V loňském rozhovoru pro Headliner Poláková s Urbanem svorně na otázku, v čem tkví jejich umělecké souznění, odpověděli, že v lásce. V jejich společných písních je to slyšet. O rok a jednoho čerstvého potomka později Sršeň ožívá na koncertech. Od září jich odehráli pět, od Nového Jičína po Hradec Králové, a mají před sebou dalších šest zastávek. Tohle turné se nebude opakovat.
Vaše vzájemné poznávání a sbližování bylo velmi tvůrčí. Vznikla Sršeň. Jak jste na tom nyní? Pořád v takové intenzitě píšete nové písničky?
Barbora Poláková: Nápadů máme oba hodně, a když si uděláme čas vyloženě na práci, tak se nám píše pořád stejně, jenže ten čas se tak těžko vymezuje. Řešíme kolem turné hodně praktických věcí, po tomhle turné začínají hned Něhy (Další turné Polákové, pozn. red.), zároveň je potřeba, aby naše mozky přemýšlely prakticky i co se týče péče o miminko, organizace kroužků holčiček, úkolů, takže je ta hlava pak tak zavařená, že když zvládneme procházku, jsme šťastný.
Štěpán Urban: Přesně tak. Ale máme v plánu brzy vydat něco dalšího, oba chceme teď primárně pracovat na svých albech.
Už máte pět koncertů Sršeň Tour za sebou. Jak jste je prožívali?
Poláková: Já zažívám totální blaho. Kluci hrajou jak páni.
Urban: Je to nádhera. Je to vysněná štace, každý koncert je v něčem jiný… to si užívám asi nejvíc.
Co byl zatím nejsilnější moment vašich společných koncertů?
Urban: Pro mě je to určitě přijetí od lidí, takřka pokaždé na konci stojí, je to šílený. K tomu se často dostávám díky tomu všemu okolo a muzice do takových, řekl bych „euforických chvilek“.
Poláková: Jo, jo, to je moc krásný. Taky je tam pár míst, kdy mají kluci dovoleno si dělat, co chtějí. Jednou jsem té chvíle, která nemá daný konec, součástí a hraju s nima na klávesy. Navíc ten konec určuju já a někdy vůbec nechci, aby to skončilo. Strašně si to užívám.
Co pro vás po roce od vydání tenhle projekt znamená?
Poláková: Nejdřív jsem měla pocit, že to pro mě bude možná mimo komfort, protože to není můj běžný setlist, všechny písničky jsou nové, nikde se nemůžu opřít o něco, co je zaběhnuté. Jenže velmi rychle, hned po prvním koncertu, jsem do toho spadla a baví mě vychytávat každý detail.
Urban: Takový moment zhmotnění. Navíc s lidmi z celého týmu, který máme za zády, je to úplně poklidné, protože všechno je dobře a dlouho dopředu promyšlené a nastavené, tím pádem pro nás tlak minimální… a my se můžeme soustředit jen sami na sebe.
Vykrystalizovaly pro vás na desce nějaké nejoblíbenější písničky?
Urban: Pro tour jsme u některých upravili aranže, a musím říct, že takhle jsem spokojený s celým setem. Ale vždycky se těším na Líto, to je moje favoritní odjakživa.
Poláková: Ty jo, já to asi takhle nemůžu říct. Baví mě to celý.
Kdo je s vámi na tomhle turné v kapele?
Urban: Kluci jsou neuvěřitelní. Předvídají a cítí to dost podobně jako my, vyhovujeme si, a o tom, že jsou to muzikanti jako z jiné planety, asi mluvit moc nemusím. Dokážou vás přesvědčit během prvních tónů.
Poláková: Je to Oliver Lipenský, Marek Abrahám a Zdeněk Urbanovský.
Jakou písničku nebo album jiného interpreta jste si v poslední době zamilovali a proč?
Urban: Poslední dobou hodně posloucháme Ryana Beattyho, jeho nové album i to předposlední. Dobře se u něj uspává. A po deseti letech od vydání jsem oprášil album The Party od Andyho Shaufa, to neomrzí.
„Barbora Poláková a Štěpán Urban ukazují intmitu s patosem, ale přesvědčivě.“ Recenzi alba Sršeň čtěte zde.