Zásadní novinkou je spojení s britským producentem Eddiem Stevensem, díky němuž se nahrávka ze studia Svárov míchala v Londýně a masterovala v Holandsku. Tato volba může být trochu překvapivá, protože nejvýraznějšími tuzemskými spolupracemi, které jsme u nás mohli v posledních letech zaznamenat, byla trojice alb Moruše Jany Kirschner nebo naposledy deska Laila Tóv zpěvačky Marie Puttnerové. Tedy alba nejen bytostně zvukově i žánrově experimentální, ale hlavně vycházející z akustické hudby, s mnohými prvky world music, folku či jazzu.
„Po letech jamování, skládání, přehodnocování, opouštění i nacházení skladeb různých stylů a směřování v několika různých sestavách nám bylo jasné, že pro natočení uceleně působící desky budeme potřebovat producenta, který nám pomůže vybrat nosné nápady a poskytne nám potřebný nadhled,“ vysvětluje klávesista David „Dave“ Tichý. „S Eddiem měl z dřívějška zkušenost Dan Dudarec z Minority Records a představa někoho „mimo žánr“ – ať už čistě shoegazu, nebo kytarové hudby jako takové nás lákala nejvíc, stejně jako příslib experimentování a hledání nových cest. Ten se nakonec naplnil opravdu poctivě.“ Podobná úvaha provázela i výběr studia Svárov, které se nachází takřka na půl cesty mezi Prahou a Rakovníkem a obhospodařuje ho výrazný kytarista Lukáš Martínek. „Svárov jsme si vybrali my sami, hledali jsme studio, kde budeme mít možnost hrát všichni v jedné místnosti včetně bicí soupravy, a to ideálně větší místnost, aby měl zvuk bicích přirozený prostor. Tenhle aspekt se nakonec během nahrávacího procesu využíval pouze částečně, ale pro některé části některých skladeb to bylo rozhodně potřeba.“ Důležité to bylo i pro samotného producenta. „Eddie se při práci hodně zaměřuje na celkový zvuk v místnosti, postavení mikrofonů a podobně, takže když jsme všichni společně vytvářeli velké hlukové stěny, velká nahrávací místnost na Svárově se opravdu hodila.“
Album od počátku vznikalo v aktuální sestavě, která se už předtím úspěšně usadila: vedle dvou zakládajících členů, zpívající kytaristky Kateřiny Elznicové a bubeníka Jiřího Bendla, ji tvoří zmíněný klávesista David Tichý (zároveň i člen Chief Bromden), jenž se k Manon Meurt připojil před nahráváním předchozího druhého alba MMXVIII v roce 2018 a služebně nejmladší kytarista Kryštof Korčák, který s kapelou hraje od jara 2022.
Eddie Stevens má pověst producenta, jenž rozhodně nenechává kapele volnou ruku a při snaze vyždímat z ní to nejlepší často už nahrané skladby doslova rozebere a pak je znovu poskládá do atraktivnějšího celku. Došlo na to i v tomto případě: „Dlouhé části a občas i celé skladby se nahrávaly naživo, často jsme některá témata hráli mnohem déle, než jak nakonec skončily na desce, abychom se všichni dostali do té správné nálady daného momentu. Části, kdy celá kapela hraje spolu, jsou poměrně zásadní. Většinou se tak nahrál základ, do kterého se některé kytary, synťáky a efekty dohrávaly dodatečně. Plno skladeb se kvůli komplikovanému nástrojovému vybavení nahrávalo na dvě části, kdy třeba i bicí měly pro první a druhou část úplně jiný setup.“ Přesto se prý pečlivá příprava vyplatila, což se projevilo i ve výsledné podobě písní. „Až na pár výjimek toho z nich zůstalo překvapivě hodně, i když to občas tak nevypadalo,“ směje se Dave.
Producent prý nakonec vyhodil jen několik málo pasáží a i ve struktuře skladeb toho neměnil zdaleka tolik, kolik kapela očekávala. „Naše kompozice povětšinou zůstaly, akorát prošly filtrem komplexních zvukových experimentů a kreativních nástrojových i zvukových řešení. Občas se něco zkrátilo, mnohem častěji prodloužilo a obalilo se to monstrózní vrstvou detailů, ambientního dronění a hlukových vychytávek.“
Když loni na podzim vyšel singl Mirrors, mnoho fanoušků si všimlo, že v novém hudebním směřování Manon Meurt ustoupil vliv shoegazu a dream popu a posílila temná elektronika. Opakovaně padla i zmínka o slyšitelné inspiraci zpěvačkou Chelsea Wolfe. „Souvislost s ní dává smysl nejenom proto, že ji máme všichni rádi. Za svoji kariéru už vystřídala řadu různých žánrů a poloh. Po odchodu kytaristy Vojty z kapely to chvíli vypadalo, že se vydáme směrem ne úplně nepodobným například její metalové desce Hiss Spun z roku 2017, nicméně časem se to ještě trochu zkomplikovalo a výsledkem je deska, která je z mého pohledu nejtvrdší i nejjemnější z diskografie kapely a zpracovává v sobě široký záběr hudebních inspirací všech členů kapely od středověké hudby přes moderní jazz po harsh noise. Zůstaly ozvěny postmetalových tendencí, je tam dost elektroniky, ale některé skladby jsou vyloženě intimní, až akustické. Ta nahrávka obsahuje věci, u nichž by mě nikdy nenapadlo, že můžou skončit na desce Manon Meurt, což pokládám za velkou výhru,“ pochvaluje si Dave.
Ještě než se objeví samotné album, vyjde 29. 3. i druhý singl pod názvem Timeless, s nímž se kapela představí i na nejvýznamnějším slovenském showcase festivalu Sharpe. Novinka, která dostala název Unravel, se pak na vinylu, cédéčku i v digitální podobě objeví 26. dubna, opět na značce Minority records. Na křty se mohou fanoušci těšit do Plzně Pod Lampou (14. května), pražských Kasáren Karlín (15. května), brněnského Kabinetu Múz (16. května) a Nové synagogy ve Velkém Meziříčí (17. května). Večery jim všude bude otevírat Marjari.