Těžko říct, proč Odell v takové míře rezignoval na skladby z loňské desky, když po ní nese název i aktuální turné. Vynechal dokonce i titulní song. Nabízí se vysvětlení, že si za písněmi možná úplně nestojí, a tak se raději soustředí na průřez celou svojí tvorbou a osvědčené fláky – zejména na ty z debutové desky publikum reagovalo nejbouřlivěji.
Na druhou stranu, koncertu absence aktuálních skladeb vyloženě neuškodila. Odell si totiž s aranžemi vyhrál tak, aby zvukově zapadaly alespoň do tématu desky Monsters, která je o zpěvákově boji s osobními démony, úzkostmi a záchvaty paniky. Od toho se odvíjela podoba celého vystoupení, které bylo až překvapivě umírněné. Nikoli laxní a bez energie, spíše usedlé. Minimálně v porovnání s Odellovými předchozími pražskými koncerty, které byly diametrálně odlišné.
Nebyl tu až na jednu výjimku prostor na silácká gesta jako je odhazování klavírní stoličky či lezení po pianu. K silně intimnímu charakteru vystoupení by to působilo nepatřičně. Písně byly mnohdy křehčí, introvertnější a syrovější, než jsou na deskách, stejně tak Odellův intonačně naprosto přesný zpěv. V mnoha okamžicích měl koncert takřka rockový drajv, ale ne okatý – spíše zvolna gradující až do spalujícího finále s kvílející elektrickou kytarou. Zkrátka se ze zpěváka, který měl ještě před pár lety vystupování rozjívené rockové hvězdy, stal usedlejší lev salónů, jenž celý koncert sedí za klavírem, a přesto se mu daří udržet pozornost a dynamiku.
Vzhledem k celkově pomalejšímu tempu písní byl koncert místy jednotvárný a nevzrušivý. Přeci jen šlo o hodně komorní vystoupení, které bylo ohnivými pasážemi proloženo spíše výjimečně. Odellova tvorba má přitom větší rozmanitost a barevnost, než se na koncertě ukázalo. Aranžemi často ohlodanými až na kost se nicméně zpěvák vrátil ke svým kořenům a na koketování s elektronikou nebo hiphopovými beaty se vykašlal. Od nich koneckonců upustil i ve svých dvou aktuálních singlech, přičemž jeden z nich – Best Day Of My Life – i zahrál a připomněl, jakou křehkostí umí disponovat.
Tom Odell čím dál více dorůstá do umělce střihu Eltona Johna. Absolutně ty dva nechci srovnávat, jde tu spíše o podobnost ve formátu tvorby. Odell totiž také umí psát velké klavírní balady, ale zvládá i rokenrol pěkně od podlahy. A charisma mu v ten večer nemohl odepřít asi nikdo – ani pánové, kteří dorazili na koncert se svými ženskými polovičkami a evidentně se nechali rovněž strhnout.
Vše samozřejmě směřovalo k finálnímu hitu Another Love, ale při vystoupení nešlo zdaleka jen o něj. Na koncert jsem přicházel s lehkou skepsí, protože při své minulé návštěvě mě Odell nechal tak trochu chladným. Ale onou umírněností a jistou rozjímavostí se mu tentokrát podařilo mě přesvědčit, že umí stále odehrát poctivý koncert bez nucených gest a přehnaného patosu. A tak příště moc rád vyrazím zase.
Tom Odell, 26.6., Forum Karlín, Praha
Hodnocení: 80 %
Support: Oska
