Máme za sebou letošní Anděly. Ceny byly rozdány, písně odehrány a po afterparty už je též uklizeno. Je fajn, že Česká hudební akademie podobnou akci pořádá, a že se díky tomu do jinak nedobytných domácností dostává i jiná muzika. A je dobře, že ji veřejnoprávní televize vysílá v prime time, a to i se všemi prohlášeními v děkovných projevech, protože po tom jsme přece za sametu volali. Tedy přesněji po pluralitě názorů, tedy i těch, se kterými nemusíme nutně souznít. Pokud se totiž podíváme jen pár set kilometrů na východ, tak tam už nic podobného možné není, protože pár „osvícených“ hlav si řeklo, že jen oni ví, co se do obýváků dostat může a co ne. Pojďme se na to zkusit podívat trochu blíže.
Jeden z nejvýraznějších beatnických básníků Allen Ginsberg kdysi pronesl: „Whoever controls the media, the images, controls the culture,“ tedy „Ten, kdo ovládá média, obrazy, ovládá kulturu.“ Není snad lepšího vyjádření k popsání snahy politiků o ovládnutí veřejnoprávních médií. Sociolog Hampl, neúspěšný kandidát do mediální rady dokonce pronesl: „Potřebujeme Českou televizi jako vládní vysílač.“
Politici toužící po skalpu veřejnoprávních médií argumentují dvěma věcmi. První z nich je údajné špatné hospodaření obou institucí. To lze ovšem jednoduše vyřešit tím, že kontrolou hospodaření bude pověřen Nejvyšší kontrolní úřad a jde tedy spíše o zástupný problém. Ten skutečný spočívá v tom, že by politici rádi určovali, co je z jejich úhlu pohledu hodno, či nehodno prezentace. Pro pochopení toho, proč by k něčemu podobnému nikdy nemělo dojít, pojďme do kodexu ČT, kde se praví: „Účelem existence televize veřejné služby je zajistit veřejnosti zdroj informací, kritické reflexe, umělecké tvorby a zábavy, které jsou chráněny před lobbistickými tlaky. Česká televize přispívá k vytváření prostoru svobody slova, myšlení a tvorby, v němž může vyrůstat demokracie. Informuje, poskytuje kritickou reflexi událostí…“. Rozhlas má v kodexu víceméně to samé, jen jinými slovy, a pokud toto mají obě instituce naplňovat, nesmí být pod politickou kuratelou. Státní média už jsme tu měli a každý. kdo si ty časy pamatuje, by podobné pořádky nechtěl ani omylem, a to včetně nostalgiků, kteří by jistou formu návratu společenského uspořádání před rokem osmdesát devět uvítali.
Michal Bulíř napsal slova k titulní písni alba Ostraka Michala Prokopa. Ten vyhrál Ceny Anděl ve dvou kategoriích - Sólový interpret a album.
Druhou mantrou těch, kteří by rádi média veřejné služby ovládli, je Vyváženost, přičemž argumentují tím, že by všechny názory měly mít stejný prostor, což se na první pohled může zdát jako naprosto správný a oprávněný požadavek. Jenže… Tenhle princip nelze brát jako nepřekročitelnou hranici. V anglofonním světě pro to existuje terminus technicus False balance, což se dá česky vyjádřit jako pseudovyváženost, kdy má v debatě minutový prostor vědec, který se oborem zabývá celý život a hned po něm „vědec“ z lidu vzdělaný pěti videi z YouTube a deseti články z oblíbené Facebookové stránky. Bothsidesismus je přesně definován jako mediální zkreslení, při kterém jsou prezentovány protichůdné pohledy na problém jako vyváženější, než odpovídá důkazům… Opět tedy platí, že mají-li Český rozhlas a Česká televize fungovat v souladu s vlastními kodexy, nemohou být odpovědní redaktoři „úkolováni“ povinností poskytnout prostor tmářům, manipulátorům, nebo lhářům. Naopak by cokoli podobného nemělo být možné. Naprosto přesně to nedávno vyjádřil jeden z nejlepších moderátorů ČT Daniel Stach: „My nebudeme zvát Plochozemce. Země není plochá. Tečka.“. A jak to koresponduje s úvodní zmínkou o různých prohlášeních, která ocenění umělci na Andělech poslali do světa? Není to trochu protimluv? Jednoduše, není. To, co zaznělo, byla prohlášení a nikoli odborná diskuse. Z hlediska plurality je vše naprosto v pořádku, protože prohlašovat si může kdokoli cokoli, pokud tím neporušuje zákon. Mně třeba mnohem více než ony proklamace vadily vulgarismy. Na druhou stranu, i ty o něčem velmi silně vypovídají.
Pokud chceme zachovat názorovou pluralitu, a přitom nedovolit pokles úrovně a tím i ztrátu důvěry ve veřejnoprávní média, pojďme nechat NKÚ kontrolovat hospodaření. Je to vlastně správný a logický krok a kdo jiný, než tento úřad by to měl dělat. Co naopak smysl nedává, jsou pokusy ovládnout obě instituce a podřídit je politickému diktátu, a to včetně změn ve způsobu financování, ač se to někomu zdá momentálně výhodné. Po příštích volbách by totiž právě on mohl hořce plakat. A nechme oceněné říkat veřejně jejich názory. Byť jsou kontroverzní. Jak se k nim následně postavíme, to je věc zcela jiná, neb je to pro změnu naše svaté právo. Tak zase za rok a doufejme, že za odvahu nechat lidi říkat, co si myslí, nedostane nikdo do schránky ostraku…