Hudba Šimona Havelku, který je mimochodem synem Václava Havelky známého z kapely Please The Trees, provází prakticky celý život. „Zhruba od tří let jsem se začal hluboce zajímat o hudební svět a scénu,“ říká Havelka. „Nejdřív jsem zkoušel hrát na různé nástroje a v kapelách, ale pak jsem měl opravdu silnou chuť a potřebu předat svůj vztah k hudbě a svůj vnitřní svět lidem.“ Vedle hudby se věnuje také malbě, a právě spojení zvuku a obrazu je pro projekt BearCloud důležité. Havelka maluje zhruba osm let a vizuální stránku své hudební tvorby nevnímá jako pouhou ilustraci hudby. „Obaly alb, která si maluji sám, dodávám svému hudebnímu světu vizuální podobu, a skrze zvuk pak tvořím samotné skladby,“ vysvětluje. Zároveň ale zdůrazňuje, že na prvním místě zůstává hudba, protože ta je pro něj vším a tvoří celý jeho svět. „Malba je spíš taková přidaná hodnota, která tomu dodává vizuální rozměr a může to posunout o něco dál.“
BearCloud vydal debutové album Faves na začátku roku 2025. Následovalo loňské EP Meeting with a Bear a nyní BearCloud vydal druhé album Nube Nubes. Mezi jednotlivými nahrávkami přitom podle Havelky nešlo jen o postupné zdokonalování techniky. Proměňoval se především jeho vztah k vlastnímu zvuku. „Během té doby jsem se seznámil s mnoha novými způsoby hudební produkce a práce se zvukem. Minulý rok byl pro projekt BearCloud naprosto klíčový, přinesl spoustu nových nahrávek a umělců, kteří formují budoucí hudbu. Posunulo mě to hrozně moc dopředu,“ říká Havelka.
Důležitý rozdíl mezi Faves a aktuální deskou Havelka vidí především v míře sebejistoty. „První album Faves byla spíš první zkušenost s vydáváním vlastní tvorby, kde jsem spíše experimentoval a zkoušel aplikovat zvuk svých oblíbených umělců, které dlouhodobě sleduji. Teprve teď s Nube Nubes přicházím se svým vlastním vyhraněným zvukem.“
Žánrové zařazení Havelkovy hudby je trochu ošemetné. Často bývá zařazován do elektroniky, a to přesto, že se ta v jeho hudbě potkává s alternativním popem, folkem, psychedelií i dalšími vlivy. „Já mám vlastně vztah úplně ke každému hudebnímu žánru, v každém mám svoje oblíbence. Snažím se to aplikovat a propisovat do své hudby tak, aby sice každá skladba nebyla stejná, ale aby celé album dávalo smysl a nepůsobilo nesourodě. Snažím se o kompaktní celek. K elektronice jsem ale měl vztah vždycky a myslím si, že má velký vliv na budoucnost hudby obecně,“ řekl mi Havelka a dodal, že ho současně docela překvapilo, když bylo Nube Nubes automaticky označováno především jako elektronická deska. „Já to tak úplně nevnímám, podle mě se tam spíše objevují hodně silné alternativní popové vrstvy a podobně.“
Nube Nubes vznikalo jako snaha vytvořit hudební svět, který by fungoval nejen jednotlivými skladbami, ale také jako celek. Havelka album popisuje jako „zvukový film bez obrazu“. Nejde přitom o konceptuální desku, kterou by posluchač musel poslouchat od začátku do konce, aby jí porozuměl. „Chtěl jsem, aby to byly normální písničky, které nemusí člověk poslouchat v celku. Ale samozřejmě, jako u každého alba, je to dohromady větší zážitek.“ Důležitou roli v tom hrají takzvané cloudy, tedy krátké mezihry a přechody, které jednotlivé skladby propojují. Havelka se jejich prostřednictvím nesnaží posluchače nutit k určitému způsobu poslechu. „Ty mezihry, cloudy, to jen hezky propojují, aby vše fungovalo i jako celek, i když to není podmínkou,“ upřesňuje. Představa zvukového filmu nicméně zůstává zásadní. Na otázku, jaký by takový film měl být, kdyby se hudby z alba Nube Nubes chopil nějaký režisér, odpověděl, že by nechtěl diktovat konkrétní děj. Režisér by se podle něj měl zaměřit na atmosféru a energii, kterou ty jednotlivé skladby vyzařují. A tak by k hudbě měli přistupovat i posluchači.
Jedním z inspiračních zdrojů pro Nube Nubes byl podle Havelky Frank Ocean a zejména jeho album Blonde. „Frank Ocean je jednou z mých největších inspirací. Zaujala mě křehkost té nahrávky, a právě ty přechody mezi skladbami.“ Ještě výraznější inspirací pro samotný projekt BearCloud je však Tyler, The Creator. „Je to sice raper a já nerapuju, ale neskutečně obdivuju, jak dokáže dát album dohromady jako jeden komplexní celek, včetně klipů, plakátů, propagace, fotek a obalů.“ A právě to je možná klíč k pochopení BearCloud. Nejde mu pouze o jednotlivé písničky. Chce postupně vybudovat svět, ve kterém spolu hudba, výtvarná tvorba, videoklipy a další vizuály budou komunikovat.
BearCloud je stále především sólový projekt. Havelka si nahrává většinu nástrojů sám a také živě vystupuje jako solitér, jen s mikrofonem a počítačem. Myšlenka regulérní kapely ho sice láká, ale pravděpodobně ji nechce spojovat přímo s BearCloud. „Neustále o tom přemýšlím, mám to v hlavě. Spíš si ale představuji, že bych kapelu postavil jako nějaký samostatný, vedlejší projekt, stranou od BearCloud. BearCloud je pro mě hrozně osobní, tvořím tu hudbu primárně pro sebe, aby mi pomáhala v různých situacích a držela mě v mém vlastním světě.“
Přestože je mu teprve osmnáct a jeho projekt je stále na začátku, působí, že má poměrně jasnou představu o tom, proč BearCloud existuje a kam by měl směřovat. „Chci dál seznamovat lidi s mým hudebním světem a zhudebnit co nejvíc věcí, které mě inspirují, na kterých mi záleží a které zažíváme každý den. Chci tomu dávat zvuk a skrze skladby bavit lidi.“ A pokud je pro něj hudba skutečně způsobem, jak vytvářet vlastní svět, pak Nube Nubes představuje jeho první skutečně ucelenou mapu, po které se do toho světa můžeme vydat.