„Termín hip hop prošel od devadesátých let neskutečnou evolucí, pomyslnej obsah slova se plnil vším možným, a jak otesánek rostl, měnil tvar, z malýho underground polena se stalo obtloustlý monstrum. Cejtim jak u sebe, tak i u mnoha svých vrstevníků, že tohle slovo pro nás ztrácí svoje kouzlo a šmrnc.“ Těmito slovy začíná kapitola Hip Hop v projektu Kmeny Vladimíra Brože neboli Vladimira 518. Jak se tedy v průběhu let změnil? „Dřív se nemluvilo o penězích, a když jo, tak o tom, že je špatný dělat věci pro peníze. A tohle se změnilo úplně. Teď je v pohodě dělat věci pro peníze. Protože ty peníze v tom taky jsou,“ říká Ladislav Zeman, v rapové komunitě známý jako Poeta, který působí jako DJ a také napsal knihu rozhovorů Českej rap. Současnost v žánru nazval „byznysovou mašinérií“.
Vývoj, který popisuje, je logický. V začátcích tu hip hop nikdo nebral jako možnost obživy. „Všichni ho v té době dělali s čirým nadšením. Bavilo je to, bavilo je obrážet kluby. Těch bylo samozřejmě celkově málo, celá ta scéna byla maličká,“ říká Poeta. Rap v Čechách a v češtině bylo něco, co se muselo postavit od základů. První vizi, jak by se mělo rapovat v češtině, přinesli už zmínění Manželé. „Pak na to navázali Chaozz, taky to nebylo úplně ideální, ale opět je všichni kopírovali. Pak byli PSH a hlavně Orion, který to nějakým způsobem ovlivňovali, pak zase všechno rozbili SuperCroo,“ rekapituluje Poeta ve velké stručnosti vývoj českého rapu. Současnou scénu popisuje slovem „barevnější“. Současná generace podle něj mnohem lépe ví, co má technicky dělat. „Mají nějakou flow a uvědomují si, že by měli být originální.“
Jde jen o peníze
Ačkoli peníze v československém rapu v devadesátých letech nebyly tématem, v roce 2008 se o nich už mluvit začalo. Na první sólové desce slovenského rappera Rytmuse se nachází track Cigánský sen, v němž Patrik Vrbovský popisuje materiální úspěchy, po nichž touží.
„Zlaté mercedesy, lakovky, brácho to je moje / Snívám si o tom, aké je to mať teraz oboje / Lacoste, Hugo Bossy a mrtvého Versace / Keď se ti neľúbi, tak choj matere do piče.“
Popisovat cestu zezdola nahoru je jedním z ústředních témat rapu. A nezměnilo se na tom nic dodnes. Rapper Yzomandias podle hlášky „Ze dna“, která se nachází na tracku HVSHTVG, i pojmenoval své album vydané v roce 2016. A vlastně je součástí celého jeho labelu Milion Plus.
Na své poslední desce rapper Ektor vzpomíná na vlastní začátky v tracku pojmenovaném prostě Bars: „Byl jsem nic, bezcennej dealer, pak si vyslechli ten příběh a teď shit, checkni ten výhled.“
Vydělané peníze jsou tématem i pro dalšího předního českého rappera, který se coby Smack One věnuje grime music. „Basket hala pro tři tisíce, na nulu to chtělo dva, přišlo třináct set.
Stálo mě to big stack, říkal jsem si: Kde jste? Pak mi došlo, že je to jenom o mně (O mně) Musíš dát lepší track, lepší flow, lepší show (Lepší, lepší), to nejde, lepší album.
Vydržet, věřit si, postupně přesvědčit je o tom, kdo doopravdy seš,“ začíná výčet těžkých životních situací, které ho dovedly k úspěchům.
Na konci minulého roku vydal Orion svá první dema pod značkou PSH. V roce 1993 v nich rapoval texty, které napsal ještě coby žák základní školy: „Raz, dva, tři, sloni už ‘dou / maj dlouhý choboty a neteče jim do boty.“ Vidíme, že obsahově se rap drasticky změnil.
A co holky?
Rapovat o penězích a značkách je v současném českém rapu skoro tak běžné jako rapování o ženách. „Holky, co známe, jsou samý kusy,“ tvrdili už Manželé. „Nachlastat se a pak ňákou buchtu sbalit / Vzít ji k mámě do baráku, na kanape svalit.“ I v dalším slavném rapovém tracku Praha skupiny PSH Orion líčí: „U silnice další kočička, stopuje autíčka / já zastavím, slečno, kam to potřebujete? / No, do Prahy, na párty, na Penery.“
Kam hip hop dospěl ve vztahu k ženám? V novodobém rapu se objevuje i značně extrémnější popis sexuálního styku. Například Yzomandias v tracku BIG MAC líčí své pocity takto: „Kotě já mám hlad / a tvoje k*nda vypadá jak Big Mac“. Dollar Prync zase v Režimu Nerušit popisuje své sny takto: „Ten její pohled si o to říká, přímo o to prosí, hej / abych ji chytil za boky, prsty do pusy, pele do mindži, hej.“
Yzomandiasův kolega z vydavatelské stáje Nik Tendo pak přímočaře machruje.
„A když k*nda mluví moc, potřebuje dick.“
Proti tomu stojí popisy, které jsou značně obecnější. A pro které rappeři využívají například kus oblečení. Rapper Rohony třeba: „Neber si na sebe triko / Ke snídani máčko a presso / Ke snídani tebe mám všechno.“ A Ben Cristovao s Nik Tendem zase chtějí, aby na sobě tento kus oblečení dívka měla: „Ona má na sobě mý triko / a pod horní ret si dává trochu nikotinu.“ V porovnání s „kozama, co Tereza už v pětce nosí“, o nichž se rapuje v Dokumentu Orionek z roku 2003, je v tom rozhodně cítit rozdíl. I když zobecňovat z několika útržků je samozřejmě ošidné.
Jedna věc je sexuální styk, druhá vztah. Například v tracku Už nechci být sám z projektu Orikoule Oriona a Jamese Colea říká druhý jmenovaný, že přestane dělat rap a začne řešit: „Hypotéku na dům, pes a trávník / A pojištění třeba u Generali.“
Rapper Cringe Prince zase líčí, co vše by pro zisk dívky svých snů udělal: „Chci tě tak moc, že bych nakopnul kotě / Chci tě tak moc, že bych naboural bávo / Chci tě tak moc, že bych pobodal Feriho / Ona je víc než pivo.“
V současném rapu se také vztah rappera s dívkou často popisuje jako novodobý příběh Bonnieho a Clyda: „A když přijde průser, ona mi pomůže / vyhodí můj stash, odveze z Prahy můj cash,“ říká Smack.
Hard Rico má se svou dívkou vztah podobný. Oceňuje, že mu pomáhá prodávat drogy
„Cihly mi nosila v tašce / Na zboží v kufru stříkala parfém.“
Vzor
Už o tom byla řeč. V roce 2004 se český rap změnil ne evolucí, ale revolucí. Vyšla deska Toxic Funk – první album skupiny SuperCrooo. Dvojice James Cole a Hugo Toxxx, dříve známá jako Hack a Phat, si v něm nebrala servítky s českým showbusinessem a jeho představiteli. „Řídim nábor talentů do porna / Dáda Patrasová je adept číslo jedna,“ začíná dnes již v rámci scény zlidovělá sloka Huga Toxxxe v tracku Fotky z novin. Právě díky ní se oba umělci dostali i do povědomí médií. Sama Patrasová track nazvala „nevkusným a ubohým“.
Zřejmě i proto tohle album ovlivnilo nastupující generace. Jedním z rapperů, kteří vyrostli na Supercrooo je například Icy L, který postavil celé své album z roku 2020 na lásce k herci a komikovi Petru Rychlém. „Vždycky jsem chtěl mít pořad v televizi / a pouštět tam, jak ze sebe Češi dělaj kokoty / a číst debilní vtipy / pak shrábnout těžký prachy / a hurá do hospody.“
Jeho kolega z labelu 2L Boyz Ca$hanova Bulhar zase často odkazuje na fotbal a kontroverze kolem něj. Ve své „průlomové“ písni Swag Martin Fenin popisuje vzestup a pád bývalého fotbalového reprezentanta České republiky. „Z Teplic až na vrchol, držím k*ndu za drdol / teď hraju za Varnsdorf, žádný Bentley, ale Golf.“
V rapu se také objevuje řada odkazů na videohry a komiksy – protože právě slovem „komiks“ kdysi Supercrooo svoji tvorbu zastřešili a zarámovali. To aby v ní bylo možné všechno. „Moje sockety jsou metamfetaminy kameny, vyvolám totemy, když na Stalinu dávám duely,“ říká Churaq Cyril v tracku Ogrimmar. Tedy singlu, který přímo odkazuje na videohru World of Warcraft. Zrovna on a jeho skupina Churaq Clique si často libovala v internetových bizárech kolem českého a slovenského rapu. Na svém prvním EP z roku 2018 mají například track Sundej Boty, ve kterém vysamplovali legendární video adresované Yzomandiasovi.
Rapper zvaný Lil Yput zase v jednom ze svých textů vyznává lásku influencerce Anně Šulcové, což je píseň, která sama o sobě odkazuje na dva tracky od už zmíněného
Icy L – Vzor a Uka kurvu.
Rap u nás začal z ničeho. Ale jeho krajina už je dávno zaplněná, mytologie živá a noví interpreti mohou vycházet i se přímo odkazovat na ty, co tu rapovali před nimi.
Volte mě
No a pak je tu samozřejmě „protestní“ část hip hopu. Jak to bylo s ní? „Prezident mluví a ministr funí,“ říkal Orion v písni Sloni už ‘dou. Rap u nás nefandí jedné straně, spíše se vyhraňuje proti názorům či prázdným slibům politických představitelů. Asi nejvíce je to slyšet v sérii písní Volte mě od Hugo Toxxxe. Jednička kosí někdejšího ministerského předsedu Stanislava Grosse a jeho kšefty, ale i Jiřího Čunka, který už tehdy volal po deportaci migrantů.
Smack začal politiky přímo jmenovat o něco později, a to v písních Molotow a Molotow 2. V prvním tracku si bere do pusy politické exponenty z doby vládnutí dua Zeman–Babiš.
Ve druhém díle si potom vzal na paškál kandidáty prezidentské volby 2023. A podařilo se mu celkem dobře, i když nihilisticky vystihnout pocit doby: „Prezident je kokot a je to tak, před náma další Sofiina volba.“
O politice také hodně tvoří rapper romského původu Dollar Prync, který v textech přímo přeje smrt lídrovi SPD Tomio Okamurovi drsnými slovy: „Okamura skap / Cigáni, Rusáci, Vietnamci si na tebe brousí nůž.“
Jestli něco rappeři nesnáší ještě více než politiky, tak jsou to lidé, co nejsou opravdoví. „Naprosto drtivá většina lidí zná hip hop jen jako soustavu vnějších znaků, a to ještě většinou v podání imitátorů té reálné, původní předlohy,“ píše se v Kmenech. Hip hop popisují jako v něčem uzavřenou subkulturu, která má svoje interní struktury postavené na lásce k žánru. Jistá potřeba být „real“ – opravdový – znamená vysmát se těm, kteří dělají rap jen pro zisk peněz, slávy nebo srdíček na sociálních sítích. V tracku Bahamy rapper Tomáš Kučera ze skupiny 58G říká: „Když přijdu na mic, jsem tvrdej jak Fredo / Myslím toho z UK, ne Corleoneho / Hej, ty špíno, neber si do huby mý jméno / Kurvíš to, co miluju, jsi jak Kapitán Demo.“
Je to řečené jasně. A k tomu podtržené. Miluje žánr a nesnáší ty, kteří si na rap jenom hrají. „Tyhle tendence byly v žánru vždycky, nějakým způsobem si chránit to svoje,“ říká Poeta. V začátcích českého hip hopu všechny, kteří to mysleli vážně, podobným způsobem urážela skupina Rapmasters. „První diss track jsem udělal na kapelu Rapmasters v roce ’94, bylo mi cca 16, a ty komerční rappery z Tábora jsem neměl rád. Nešlo mi o fame, love ani views, prostě mě jen srali, nebyli real,“ napsal Orion na svůj facebookový profil už před osmi lety.
„Rapmasters jsou ostuda rapu, ať se zahrabou někde v prdeli,“ říkali PSH jasně v tracku R. M. S. „Hudba není byznys, hudba kultura je. Ale spousta lidí to však dodnes nechápe,“ vyhraňovali se proti rapperům z Tábora na svém debutu také Chaozz.
Rappeři se mezi sebou uráželi přirozeně a vždycky. U nás se války vedly například mezi Smackem a Restem, skupinami Supercrooo a Indy a Wich anebo Hugo Toxxxem a Tafrobem. Ale to je něco jiného. Pokud se žánr proti něčemu vymezuje „společně“, pak proti těm, kteří dělají rap jen pro zisk peněz, bez jakéhokoli respektu ke kultuře.
Kapitán Demo by mohl vyprávět.
Cesta nekončí
Dalo by se říct, že současní rappeři už spadají do jakýchsi archetypů, které se tady za čtyřicet let utvořily? Že Hard Rico je nový Rytmus, Icy L noví Supercrooo? Bylo by to tak zjednodušující jako říct, že básník, který začal psát básně po přečtení sbírky Máj je malý Mácha. Velké specifikum české scény je fakt, že z ní skoro nikdo neodchází. Staří pardálové dál tvoří, často kombinují svůj styl s mladými jmény. „Hacker se rozhod vrátit do hry / A má hlad, začni se modlit,” říká Hugo Toxxx hned v prvním tracku svého alba 1000.
A právě kombinace osvědčených cest a nových pokusů vytváří zajímavé kombinace a celá scéna z toho může jen benefitovat.
„Hip hop se vymkl kontrole, každej si s ním dělá, co chce, a pro jednotlivý interprety je
čím dál tím těžší se s ním identifikovat,“ píše Vladimir 518 do své kapitoly o hip hopu v knize Kmeny. A platí to i na začátku roku 2025. Rap se stal širokým pojmem – nejsilnější tuzemskou subkulturu, v digitálech dokonce mnohem silnější než typický český mainstream.
Znamená to tedy, že rapem dnes může být cokoli, v čem se do hudby rytmicky frázuje? „To bych tak úplně neřekl,“ vrtí hlavou Poeta. To, co se ale momentálně děje v rapu, jako jeho fanoušek a pozorovatel jenom vítám. „Nikdy jsem nebyl šťastnej z toho, že rap byl hodně uzavřenej a něco se mohlo a něco nemohlo,“ přemýšlí. I když jedním dechem dodává, že je důležité, aby se rappeři pořád „drželi nějakých principů“.
Rap jako žánr si nejen podle Poety prochází neustálou evolucí. Je už normalizovaný a úplně všude. Hraje z rádií, z parků, ze škol, ve sluchátkách pracovníků kanceláří. U fotrů, dědků i děcek. A co je nejlepší? Každý z nich má ten svůj opravdový. A to je jenom dobře.