Originální myšlenky Vincenta Venery v roce 1985 zpracoval a v roce 1990 poprvé oficiálně vydal Pablo de Sax v podobě řady krátkých textů či spíše anekdot pod názvem Tak pravil Vincent. Z knihy se stalo kultovní dílo, mnohokrát kopírované příznivci nevšední osobnosti, kterou autor souboru Venerových myšlenek popsal slovy: „Excentrický důchodce a mystik, vrchní šéf CIA, Venušan a venerolog, virtuóz na klávesové nástroje, paranoidní schizoid, vrchol pyramidy, svatý muž.“
Nyní publikace vychází ve dvou verzích – v limitované původní podobě Tak pravil Vincent a v rozšířené a přepracované verzi Tak pravil Svatý Vincent. Zatímco původní verzi tvořily krátké, úderné a od sebe oddělené historky a výroky, tentokrát vytvořil Pablo de Sax jednolitý text, jakýsi proud vědomí, připomínající Hrabalovy Taneční hodiny pro starší a pokročilé. Text tím dostal charakter monologu, který se čte jedním dechem. Venera skáče z tématu na téma, promlouvá o svém zbožštění, o ufonech, o orientální i židovské filosofii, o Black Sabbath, o králi pornofilmů Johnu Holmesovi, o životě a smrti. „Kolikrát si říkám, proč ten Bůh, ten novej Spasitel, ´sem zrovna já, ale vono je to jasný! Nikdo jinej takovej jako já na světě není. Proto to ten Bůh musel dát mně. Komu taky jinýmu? Když já ´sem Vincent, a to je slunce, to je ta čistá zář a Venera, největší venerolog na světě.“
Nová verze venerologické bible je tentokrát kromě jiného rozšířena o dva pikantní texty. V roce 1980 při zájezdu na Kubu uprchl Venera při mezipřistání v Kanadě z českého letadla a požádal o azyl. Potloukal se pak po Spojených státech a řádil tam takovým způsobem, že ho Američané po necelých dvou letech rádi deportovali zpět do Československé socialistické republiky. Kniha poprvé otiskuje tehdejší přepisy protokolů z výslechů, které s ním následně pořídila StB. Tam Venerovo vyprávění dostává epický rozměr, který by si zasloužil snad i filmové zpracování. Přelet nad kukaččím hnízdem je proti tomu slabý čajíček.
Je to legrace? Pro někoho určitě ano. Jsou to myšlenky bláznovy? Pro někoho určitě ano. Jsou to odrazy existence naší civilizace a vize její budoucnosti? Pro někoho určitě ano. Ne, to se nedá interpretovat, to se musí číst! Zvlášť, když je kniha bohatě doplněna reprodukcemi Venerových obrazů a kreseb, které dávají bizarnímu povídání ještě další rozměr. Jediné, co knize chybí, je příloha v podobě některé ze dvou desek Svatého Vincenta s pekelným řevem hlavního protagonisty.