Brenda Corijn zpívá v portugalštině. Z té kapela do svého názvu převzala napodobení štěkotu psa, kterého vidíte na obalu jejího nového alba. Než aby svou nadžánrovou hudbu Ão nějak pojmenovali, bylo pro ně snazší ji spojit s pocitem jim blízké nostalgie, kterému Portugalci říkají saudade. Pokud jde o toho psa, ani oni sami nevědí, jestli nejde spíš o vlka nebo lišku a jestli se směje nebo se naopak rafinovaně chystá k útoku. Každopádně jim prý napovídá, kým by mohla být Malandra. Dobře, a to je sakra kdo? Prý typický brazilský malandro: městský kriminálník s životním stylem jakým na pražském Žižkově blahé paměti proslul jistý fešák Hubert. Akorát, že Malandra je hrdá, světu se dost často vysmívající žena, což je vlastně detail proti tomu, když má přijít řeč na hudbu. Opravdu skvělou, cožpak o to, ale popsat ji na papíře? Díkybohu za možnosti Headlineru, kde si ji můžete pustit sami:
Jde o belgické Vlámy, zpěvačka Brenda Corijn má však mozambicko-portugalský původ a v jejím hlasu nepřeslechnete, jak hodně uctívá styl fado. Popravdě řečeno, ona je trumfem kvarteta a za ní jde úžas ze vší melancholie a něžnosti skladeb s afro-latino příchutí emočně pak charakterizovaných akustickými nástroji: bandoneon, kalimba, charango, kytarka tiple nebo dřevěné perkuse. Přijde-li řada na tanec a radikální úvahy Malandry zvuk nabere elektropopovou a rockovou sílu násobenou smyčci.
Ão nikoliv ke své škodě nabízejí mnoho věcí najednou a do jejich hudební podstaty vrostly snad všechny výhody současného alternativního popu, který se už dávno vymknul jednoznačnosti. Žánrové přeskoky nebo odvážné inspirační vklady ve skladbách následují zvolenou portugalštinu. Ta jednoznačně udržuje „hladinku“ zmíněného pocitu saudade, který dává popisu hudby Ão opravdu daleko větší smysl než úporné vyjmenování všech ingrediencí.
Obal druhého alba skupiny Ão. Jmenuje se Malandra.