o něco dýl. „Ne, je to rok. Tedy asi rok a měsíc. Prostě se to změnilo. Změnily se drogy a už pro mě nedělaly to, co dřív. A já jsem typ člověka, který když si začne myslet, že něco stojí za hovno, tak s tím přestane. Byla v tom samozřejmě určitá návykovost, kvůli které se to táhlo déle. Ale přestalo to být cool. Přestalo mi to dávat to, co dřív. A já si řekl, že končím. Vím, že to říkám možná až moc lehkovážně, a měl jsem v tom obrovské štěstí. Vím, jak těžké to je a jak moc se s tím lidé dokážou trápit. Ale prostě jsem přestal.“ Znamená to, že letos v létě Jesse Hughes prožil první střízlivé turné. Tedy skoro. „Úplně! Pořád teda kouřím trávu, říká se tomu kalifornská střízlivost,“ připouští.
„Ale neudělal jsem z toho středobod svého života. Že by teď nejdůležitější věcí bylo, že nejsem zfetovaný. Je mi vlastně úplně jedno, co dělají ostatní. Nijak to neovlivňuje, co dělám já. Víš, jak to myslím? A nikoho za to nesoudím. Nejsem jeden z těch týpků, kteří řeknou, teď jsem vegan, takže všichni musí být vegani. Nebo v mém případě, neberu drogy, takže nikdo nesmí brát drogy. Takový nejsem,“ tvrdí Jesse a dodává, že se nepotřeboval úplně izolovat. „Neřekl bych, že jsem „přestal brát drogy“. Řekl bych, že jsem začal drogy nebrat,“ dodává.
Letošní první turné bez drog se stejně jako to nadcházející evropské vztahuje k desce Death by Sexy, která vyšla před dvaceti lety. Zeptat se na vzpomínky z té doby zapadá do tématu. Josh Homme, parťák, který je pořád součástí Eagles of Death Metal, i když nejezdí na turné, prý tou dobou Jessemu platil odvykačku.
„V mém životě se tehdy určitě děla spousta věcí, ale hudba pro mě vždycky byla únikem. A nahrávali jsme v legendárním studiu Sound City, takže to bylo fantastické. Chodit každý den do studia byla největší radost, největší výsada, prostě všechno, čemu bys mohla říct „největší“. Úplně jsem se v té hudbě ztratil a myslím, že to na albu můžeš slyšet,“ vzpomíná hudebník, který se sám během našeho minulého rozhovoru nazval nadrženým zářícím diamantem.
„Nikdy jsem se na život nedíval tak, že bych si jednotlivé věci dokázal úplně oddělit do šuplíků. Vždycky jsem očekával, že věci budou těžké. Proč by něco mělo být snadné? Těžké věci budou těžké a věci, co stojí za hovno, prostě stojí za hovno,“ filozofuje. „Ale nenechám právě tyhle věci, aby určovaly úplně všechno v mém životě. Nedovolím, aby mě něco špatného, negativního nebo obtížného úplně převálcovalo a definovalo celý můj život.“ Amen, bratře. „Ale je to někdy těžký,“ namítám. „Nemám mentalitu oběti. Není to takové to: Chudák já. Upřímně, jak těžké to vlastně tehdy mohlo být? Nahrával jsem skvělou desku. Jasně, děly se kolem mě jiné věci, ale zároveň jsem dělal neuvěřitelnou desku v Sound City. Nebudu teď říkat: Jo, to bylo opravdu těžké. Ne. Bylo to opravdu úžasné!“
Chvíli se pak Jesse věnuje vzpomínkám třeba na to, jak byl tehdy ve studiu i jeho syn, který je slyšet v písni Bag O‘ Miracles. „Ve studiu byl i Tony Hawk. Syn spal a Tony Hawk nad ním stál. Když synek otevřel oči, byl úplně vedle,“ vybavuje si Hughes.
„A upřímně… Sedět na místě, kde Fleetwood Mac vymysleli některé ze svých nejlepších textů pro svá nejslavnější alba, bylo monumentální. Na stejném místě, kde seděli Beach Boys. Nahrávat vokály tam, kde nahrávali Cheap Trick nebo Weezer? Fantazie,“ noříme se do historie a Jesse básní o tom uspokojujícím pocitu, kdy seděl na stejném záchodě jako Stevie Nicks.
Nic nového pod sluncem
Pokládám i jistě nejoblíbenější otázku každého hudebníka: Kde jsou ty písničky, o kterých jsme mluvili více než před rokem? „Přijdou. Jestli sis nevšimla, Eagles of Death Metal všechno trvá dlouho. Dáváme si načas, protože jsme koncertní kapela. Myslím, že mezi Heart On a Zipper Down bylo sedm nebo osm let. Takže jsme pořád v normě. Řekl bych, že to bude někdy mezi lednem a červnem,“ shovívavě mi odpovídá. Zajímá mě, jak intenzivně na desce aktuálně pracuje. „No, je to můj život čtyřiadvacet hodin denně. Mám už napsanou spoustu, spoustu písniček. Většinou pracuju hodně dopředu, protože rád pracuju chytře. Mířit na malý cíl, minout o málo. Když víc používáš hlavu, musíš míň používat nohy. Něco v tom smyslu.“ Mám pocit, že tady se mi trochu někdo vykrucuje, ale to ukáže až čas. Jesse nicméně ještě přidává lekce kreativity i přirozené skromnosti. „Obvykle prostě vykrádám ty nejlepší písničky, které kdy byly napsány. Pod sluncem není nic nového. Takže jsem se rozhodl, že pro příští album vykradu ty nejlepší písničky, jaké kdy vznikly. Což znamená, že nové album, které uděláme, bude nejlepší album, jaké kdy vzniklo. A říkám to se vší pokorou. Bude fantastické.“
A tak se radši ptám, jak že si vlastně užil to své první střízlivé turné a jak ho bavil intenzivnější návrat k Death by Sexy. „Bylo neuvěřitelné. Nebyl jsem si úplně jistý tím, že jedeme turné ke dvacátému výročí alba. Ale Eagles of Death Metal vždycky byli něco jako speciální jednotka rokenrolu. Jsme koncertní kapela, nejsme albová kapela. Ale dopadlo to dokonale. Publikum bylo šílené. Všechno bylo šílené. Vrtět na pódiu ptákem a skvěle se bavit je ta největší radost, jaká existuje,“ připomíná Jesse své staré moudro.
Když zmíním, že kapela nyní vydává na vinylu svou první desku Peace, Love, Death Metal, vidím i přes oceán, jak ještě víc pookřeje. „Prostě nastal správný čas. Já se nedívám na nějaký konkrétní termín. Dívám se na to tak, že něco přijde přesně ve správnou chvíli. A ta chvíle nastala právě teď. Pak časem znovu vydáme Death by Sexy i Heart On a všechno. Nakonec snad budeme mít nějaký vinylový box set.“
Že tady opravdu nemluvíme jen o vydávání desek proto, aby se kapela uživila, je nad slunce jasné jen o chvíli později. Jesse vyběhne do patra a jede. Nejprve prochází kolem polic s „obyčejnými“ vinyly. „Pak tady mám ale tyhle neuvěřitelné krabice. Když je otevřeš, je v nich pečlivě uspořádaná původní sbírka klasických pětačtyřicítek v původních obalech, na kterou jsem opravdu pyšný. Johnny Rivers na Imperial Records. Původní Mercury. Nashville Teens, Animals. Tohle je původní high-fidelity nahrávka Animals na MGM. James Bond Theme od Billyho Strange na Crescendo Records…
Mám jich pravděpodobně tak dva tisíce. Všechny originály v původních obalech,“ tetelí se hudebník a prozrazuje, že mu je darovala babička. „Byla to její původní sbírka ze šedesátých let. Podívej! Everly Brothers a Beach Boys. Původní You‘ve Lost That Lovin‘ Feelin‘ na Philles Records. Del Shannon, Kinks, All Day and All of the Night.“ Pokračujeme dál a dál.
Po singlových sedmipalcích se Jesse chlubí ještě dalšími vzácnostmi – miniaturními deskami s Public Enemy, Eltonem Johnem či Britney Spears. Najdou se tam dokonce i Imagine Dragons.
Po deskách přichází na řadu taky kytary, helmy, které jsou občas součástí Jesseho kostýmů („Z různých fází bitvy.“), a taky kočky a slepice. „Ještě nejsou dost staré, ale to si piš, že se těšíme na čerstvá vajíčka.“ Zdržíme se u rozcuchaného kocoura jménem Blythe, podle Hughse by s ním možná mohl vyrazit na turné.
Překvapí ještě někoho, že jsme se zastavili také u rodinných fotografií na zdi? „A tady je můj polštář s Michaelem Bublém,“ říká Jesse a já přemýšlím, jestli se mi to nezdá. „Víš, moje máma mě pořád otravuje. Pořád mi říká něco jako: Hele, když jsi tak slavný a taková rocková hvězda, proč nepracuješ s Michaelem Bublém? A já říkám: Mami, to je fakt divná otázka.“
„Ale protože to moje máma chce, myslím, že se o to pokusím. Protože moje máma je ten největší anděl, jakého jsem v životě poznal. Moje máma je jedna z mých největších hrdinek. Ukážu ti krásnou fotku mojí mámy. Tohle je moje máma a můj táta. Podívej se, jak je krásná. A tady jsme se ségrou u Morrisseyho.“
Nejšťastnější zkurvysyn na planetě
À propos! Co se rodiny týká, Jesse Hughes se letos oženil. „Je to ta nejúžasnější věc, která se mi kdy stala. Moje žena Pheonix je prostě… ten nejdokonalejší člověk na světě. Upřímně řečeno je v mnoha ohledech moje zachránkyně. A je to nejvíc sexy stvoření, jaké kdy chodilo po téhle planetě, takže šťastnější už být nemůžu. Teď je hlavní doprovodnou vokalistkou Eagles of Death Metal.“ Jsme už ale u další fotky, z níž se zdá, že jeho sourozenci jsou výrazně mladší. Když to komentuji, dojde k drobnému neporozumění. „To je proto, že je to rokenrol. A není nic dokonaleji rokenrolového než obrovský věkový rozdíl,“ domnívá se Jesse, že hovořím o jeho novomanželce. Jejich věkový rozdíl by mě ovšem komentovat nenapadlo!
„Když jsem se oženil, moje rodina se nádherným a neuvěřitelným způsobem rozrostla. A udělalo to ze mě jednoho z nejšťastnějších zkurvysynů na téhle planetě. Takový je vlastně celý můj život. Každý den mám pocit, že bych si měl kupovat losy do loterie, protože jsem ten nejšťastnější člověk, jaký kdy žil,“ říká Jesse.
„Dobře. A jaké máš plány na zbytek dne?“ ptám se. „Mám v plánu oslavit tenhle rozhovor, protože to se opravdu povedlo. Jo, a taky jsem právě dostal tuhle novou desku Parliament. Podívej! Původní první lis z roku 1979 na labelu Casablanca. Neskutečné. Jedna z mých nejoblíbenějších desek. Pak budu asi chvíli honit manželku po domě. Možná si dokonce trochu zdřímnu, protože rád spím. A budu se mazlit s kočičkou. Počkej, chceš vidět ještě něco opravdu úžasného? Podívej na ten obří banán. Dávám si ho do kalhot pokaždé, když jdu na letiště, protože si říkám, že budu vypadat víc cool. Jo, a nedávno jsem měl narozeniny. Tady na tom stole jsou všechny moje dárky.“
Tak gratuluji! Už to vypadá, že končíme, ale Jesse si z růžových vlasů sundává zářivě oranžovou čepici a nahrazuje ji flitrovou maskou králíka. „Kdybych si někdy chtěl zahrát hru Chase the Rabbit, kterou zdůrazňuji, že neznám, tak teď už bych mohl.“
Pak už jsme si jen slíbili, že za čas si zase popovídáme. Těším se na to, jednou za čas je potřeba si nechat od někoho tak fantasticky podivného zopakovat jednoduchou pravdu, že rokenrol je nejlepší práce na světě.