15 supr poznatků z koncertu Bert & Friends na Střeše Radost
Koncert kapely Bert & Friends na Střeše Radost byl tak pozitivní zážitek, že člověk nemá potřebu ani chuť hledat negativa. Při západu slunce na Žižkově vystoupila dva dny po sobě a v obou případech měla vyprodáno. Přinášíme 15 poznatků z druhé duhové show.
- Jsou čím dál víc supr.
- Dvakrát za jeden týden není dost, Bert & Friends budou naživo bavit i na podvanácté.
- Bublifuk je lepší efekt než suchý led, žhnoucí plameny nebo ohňostroje. Naživo o tom přesvědčila písnička Piš mi básně.
- Už vážně nemá cenu Alberta Romanuttiho přirovnávat k Arielu Pinkovi a podobným. Je totiž jedinečným úkazem.
- Naživo nejde vnímat rozdíl mezi starší tvorbou nebo nahrávkami Supr i Panna a netvor. Vše ožívá pohromadě jako jedno univerzum.
- Během show už Albert nestřídá převleky svých postav, což výrazně přidalo na její plynulosti a celistvosti.
- Ejchuchu, západ slunce během koncertu je všechno.
- Haluzinace naživo nikdy nezní stejně, tentokrát během nich kapela odcestovala až k rytmům ska.
- Výhled, lokace a genius loci střechy domu Radost je pro letní hudební události senzační volbou.
- Odpálení konfetů při vygradování refrénu je prostě cool. Fungovalo při koncertech Tame Impala, funguje i u Bert & Friends.
- Lupanárium, ve kterém Romanutti zpívá o slunci a mímínů znělo o to sentimentálněji ve chvíli, kdy se svého prvního koncertu v životě účastnilo i půlroční miminko v kočárku. Hálelůja.
- Kytarista Vladko Mikláš má skvělý groove a ještě hezčí kytaru. Baskytarista David Herzig a bubeník Jakub Šindler jsou absolutně precisní.
- Až jednou Bert & Friends na festivalech zapojí obrovské obrazovky s projekcemi, poznáme nový rozměr jejich tvorby.
- Heslo „Díky, Strahove!“ zní v songu Jupíter o to kouzelněji, když při jeho zařvání můžete hledět přímo na strahovský stadion a děkovat mu z očí do očí.
- Bert & Friends nejde nemít rád.
