Koncert před slušně zaplněnou Flédou otevřela kapela, zatím bez Jany Vébrové na pódiu, skladbami Jednou, In the flash a Wahoo. Následovalo první překvapení večera, když přišel Václav Bartoš ze skupiny Fru Fru, který vystupoval s Dunajem při jeho reunionových koncertech v roce 2002. Zazpíval skladby Už dávno není a Barvy. Svým svébytným vokálním projevem dal vzpomenout na zesnulého zpěváka a kytaristu Dunaje Jiřího Kolšovského. Zejména v signifikantních přechodech do fistule v Barvách to bylo hodně emotivní. Proud hudby Dunaje následně přerušil další host, Petr Váša. Pod jeho taktovkou zaznělo jeho fyzické básnictví a Koudyšova bubenická improvizační variace na píseň/nepíseň Bubnový zápas z alba Plné žaludky × Velké cíleskupiny Z kopce, ke které se se svojí basou přidal i Vladimír Václavek. V podobném duchu se nesla i následující performance skladby Lokomotivám se motají kola, po kterou se však za mikrofony postavili i Vášovi spoluhráči z kapely Ty Syčáci Petr Zavadil a Tomáš Fröhlich. Poté se již na pódiu objevila také Jana Vébrová, se kterou se pánové z Dunaje spojili před dvěma lety. V následujícím setu vedle songů jako Cassiniho dělení zazněla i skladba V bílém z alba Dunaj a Iva Bittová nebo písně Neříkej a Za vodou z posledních alb.
Dalším překvapením bylo, když se na pódiu objevila početná dechová sekce B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty, aby Dunaj doprovodila v šesti skladbách, ve kterých nechyběly kousky z původní tvorby z devadesátých let minulého století ani ty z alba Za vodou. Nedovedl jsem si moc představit, zda Dunaj vůbec může s bigbandovými dechy v zádech fungovat. B-Side Bandu se však skvěle podařilo aranže přizpůsobit té alternativní rockovovsti Dunaje postavené na repetitivním minimalismu a na nerockové souhře kopáku, virblu a činelů opravdu výborně. Bylo to příjemné osvěžení a ten lesk zlatavých plechů dal té muzice velmi zajímavý rozměr. Nevím, zda se někdy dočkáme podobného spojení těchto dvou dnes již legend brněnské hudby, ale mohlo by to být vítaným zpestřením například letních festivalů. V další části setu ještě Dunaj ve skladbách Bažina a Ilegální tanečnice z posledního alba Mňau na klávesy doprovodil poslední host, kterým byl Jiří Hradil, mimo jiné z kapely Hrubá Hudba, a celý dvouhodinový set se pomalu chýlil ke konci.
Byl to krásně dramaturgicky vystavěný koncert, který se nesl v uvolněné atmosféře a nabídl řadu překvapivých hudebních spojení. Dunaj během dvou hodin ukázal nejen sílu svého staršího repertoáru, ale také to, že se nebojí nových výzev a stále má co nabídnout.
Návrat k pramenům. Rozhovor se skupinou Dunaj najdete zde.