„Navzdory všem překážkám a k velkému zklamání hudebních kritiků jsme dokázali, že jsme dobrá kapela,“ vzpomínal basák Geezer Butler v rozhovoru pro Louder. „S prvními dvěma alby jsme získali sebevědomí, tuplem když posbírala zlaté a platinové desky za prodeje. Naše turné byla všude vyprodaná, takže jsme věděli, že hudební instinkt máme správný. Cítili jsme se jako nezastavitelná mašina.“
Black Sabbath jsou považování za praotce metalu, ale především na konci 60. a začátku 70. let spolu s Deep Purple a Led Zeppelin tvořili rockovou „nesvatou trojici“ prošlapávající hard rocku cestu do mainstreamu. Ani jednu ze zmíněných kapel kritici nešetřili a v dobových médiích každou novou nahrávku strhali, proto nejen pro Butlera a jeho Black Sabbath bylo důležité, že navzdory recenzím přišel úspěch a publikum je milovalo.
„Byli jsme nažhavení z toho, kam se naše skládání posouvalo,“ pokračoval v rozhovoru basák. „Bylo to dobrodružství samo o sobě. Chtěli jsme naše tvrdé skladby udělat ještě tvrdší než cokoliv, co kdy předtím kdokoliv slyšel. Album Master of Reality z nás udělalo nejtvrdší kapelu na scéně a ostatním hudebníkům vyslalo vzkaz: jen do toho, zkuste to překonat.“
Z úst řady jiných hudebníků by taková slova možná zněla nabubřele až arogantně, jenže historie dala Black Sabbath za pravdu. Master of Reality byla svého času nejtvrdší deska s podladěnými nachrchlanými kytarami. Byl to nervní drsný zvuk, z jehož poslechu byl člověk jako na jehlách. S odstupem let začalo být album označováno jako první stoner rocková a sludge metalová nahrávka a těžko to rozporovat, protože prvotní stopy obou žánrů na Master of Reality můžeme slyšet víc než jen v náznacích. Bezpochyby taktéž ovlivnilo začátky grunge, podobné postupy můžeme slyšet od Melvins po Nirvanu.
Black Sabbath Master of Reality nahrávali ve stavu, kdy konzumovali kde co a téměř bez přestání byli z něčeho v rauši. „Nepamatuju si z nahrávání nic,“ svěřil se Ozzy v autobiografii I Am Ozzy, „kromě toho, že Tony podladil kytary, Geezer napsal Sweet Leaf o hromadě hulení, co jsme tenkrát konzumovali a Children of the Grave byla nejhustší skladba, jakou jsme do té doby složili.“
Právě Children of the Grave spolu s Into the Void jsou fanoušky považovány za první stoner rockové a sludge metalové skladby a dodnes se hrávají a předělávají nejčastěji z celé desky. Ale nebylo by fér Master of Reality smrsknout na dvě skladby, protože každá píseň je něčím jedinečná. Například zmíněná zhulenecká Green Leaf, která nahrávku otvírá a začíná šíleným rozkašláním. „To jsem kašlal já,“ prozradil Butler pro Louder. „Ozzy ubalil obřího jointa, párkrát jsem potáhl a málem se udusil. Nechali zapnuté nahrávání a z toho záchvatu kašle se nakonec vyklubalo nejlepší možné intro.“
Ačkoliv se album skvěle prodávalo v Británii i Americe a Black Sabbath mohli vyrazit na ještě větší a ještě narvanější turné než minule, asi nepřekvapí, že v dobových recenzích kritici desku rozstříleli na padrť. Ale to už je známá písnička, rocková „nesvatá trojice“ se holt kritikům nezavděčila vůbec ničím, ačkoliv dnes jsou její tehdejší nahrávky nezpochybnitelnou součástí rockové historie. Včetně Master of Reality.