Narazil jsem na ně náhodou, když jsem se v září vydal do brněnského klubu Sibiř podpořit wlada, kolegu z Headlineru, který tam hrál se svojí kapelou Sleep Twitch. Už první kontakt mi vyrazil dech. O to radši jsem je slyšel znovu, tentokrát s lepším zvukem, když předskakovali na křtu druhého alba mých oblíbených Hothouse v Kabinetu Múz. Tam jsme se domluvili, že si popovídáme a zjistím o nich víc.
Jak vznikli
Došlo k tomu vlastně náhodou. Dva kamarádi Tomáš František Pavlů a Radovan Typovský spolu dělali muziku už dřív a komunikovali hlavně přes Discord. Radovan v roce 2022 narazil na facebookovém profilu svého učitele ze ZUŠ na fotku, která podle něj vypadala jako povedený shoegazeový cover. Poslal ji Tomášovi.
Tomáše mezitím pobavil meme s přepálenými progrockovými názvy kapel typu Ve vesmírné hale ještěřího krále, část 1–5, nebo Karmínový král a jeho strasti, tak do obrázku dopsal pět smyšlených shoegazeových názvů písní. „Za dvě minuty jsme měli obal i track-list. Ale byl to jen fór, žádná kapela neexistovala,“ vzpomíná Tomáš.
Jenže u toho nezůstalo. Řekli si, že by k tomu mohli z legrace udělat i nějakou muziku. Radovan složil pár písniček, Tomáš napsal introspektivní texty. Přizvali zpěvačku Leonu Dulaiovou, se kterou Radovan hrával v grindcoreové kapele, a vzniklo ústřední trio Delfínů.
Během dvou let materiál postupně nahráli v jednom pokoji, Radovan ho smíchal zmasteroval a v červenci 2024 ho vydali jako debutové digitální EP Odlet. Fyzický nosič původně v plánu nebyl, ale den po releaseu se jim ozval člověk z čínského labelu NiMO Records, že by ho chtěl vydat v Číně. Přesvědčil je i k výrobě CD. Když už vznikala čínská verze s překladem textů, rozhodli se udělat i českou…
Mimochodem, obal a některé názvy písní pocházejí přímo z onoho původního obrázku. Kruh se uzavřel.
Jak znějí
Delfíni hrají hudební žánr označovaný jako zoomergaze nebo teenage shoegaze, tedy kombinaci zasněné atmosféry shoegazeu se syrovější energií grunge, post punku, ema nebo indie rocku.
Shoegazeové kytarové plochy, zasněný dream-popový zpěv a k tomu prvky post rocku, post punku i midwest ema. Výsledkem je melancholická, místy až hypnotická muzika, která ale umí i radostně nakopnout. Inspirace Manon Meurt, Silversun Pickups nebo Holy Motors tu slyšet je, i když Radovan přiznává úplně jiné vlivy: „Největším pod-nětem pro naši hudbu je korejský hudebník Paranoul, který mísí hodně žánrů od shoe-gazeu přes novější emo až k post punku, další korejský a japonský shoegaze, ale třeba i americký pop punk, právě tou svojí popovou přeprodukovaností.“ Tak či onak Delfíni s těmito vlivy pracují tak, že jejich muzika zní opravdu svěže a neotřele. Navíc ta nahrávka, přestože vznikla čistě DIY způsobem, zní neskutečně dobře.
Jak hrají naživo
„Nepředpokládali jsme, že to budeme někdy hrát naživo. Poslali jsme to ven s tím, že se třeba něco stane. A ono se to setkalo s větším úspěchem, než jsme čekali. Tak jsme si řekli, že když se to lidem líbí, zkusíme to sehrát,“ říká Tomáš.
Do té doby neměli jedinou zkoušku – písničky rovnou nahrávali. Když začali hrát živě, doplnil sestavu bubeník a Lea zpívala i hrála na basu. V dubnu ale kapelu opustila a trio doplnila nová zpěvačka Klára Šajtarová, která se rovnou zapojila i do tvorby nového materiálu. Koncertní sestavu navíc posílil baskytarista a kapela dnes vystupuje v pěti. V této podobě jsem je viděl i já.
Koncertů zatím nemají mnoho – v době našeho rozhovoru asi deset. Největší radost měli z toho, že si mohli zahrát v oblíbeném Kabinetu Múz, kam dlouho chodili jako návštěvníci. A v době, kdy jsme spolu mluvili, se těšili na první pražský koncert, kde předskakovali japonským MONO. Ten se ale konal už před vydáním článku. Každopádně, pokud v programu svého klubu uvidíte Delfíny, určitě je zkuste. Třeba vás zaujmou stejně jako mě.