Příběh valašských Krang. Jak jdou špatní skejťáci se svým punkem do světa

Energickou čtveřici nárazově sleduji asi dva roky a musím konstatovat, že jejich energicky šlapaný punk rock s příjemnou anglickou výslovností je opravdu velmi zábavný. Vlastně by do nich člověk ani neřekl, že se jedná o českou skupinu. Zejména jejich poslední deska Make Arcade Great Again (2021) je pěknou ukázkou svižného a zároveň uvolněného punk rocku s kvalitní produkcí, který na letním festivalu prostě chcete slyšet.

Se všemi členy Krang jsem měl možnost nedávno pohovořit na jednom pražském festivalu. Nadšení a endorfin po povedené show z nich sršely na všechny strany. Ještě aby ne, Krang se právě vrátili z úspěšného brazilského tour z oblasti města Sao Paolo, kde absolvovali celkem sedm koncertů. Jednalo se o jejich už druhou zkušenost s koncertováním v Latinské Americe.

„Ještě před Brazílií jsme hráli v roce 2016 v Mexiku, kam jsme se měli o pár let později vrátit, ale nakonec to nevyšlo. Každopádně nám odtud pořád chodí zprávy, kdy zase přijedeme. Lidem se tam naše show hodně líbila, za což jsme rádi. V zemích Latinské Ameriky je cítit velká euforie a hlad po zahraničních kapelách. I po sedmi letech od tour po Mexiku nám lidé neustále píšou, kdy se vrátíme. A to v následujících letech určitě musíme udělat,“ říká nadšeně kytarista a frontman skupiny Dan. „Když jsme teď koncertovali v Brazílii, místní byli rádi, že tam vůbec někdo přijel z Evropy. Sjeli se tam na nás podívat i lidi z okolí.“ A podobně nadšený je z koncertů i basák Stanley. „Na jednom z těch koncertů nám říkali, že jsme vůbec první zahraniční kapela, co tam kdy byla. Že prý na nás koukali jak nějaké gringos, co si tam přijeli zahrát.“

O organizaci koncertů se většinou někdo stará přímo na místě. „S naší druhou kapelou Criminal Colection, kde hrajeme s Gabem (druhý kytarista Krang), jsme už měli jednou tour po Brazílii. Dělal nám to jeden kluk jménem Alex, co nám tehdy domluvil tour po Sao Paolu distriktu, což je obrovská oblast. S tím stejným týpkem jsme domluvili i tuhle tour ve stejném městě a jeho okolí,“ vypráví bubeník Henny.

Pro kluky z Krang jsou zahraniční turné dovolenou, kterou se vždy snaží co nejlépe poplatit. Výdělky za vystoupení jim pokryjí část nákladů, tu větší však tvoří drahé letenky do vzdálených destinací. Jak říká Stanley, brazilská tour pro ně byla v tomto ohledu velmi podobná tour po Japonsku, kterou skupina absolvovala v roce 2017. „Skoro všechno pokryješ z prodeje merche a hraní samotného. Teď se nám z toho zaplatily i dvě letenky. Je to vlastně tak trochu investice. Když tam přijedeš a oslovíš publikum, tak při dalším návratu se ti může vrátit víc peněz, protože na tebe přijde víc lidí.“

U nás to nefrčí

Možná trochu paradoxně jsou Krang více slyšet v zahraničí než u nás. Podle vlastních slov v Česku odehrají „jen“ patnáct koncertů ročně. Oproti zemím, jako jsou Francie, Anglie nebo Holandsko se totiž u nás muzika, kterou hrají, tolik neposlouchá. „Ten rozdíl je fakt enormní. Třeba v Německu jsme hráli před americkou kapelou Descendents a já jsem si připadal pomalu jak na koncertu Mirai. Bylo tam asi dva tisíce lidí ve věku od 15 do 70 let. To by u nás třeba v životě nešlo, ale přitom bych to moc chtěl doma zažít,“ přeje si Henny.

„Punk rock je trochu hudba pro starší lidi, kteří ho poslouchali už dřív a zůstali u toho. Na to už moc mladých kolem osmnácti let nechodí a spíš je baví třeba tvrdší hardcorové kapely. Na druhou stranu mi ale přijde, že se kytarová hudba vrací zpátky do mainstreamu. Říkám si, že se může i tenhle žánr v nějaké smyčce zase vrátit na větší populární vlnu,“ doufá v obrození Dan.

Všichni se bojí vyjádřit

Krang punk rockem vyloženě žijí, zvláště tím amerického střihu, u něhož si člověk vybaví skateboardy a prázdné vypuštěné bazény na slunečném západním pobřeží. I to má kapela ráda a na skejtu všichni čtyři muzikanti rekreačně jezdí. Zajímavé je, že v rámci svého merchandise nabízí fanouškům třeba vlastní prkna s kapelním logem a vzorem. „Skate provazuje komunity a hudba k němu vždycky patřila. V minulosti jsme často hráli třeba v Brně na skateboardingových závodech. Sami jsme ale spíše špatní skejťáci. Rádi na tom jezdíme, ale nějaké složité triky od nás nečekejte,“ směje se Dan.

„Punk rock je pro nás samozřejmě zábava, ale také určitý názor. Určitě se nemusíš shodnout s každým na čemkoli, ale mezi punkovými, punkrockovými i hardcorovými kapelami panuje shoda na základních principech, jako jsou antifašismus, odpor vůči totalitním režimům, sexismu, válce atd… Je to prostě součást té hudby a patří to k tomu,“ dodává Stanley. A vadí mu, že se u nás ostatní umělci k podobným tématům jen málo vyjadřují.

„Velké kapely svůj názor nedávají najevo, což je škoda. Když se díváš na mainstreamovou scénu v Česku a v Americe, tak obě jsou si po hudební stránce relativně podobné. Ta západní je ale daleko více názorová. Tady si nikdo nechce nikoho poštvat proti sobě. Dobrým příkladem je třeba Kuba Ryba ze skupiny Rybičky 48. Na svém osobním Instagramu často sdílí postoje, pod které bych se s chutí podepsal. Tyto názory ale kapela před lidmi nahlas neřekne. Poštvala by tím totiž spoustu fanoušků proti sobě. A takhle funguje téměř každý interpret u nás, co se hudbou živí…“

Krang se v letošním roce chystají především do studia, kde by chtěli nahrát nové singly na další desku. Tak na ně schválně zkuste zajít. Jde totiž o kapelu, jejíž muzika vyniká nejlépe právě naživo. A kapel inspirovaných muzikou západního amerického pobřeží je u nás málo. Natož aby tomu dávaly takový kus srdce.