Obrázek k článku Beata Hlavenková: Formovala mě Joni Mitchell i škrábání na zádech Petera Gabriela
| Hana Slívová | Foto: David Kraus

Beata Hlavenková: Formovala mě Joni Mitchell i škrábání na zádech Petera Gabriela

Pianistka, skladatelka a zpěvačka Beata Hlavenková má značný hudební rozsah i přesah – od křehkého písničkářství až po aranže pro big band. Pro Headliner Classic vybrala pětici desek, které pro ni byly a jsou důležité. Intuitivně a tak, jak ji jedna za druhou napadaly, když nad zásadní hudbou svého života přemýšlela.

Joni Mitchell: Both Sides Now (2000)

V Americe jsem studovala jazzovou kompozici a aranžování a tehdy jsem začala vnímat velkou osobnost písničkářky Joni Mitchell. Geniální aranže pro ni na desce Both Sides Now napsal Vince Mendoza a ona tu hraje tak, že se mi při každém poslechu tají dech.

Sufjan Stevens: Carrie and Lowell (2015)

Sufjana Stevense vnímám jako hudebníka mnoha tváří a různých barev. Každé jeho album je originální a různorodé, přesto tak specificky jeho. Tento přístup je mi blízký. Carrie and Lowell je intimní album, na němž se Stevens vyrovnává s odchodem své matky k sektě, když byl ještě malý. Na koncertě v Edinburghu hrál desku bez jediného slovního vstupu. Ty písně totiž žádné proslovy nepotřebují.

Bahamas: Barchords (2012)

Když chci, aby mi bylo tak nějak úplně dobře a pohodově, pouštím si poslední tři roky píseň Lost in the Light, která má geniální riff, a nechám pak hrát i většinu repertoáru. Skládá ho kanadský hudebník jménem Bahamas. Dokonalý timing, střední tempo, vokály, nádherné zvuky kytar…
pořád se mi to neochodilo!

Peter Gabriel: Scratch My Back (2010)

Album Scratch My Back je založené na nových aranžích písní jiných umělců, které připravil violista a skladatel John Metcalfe. Hned první je na desce coververze Heroes od Davida Bowieho a Briana Ena. Minimalistický jazyk smyčců, gradace skladby… Já tu skladbu před tím vlastně moc neznala, protože Bowieho tvorbu jsem začala sledovat až s albem Blackstar. Tato novější verze má pro mě daleko větší sílu.

Maria Schneider: Allégresse (2000)

Tuhle desku jazzové skladatelky Marie Schneider mi poprvé pustil můj tehdejší manžel Patrik. Přinesl ji z univerzity. Hltala jsem každý tón; lehkost, unikátní jazyk i velká znalost aranží pro big band mě úplně pohltily. Na albech Marie Schneider jsem zaregistrovala jména jako Rich Perry a Ingrid Jensen, kteří se mnou později nahráli album Joy for Joel. Naposledy mě velmi zaujalo její aranžmá písně Sue od Davida Bowieho. Ten se přes ni a její big band dostal k Donnymu McCaslinovi a geniální rytmice, kterou pak využil na albu Blackstar.