Dany umí být někdy hodně příkrý a ostrý, ale dělá to, aby z nás dostal co nejlepší výsledky. Stali se z nás výjimeční přátelé, co se setkávají pomalu na denní bázi, a také máme (ještě s Honzou samozřejmě) podcast Noty Vole. Proto jsem rád, že si našel čas na společný rozhovor.
Následující rozhovor je čtvrou částí tématu, ve kterém připomínáme 10. narozeniny časopisu Headliner, které se budou slavit 14. března v pražské Malostranské besedě koncertem Vypsané fixy, Marcella s fiedlerskim, Rozálie, Máří, Wóďy, Yasha 96 a The 1993.
Před pěti lety jsme dělali rozhovor do tištěného Headlineru k pátým narozeninám a já se tě ptal, co budeš říkat, až se sejdeme k rozhovoru k deseti letům? A už je to tady!
Bylo a stále to je dobrejch deset let. Situace se mezi našimi rozhovory změnila, a to kvůli různým faktorům. Velkou roli zahrál covid, který změnil pravidla hry a stopnul nám na nějakou dobu koncerty a festivaly, což dost změnilo i Headliner. Zásadní změny se udály v rámci webu, kde dnes už není jen magazín, ale normální denní zpravodajství, čili těch druhých pět let je diametrálně odlišných od těch prvních. Srovnávat to vlastně ani nejde…
Co jsi dělal předtím, než jsi založil Headliner?
Vlastně to samé, co dělám dnes, pořád dělám v reklamě, pořád mám společnost OPTIO CZ, která je primárně skvělým DTP studiem, grafickým studiem a fotoateliérem. A díky té společnosti můžeme už deset let Headliner vydávat.
Jarda Konáš vzpomínal na vaše první setkání, kde jsi ho začal přemlouvat, ať s tebou založí hudební magazín…
To není úplně pravda, já jsem ho k ničemu nepřemlouval – když v suterénu jedné kavárny skončil se svou přednáškou o hudebních masakrech, tak jsme něco popili, povídali si o všem možném, o hudbě, výtvarném umění, o tom, co kdo dělá. Plácali jsme a hodně se opili. Než jsme se rozloučili, tak jsem mu řekl větu: „Kdybys chtěl začít dělat něco pořádnýho, tak za mnou zítra přijeď na oběd do Karlína,“ a odešel jsem. Druhý den mi před obědem zazvonil telefon a Jarda opravdu přišel.
Máš teoretickou představu o tom, kolik lidí prošlo za těch deset let Headlinerem?
Ta představa není teoretická, ale naprosto jasná – je sepsaná v článku Téma 100 v tištěné bestofce. Tam jsou spočítaní všichni autoři, co kdy napsali cokoli do Headlineru. Od té doby bys k tomu mohl přidat tak tři jména a byl bys na výsledném číslu. To si samozřejmě nepamatuju, ale chtěl bych poděkovat všem, kteří k nám psali a už jsou třeba jinde. Nelituji setkání s nikým (až na Jirku Bauera), kteří tím časopisem prošli. Protože každý článek, každá recenze desky nebo koncertu jsou otiskem a základním stavebním kamenem dnešního Headlineru. Úplně všechny bych chtěl pozvat 14. března do Malostranské besedy, aby si s námi přišli připít a oslavit, že jsme ten malej časopísek dokázali dotáhnout do deseti let.
Jak se tedy zrodil ten utopický a naivní nápad založit „hudební magazín, který hraje“?
V té době to vůbec nebylo utopické, byl boom tabletů jako nových zařízení, na kterých budou všichni číst všechno. My jsme byli průkopníci digitálního publikování pomocí systému od Adobe a zpracovávali jsme technologické časopisy pro různé klienty a přišlo nám, že se to může chytit. Chtěli jsme mít ve studiu něco vlastního – něco, co bude mít třicet stránek, bude vycházet periodicky, abychom mohli lidem ukazovat, jak jednoduché to je. Když jsme řešili, co by to mělo být za obor, tak byl hudební magazín nejvhodnější. Mohli jsme přehrávat písničky, videa, ukazovat fotky, vytvářet animace, ankety, žebříčky, grafy, ty věci se mohly hýbat a moc dobře vypadaly. Sehnat takový content mi přišlo na první dobrou jednodušší, než třeba dělat sport nebo automotive. K hudbě mám díky tátovi blízko od mala, a tak mi přišlo super mít takový třicetistránkový malý magazín… A že ho budu dělat já, Jarda a pár kamarádů…
Tak to úplně nevyšlo, dneska je Headliner jedno z nejrespektovanějších hudebních periodik v zemi.
Asi jsme si vydobyli svoji pozici na slunci, ale není to jen moje zásluha, ale zásluha všech lidí, kteří na tom kdy pracovali a pracují…
Dokázal sis na začátku něco takového představit?
To takhle nejde – proč by sis měl na začátku něco takového vůbec představovat. Účel byl jiný. Že se to sune mnohem dál, jsme zjistili asi po půl roce, kdy to Jarda Špulák a Honza Vedral a ostatní, co to táhli, začali dělat s takovou vervou, jakou měli Jarda v Právu a Honza na iDnesu. Posouvali jsme se k tomu, že to tedy bude normální časopis, firmy k nám začaly zadávat inzerce a najednou to začalo fungovat. Já si představoval nějaký horizont pěti let, ale vůbec by mě nenapadlo, jakou rychlost to nabere a do jaké vjedeme zatáčky… Headliner mi dal to, že dělat nemožné věci, není nemožné. Jde opravdu jen o to, jestli to chceš dělat a kolik do toho chceš investovat času a vůle…
Honza i Jarda mi popisovali tu novinářskou stránku, jak magazín vzniká, ale ty jsi asi jediný, kdo dokáže čtenářům osvětlit i technickou stránku věci. Jak tedy magazín vzniká a kdo všechno se kromě nás autorů na každém čísle podílí?
U nás na tom pracuje pět lidí, Martina Šulcová, která je hlavní zlomař a vydavatel – to ona udělá tělo magazínu, k ruce má grafičku Hanu Hemalovou, která je s námi od začátku, pomáhala časopis vymýšlet a stará se o titulní strany. Pak je tady Tomáš Cimpa, který řeší ty nejtěžší technické věci, builduje aplikaci, když je potřeba, aby se video správně hýbalo a propisovalo, kam má. Alenka Jirátová šéfuje celé studio, ale stará se i o koordinaci Headlineru, Magda Plosová je naše korektorka a pak máme vzdáleného parťáka Martina Kašpara, který vymyslel celé rozhraní a redakční systém webu. Tihle lidé se starají o to, že všichni všechno vidíte správně na počítači, telefonech i tabletech. Chtěl bych jim poděkovat za jejich práci. Stal se z toho dost automatický proces, který je ale stále pod lidskou kontrolou. Všechno jsme museli dlouho technicky vychytávat – už jen vzhledem k množství obsahu by se to dneska nedalo dělat tak, jak to fungovalo před pěti lety.
Za ty roky jsi sám několik textů napsal. Na který jsi obzvlášť pyšný?
Občas jsem donucen okolnostmi nebo Honzou něco napsat, ano. Jeden text, na který jsem pyšný, existuje. Je to recenze na album Vladimíra Mišíka Jednou tě potkám. Ta se líbila moc i mojí mamince a za půl roku za mnou přišel Ondřej Bezr, který je jeho životopisec, a zeptal se, jestli tu recenzi může uveřejnit v knize o Vladimíru Mišíkovi. A na to jsem pyšný nejvíc – že já mám text v knize, a ještě o takovém člověku, jako je pan Mišík.
Desáté narozeniny Headlineru se konají 14. března v Malostranské besedě…
Je nutné říct, že to nejsou jen naše narozeniny, ale je to i oslava deseti let úzké spolupráce s Malostranskou besedou. My vlastně všechny naše akce děláme s nimi, ať jsou to narozeniny, nebo třeba naše Pontony a další věci. Proto to beru jako naše společné výročí, protože už si dneska ani nedokážu představit a ani nechci, že bych musel spolupracovat s někým jiným. Letos večírek začne trochu dříve – chtěl bych všechny pozvat do galerie, to znamená pod střechu na půdu Besedy, kde bude výstava k 10 letům. Chceme všem ukázat, jak vypadají naživo naše podcasty, které propojíme. Budou Noty Vole – Jarda Konáš je už jako kapela Kiss a opět udělá poslední Hudební masakry. Zahraje Wóďa a až padne večer, tak se přesuneme dolů do klubu, kde bude několik koncertů. Snad se podaří i nějaké překvapení, setkat se se všemi a dát si skleničku…
A co popřeješ Headlineru k dalším minimálně deseti letům?
Chtěl bych popřát, aby se Headliner jako médium uměl lépe monetizovat, a to jen proto, aby lidi, kteří na něm pracují, mohli dostávat vyšší honoráře, než mají teď. I když si myslím, že platíme slušně, tak by si zasloužili klidně dvakrát tolik. Přál bych si taky technologický rozvoj, protože my se musíme zamyslet nad tím, jak některé věci dělat lépe. Čtenářům bych rád popřál spoustu dobrý muziky a spoustu dobrý lokální muziky. Dneska kapely nejlíp podpoříte tím, že jdete na koncert a třeba si koupíte cédéčko nebo nějaký merch. Aby k nám přijela spousta dobrých kapel z venku. A taky aby lidé měli odvahu se sebrat a vyjet za hudbou ven, protože to, co můžete vidět na koncertech a festivalech v zahraničí, je mnohdy úplně jiný zážitek… A ať máme lepší a lepší úlovky v rozhovorech a ať máme lepší články.
Seznamte se - Dany Stejskal
Vydavatel Headlineru. Majitel společnosti OPTIO CZ. Třetina podcastu NOTY VOLE.