Seznamte se s třetí desítkou hudebníků z unikátního žebříčku, který vyšel v únorovém vydání časopisu Headliner.
Lilixelbe
Příslib powerviolencové horečky
Powerviolence je rychlý, primitivní a surový punk zhuštěný do krátkých hlukových výbuchů, které obvykle nepřekročí minutu. Vznikl v Kalifornii na počátku devadesátých let a oddaných fanoušků má zhruba tolik, kolik má také odpůrců. Nečekané zvraty temp a typicky přidušený vokál zkrátka nejsou pro každého. Je tomu pár let, co se hype powerviolence vrátil silnější než v době svého vzniku. A Česko nejen že tentokrát nezaspalo, ale naopak vychrlilo do světa hned několik kapel, jejichž zvuk rezonuje v zahraničí. Možná i v té Kalifornii. Troufám si tvrdit, že plzeňští LilixElbe patří k nejslibnějším vývozním artiklům této antihudby. Jsou rychlí a brutální, ale také velmi zábavní.
Radek Pavlovič
Lit Me Up
Smutná naděje ze severu Moravy
Kapela Lit Me Up vznikla v dubnu 2021 ve Frýdku-Místku a tvoří ji Adam Komůrka (zpěv, kytara, produkce), Tomáš Tichánek (basová kytara) a Jiří Majer (bicí). Zatím má venku pouze jeden debutový singl Roxanne’s Theme. Jedná se o výbornou, postupně rozkvétající pochmurně atmosférickou sadcoreovou skladbu evokující například tvorbu Alexe G. Bohužel Adama Komůrku v posledních měsících trápí zdravotní problémy, tíží ho dosud pořádně nevysvětlené bolesti v obou rukou, takže nemůže moc dlouho hrát na kytaru. Proto si budeme muset na novou tvorbu této nadějné kapely počkat, až se jí podaří do svých řad najít nového kytaristu, který Adama zastoupí. Současně by měl do kapely přibýt i další člen jako klávesák a triggerovač samplů. Nezbývá tedy než Adamovi popřát brzké uzdravení, kapele šťastnou ruku ve výběru spoluhráčů a těšit se na novou muziku. Protože jak naznačuje debutový singl, Lit Me Up mezi naděje jednoznačně patří a určitě bude na co se těšit.
Marek Reinoha
Lorelai
Krása řevu
V čem hardcore vyniká mezi ostatními žánry? Často je to jeho přímočaré vyjádření emocí skrze nekontrolovaný řev a ostře zkreslené kytary. A přesně to prezentují liberečtí Lorelai, kteří do svého „hlasitého bordelu“ protlačili trochu emo prvků, a dokonce bych se ani nebál tenhle styl popsat jako „indie hardcore“. Jejich muzika je nesmírně živá a zároveň zádumčivá, čímž je pro domácí scénu zajímavým oživením. Zatím mají Lorelai na streamovacích platformách jen dva singly, ale v loňském roce zvládli odehrát nemálo koncertů. V blízké době se tak zřejmě můžeme těšit na další pecky.
Lukáš Rešl
Tereza Luna
Z divadla na vlastní nohy
Tereza Navrátilová je talentovaná skladatelka a zpěvačka, která vystupuje pod pseudonymem Tereza Luna. Pochází z Hulína a zpěvu se věnuje v podstatě profesně. Vystupovala v několika muzikálech, například na prknech Městského divadla Brno, a několik let působila v kapele Janka Ledeckého jako vokalistka. S autorskou tvorbou začala v roce 2020 a zatím vydala tři singly Línej den, Já a Můj den vánoční, pro které si hudbu složila sama. Na textech spolupracovala s Markétou Romanovou. Jedná se o ryzí písničky vyznačující se příjemným hlasovým projevem a osobitým vyjádřením. Hudebně by se její tvorba dala popsat jako pop s prvky jazzu a indie, v němž nelze zapřít ani inspiraci v šanzonu. Teď v únoru by jí měla vyjít nová píseň Kabát. První věc, v níž se spojila s producentem Igorem Ochepovskym, se kterým má v letošním roce v plánu spolupracovat na debutovém albu.
Marek Reinoha
Patrik Malý
Pop zavřený mezi čtyři stěny
Na scéně už se pohybuje nějaký ten pátek. Na jeho YouTube najdete i deset let staré úsměvné video, kdy coby kluk přehrává na španělku Cestu od Richarda Krajča. Ale současná produkce Patrika Malého je přece jen dost jinde. Je to trochu otřepaný příběh, ale debutové album Pokoj č. 7, které vyšlo loni, dal dohromady za covidu. Praštil se školou, dal padáka v práci a rozhodl se, že hudbě se bude věnovat naplno. K produkci přizval Ronyho Janečka a Filipa Vlčka z John Wolfhooker. A výsledkem je osobitý pop a písničky, ve kterých zaujme minimálně barvou svého hlasu. A jak víme, rozpoznatelnost bývá v popu devizou z nejtvrdších.
Honza Vedral
Marjari
Indie pohlazení po duši
Marjari je Martina Činátlová, pochází z Českých Budějovic a svoje písničky, které si sama skládá, představila veřejnosti v roce 2021 na EPčku Let’s Ride. Následně našla spoluhráče, postavila tříčlennou kapelu a začala vystupovat. V roce 2022 s kapelou vydala debutové album Hey Girl, vyhrála hitparádu neobjevených Startér Rádia Wave a dostala se do širšího povědomí. Její písničky, které dovedou pohladit duši a přimět k zamyšlení, přináší řadu různých nálad a atmosfér. Jsou postaveny na vrstvách kytarových sekvencí a zejména na jejím ryzím, podmanivém a křehkém hlasu a na intimitě a autentičnosti sdělení v textech. Její muzika se hodně příjemně poslouchá, a jak jsem si mohl ověřit, tak nejen z nahrávek, ale i naživo. Zatím jejím posledním releasem je videosingl Only a Dream. Bude určitě zajímavé ji dál sledovat.
Marek Reinoha
Máří
Čerstvě objevená naděje
Jakápak naděje, vždyť Máří jsem v anketě nominoval na objev loňského roku! Proč tedy nebyla v loňském žebříčku? No protože v době, když jsme ho dávali dohromady, teprve vydávala svůj vůbec první singl Zítřek nevidím! To, co se téhle mladé skvělé zpěvačce za krátkou dobu povedlo s nahrávkou Léto znovu přijde, kterou natočila s parťákem Šimonem Kellerem, je obdivuhodné. Nechci se opakovat, ale uvěřitelnost a křehkost jejích písniček je v českém kontextu výjimečná. Na letošek chystá nový materiál. A moc bych jí přál, aby se jí to povedlo „prolomit“ a všimlo si jí co nejvíc lidí.
Honza Vedral
meta & the noises
Emoce, pocity a nezávislý pop
Za pseudonymem meta & the noises se schovává mladá zpěvačka, skladatelka a textařka Michaela Radová původně z Pece pod Sněžkou. Dnes žije v Brně, ale má v plánu se přesunout do Prahy. Loni v listopadu vydala debutové album Well… It’s Been Emotional, na němž pracovala tři roky za pomoci producenta Martina Vlčka. Obsahuje písně, ve kterých můžeme zaslechnout inspiraci Lanou Del Rey nebo Kate Nash. Obecně se nesou v duchu indie popu. Prostřednictvím upřímných a intimních textů a melodií zkoumají celou paletu emocí a pocitů. Oplývají nadějí a mladickou lehkostí a schopností posluchače pohltit. Po roční pauze Michaela v letošním roce plánuje vydat novou hudbu a koncertovat, ať již s celou kapelou, nebo v menším formátu klávesy, kytara housle. Má připraveno několik singlů a EP, které by mělo vyjít v létě. A pozor, bude se prý odlišovat od její dosavadní tvorby…
Marek Reinoha
Midnight Swimmers
Když má melancholie groove
Midnight Swimmers jsou kapelou talentovaného olomouckého písničkáře Stanislava Chyzmana. Založil ji před pandemií v Londýně a v nové sestavě oprášil na ose mezi Olomoucí a Brnem. Na podzim loňského roku kapelu představil debutovým singlem Green Creature, což je okouzlující song kombinující zasněné, melancholické a až ambientní polohy s indierockovými groovy. Hudba balancuje na hraně undergroundu a popu a vyznačuje se citem pro skladbu, kontrastem synťákové křehkosti a energie kytarových riffů a výborným charismatickým zpěvem. Na debutový singl kapela navázala druhou vydanou skladbou Brown & Red, která, aniž by ubylo shora uvedeného, se nese v rockovějším a svižnějším duchu. Takovou muziku chci slyšet z rádií! Tuhle partu budu sledovat a těším se na třetí singl, který by měl jít ven ještě do konce února. A samozřejmě i na chystané EP.
Marek Reinoha
Moře dní
Máme rádi Buty!
Ostravské zjevení druhé půlky loňského roku. Zejména singl Kamiony řídí je v dobrém esencí toho nejhezčího z české poprockové písničkařiny devadesátých let, ale přitom v aktuálním hávu. Za pozornost stojí celé eponymní album, s nímž dvojice v říjnu vstoupila skutečně sebevědomě na scénu. Bubeník Marcyn Hampel a Lukáš Lukáš „to“ tam zkrátka mají. A dá se očekávat, že je teď budeme mít šanci slýchat mnohem víc i naživo. Jen houšť, protože s nimi stará dobrá „písnička“ ještě pořád žije!
Honza Vedral