Prapůvodem nahrávky byly kytarové linky, které David Vála (jinak Vole) nahrával na mobil při vandru po Francii, do kterých posléze tvořil texty při toulkách severočeskou krajinou, kdy nocoval pod širákem v zaniklých cínových dolech nebo prokleté hrobce Lobkowitzů.
Po návratu domů začal tyto nápady společně s Magdalenou dotvářet pomocí své kytary a jejího harmonia. Později k přizvali basáka Adámka (jinak hrajícího na kytaru v Or a Dimitar) a bubenici Kateřinu Malou (jinak Oswaldovi). Spojení zafungovalo a vznikla magická nahrávka, ve které hrají prim texty. Hudba osciluje mezi rockem, undergroundem, folkem a ambientem a vznikala tak aby zvuk obstarožního harmonia nebyl utopen v hluku ostatních nástrojů, a dokresluje náladu textů. Skupina také nefunguje jako úplně „klasická“ kapela. „Potkáme se, dáme si zkoušku a pak koncert, pokud ho nezrušíme. Jde to takovým samospádem,“ popisovala v jednom z rozhovorů Kateřina. To znamená, že i hudba vznikala tak trochu nahodile a intuitivně právě na základě chemie mezi jednotlivými členy. Takže na finální podobě songů se jak hudebně, tak textově vlastně podíleli všichni čtyři.
A výsledek stojí za to. Od prvního songu Mantra s nimi vykročíte na cestu a kráčíte ponurou krajinou, abyste se občas mohli zastavit a třeba si chvíli zameditovat při Očích strážců, než se vyrazíte na další cestu jejímž cílem jsou, po prodělání droneového Koma, očistné Znaky. Na té cestě vám budě těžko, ale krásně. Neváhejte. Vypravte se na ni.
Liebe je opravdu jedna z nejlepších nahrávek, které v tuzemsku letos vznikly. I když bohužel trochu opomíjená. Proto mě hodně těší její nominace na desku roku v cenách Vinyla.