Jaký máte z ceny pocit?
Je to šok. Upřímně, je to velkej šok a je to taková směs pocitů, jako když je člověk hodně opilej – což já teď zrovna nejsem – jak člověk moc nevnímá, co všechno se děje kolem. A mám pocit velkýho vděku za to, jaký lidi mám kolem sebe. Protože vím, že bez nikoho z nich, bez toho bezpečnýho zázemí a systému bych tady v životě nemohla být.
S kým jste album Tangerines dělala?
Ty písničky jsem skládala sama, vznikaly někdy od mých asi třinácti. Hudebně dopsat mi je pomáhal Tomáš Sean Pšenička, se kterým jsme to produkovali. Demička jsem dělala doma a potom jsme to přenahráli oficiálně u něj ve studiu.
Jaký máte pocit z toho, jak od vydání desky rostete? Máte nominace, ceny, jste na obálkách časopisů…
Nervózní, hodně. Ráda bych, aby šlo najevo to, že si často nevím rady a mám pocit, že vlastně nepatřím tam, kde se teď objevuju. Nerada bych, aby to teď sklouzlo do nějakýho „full glam“, protože tak se fakt necítím. Jsem prostě furt malá holka, co se akorát tak nějak random někde objevila a jsem jenom vděčná za to, kde jsem, vážím si toho.
Na čem teď děláte a co plánujete?
Teďka dělám na pár českých písničkách. S klukama z Gufrau děláme takový překvápko, tak uvidíme, jak to dopadne. A pak mám spoustu hezkých anglických písniček, který se snažím nějak audiovizuálně doplnit, takovej krátkej filmík nebo videoklipy k nim. A potom český EP na podzim.
Budou do té doby ještě nějaké singly?
Jo, určitě. Ale upřímně, já jsem docela chaotickej člověk, takže uvidíme, jak to dopadne. Nemám to zas tak rozplánovaný.
„I smutné písničky jsou cool.“
Připomeňte si titulní rozhovor únorového Headlineru s Marií April.
Co pro vás znamená formát alba oproti samostatným singlům, je to pro vás důležité?
Ráda bych, aby album byl vždycky celek nějaké myšlenky nebo tématu. Místo toho singl může být něco, co mi v tu chvíli přijde vtipný, a i když se s tím třeba tolik neidentifikuju, jako se svou tvorbou, tak to prostě vydám, protože mě to baví. Album bych vždycky chtěla vydat tak, aby to bylo plnější, aby to byla hodnotná tvorba, prostě to, co cítím v tom období.
Jaké máte v poslední době dojmy z koncertů, jaké to pro vás je, hrát naživo?
Čím dál tím lepší. Myslím, že to je i tím, že máme to štěstí, že nás lidi chtějí poslouchat a chodí víc a víc a zároveň my se cítíme líp na stagi. Nebo minimálně já jsem vždycky strašně nervózní, tady jsem myslela, že se pobleju… Ale cítím se čím dál tím líp a myslím, že na těch koncertech je to znát. Čili ten celkový dojem je pro všechny příjemnější, pro nás i pro publikum, je to taková společná procházka. Myslím si, že máme kam růst a těším se na to.
Plánujete přes léto koncerty, festivaly?
Pár festivalů máme. Zatím jeden festival v Pardubicích, budeme na Kamenici, možná na Povaleči a jinak ještě uvidíme.
Vítězové Cen Anděl 2025 přehledně zde