S Jurajem Podmanickým se setkáváme jedno podzimní odpoledne v malé kavárně v předvečer slavnostního koncertu, který se konal v Divadle na Vinohradech a jmenoval se Dalai Lama 90, Havel 89 – Pocta Jeho Svatosti dalajlámovi. Řeč byla i o koncertu, který se bude konat 16. prosince v Archa+. Právě zde se Billy Barman propojí s děvčaty ze Sl’uku.
Jak tahle nečekaná spolupráce vznikla?
Chceš to zeširoka? Na Slovensku jsme v roce 2017 měli festival Tatra Flowers a my jsme s Billy Barman hráli na Téryho chatě. Byl to první a poslední ročník. Můj otec mě kdysi dal do souboru, takže jsem měl k folklóru vždy blízko. Vedl ho Juraj Hamar, který je dnes ředitelem Sl’uku, takže bylo jen otázkou času, kdy se to opět propojí.
Organizátoři nás tehdy oslovili, zda bychom neudělali něco speciálního. Máme pár písní, které z folklóru vycházejí, a tu melodiku mám pořád v sobě. Spojil jsem se s Jurajem a domluvili jsme se, že dáme něco dohromady s děvčaty ze Sl’uku.
Ale na Téryho chatě? To je dost vysoko!
Je. Téryho chata se dokonce zásobuje jen nosiči. Vyšli jsme tam společně s děvčaty v krojích, nosiči nám nesli kytary a cajon. Festival nebyl elektrifikovaný – byl to skutečný unplugged. Ani já jsem neměl mikrofon. Přišla spousta lidí, na turistických cestách z toho dokonce vznikly zácpy, což festivalu přineslo velkou vlnu hejtů. Podle mě hloupou – léto v Tatrách vypadá tak, že pořád někde stojíš ve frontě.
My jsme ale měli se společným vystoupením velký úspěch, takže jsme to zopakovali v bratislavské Tržnici, která má kapacitu dva tisíce lidí. Vyprodali jsme ji. Sl’uk se na folklór dívá velmi netradičně a moderně. Nejsou to konzervy, které jen kopírují. My jsme naopak trochu konzervativnější a nechceme psát nové lidové písničky, když jich máme tolik krásných.
Takže výsledek je?
Že na těchto koncertech nezažijete nový folklór. Jde o to, že s Billy Barman děláme podklady pro pět děvčat, která mě… tak serou! Víš, jak krásně zpívají? A jsou to profesionálky. Můžeš jim dát cokoli a ony to nezazdí! Jen zpívat s klikem (dle metronomu – pozn. redakce) zatím moc neumí. Ale už se lepší.
Ty jsi chodil do folklórního kroužku? Co ti to jako muzikantovi dalo?
Melodiku a harmonie, které mám rád. Folklór má specifické půltóny, které jinde nejsou. Myslím, že to bylo v Billy Barman vždy trochu slyšet. Nestydím se na pódiu – od pěti let jsem vystupoval, i když jsem se bál. Postupně jsem získal suverenitu. A taky jsem se naučil, jak se dotýkat žen. Od devíti let jsem tancoval se staršími děvčaty a to je pro každého chlapce důležité – zbavit se ostychu. A pít jsem se naučil, slivovice se na takových akcích otevírá často.
Vy máte s děvčaty ze Sl’uku i nahrávku…
Ano, nahráli jsme živě ten koncert v Tržnici. Nahrávka se jmenuje Billy Barman – Potichu (feat. Dievčatá zo Sl’uku). A pěkně nás štve, že když si otevřeš Spotify, máme v nejposlouchanějších právě tyto písně. My bychom radši, aby tam byly naše autorské. Ale to si nevybereš.
Pojďme k nim. Koukal jsem, že jste měli kapelní soustředění. Pracujete na nové nahrávce?
Ano. Tvoříme už nějakou dobu a rádi bychom v roce 2026 vydali nové album. Je nejvyšší čas – doba je rychlá a fanoušci neodpouštějí. Máme hodně nápadů. Laura Jašková je nejnovější členka kapely, i když s námi už pár let hraje. Je to skvělá čtyřiadvacetiletá holka, má spoustu energie a je neuvěřitelně talentovaná. Teď začala i zpívat, ačkoli jsem říkal, že když začne zpívat, vyhodím ji z kapely, protože všechno umí líp než my. Je to super.
Mimochodem, je to levačka. Náš bubeník je taky levák, takže celou rytmiku máme leváky. Mladá krev nám dává novou energii a nový rozhled. My už nestíháme sledovat všechno, co se v hudbě děje.
Jeli jste na soustředění s nějakými nápady, nebo tvoříte všechno od začátku?
Od začátku. Tak to máme nejradši. Buď tvořím s Jožem, což je ten starý systém, kdy někdo přinesl píseň a společně jsme ji dotáhli, nebo prostě sedíme a hrajeme. Teď jsme hráli od sedmi ráno do tří do noci. Moc jsme nespali. Chodili jsme na procházky a dělali si koložvárskou kapustu.
Co je to koložvárská kapusta?
Kyslé zelí, rýže, mleté maso. Vrstvíš to jako francouzské brambory, podléváš smetanou a dáš do trouby. Uvař si to.
Já nejím rýži.
Čekal jsem všechno, ale že někdo nejí rýži, to ne!
Co je inspirací pro nové písně?
Ještě to neumím říct, jsme na začátku. Rád bych se na chvíli vykašlal na klasiku sloka–refrén–sloka a šel spíš po dobrém beatu. Udělat to víc taneční. Přijde mi, že je spíš uspáváme, a potřebujeme nakopnout i my. Projekt se Sl’ukem je spíš na poslouchání.
Žádná nasranost jako u současných mladých slovenských kapel?
Myslíš Berlin Manson a podobné? Oni na to mají věk. Rozumím té nové vlně – Fvck Kvlt, Dušan Vlk, Berlin Manson a další. Je skvělé, že to tu je. Je to uvěřitelné, žijí to, o čem zpívají. Fakt jsou nasraní. Ale mám radost, že se tam objevuje i naděje. Fvck Kvlt na nové desce Mrtvá revolúcia dává lidem malý manuál na to, jak ten marasmus přežít.
Rozumím jim – žiju v tom taky. Na Slovensku to jde dolů, i klubová scéna. Ale oni to zachraňují, mladí jim věří. My starší jsme víc na metafory. Nikdy jsme nebyli moc angažovaná kapela, ale poslední roky nás donutily napsat skladby reagující na to, co se děje. Po posledních volbách jsme prostě napsali Hada. Byl jsem nasraný a řekl jsem si, že to musí ven. Nemůžu zpívat o krásném nábřeží, když je všechno na hovno.
Seznamte se
Slovenská indie kapela Billy Barman vznikla v roce 2008 a rychle na sebe upozornila svěžím zvukem a osobitými texty. Spojení se Slovenským lidovým uměleckým kolektivem je pro kapelu i folklór výjimečné a nabízí současný pohled na tradiční materiál. Společný koncert proběhne 16. prosince v pražské Archa+.