Se členy Škworu jsme se sešli přímo v jejich vydavatelství Supraphon a měli jsme dost času probrat novou desku, ke které se váže zajímavý příběh i několik překvapení. Na setkání nakonec dorazila téměř kompletní sestava vyjma bubeníka Martina Pelce, a tak jsme se s frontmanem Petrem Hrdličkou, basákem Tomášem Kmecem a kytaristou Janem Chudanem pustili do debaty nad nahrávkou, která je po zvukové stránce možná nejlepší, jakou kapela doposud natočila.
V čem se album Sobě věrnej odlišuje od vašich předchozích desek? Řekněte mi první věc, která vás napadne.
Petr Hrdlička: Tou zásadní změnou je samozřejmě Honza, který se na desce Škworu podílel poprvé. Přinesl do kapely svěží vítr a trochu jiné postupy, než na které jsme byli doposud zvyklí. Je to logické, protože má na věc zase odlišný pohled.
Tomáš Kmec: Věděli jsme, že Honza v minulosti dělal nějaké svoje nahrávky a zabýval se zvukem. Řekli jsme si, hele, pojďme to zkusit a uvidíme. Po pár demáčích jsme se dohodli, že to Honza udělá celé, protože se nám to líbilo. Desku ovlivnil naprosto zásadně. Navíc sám skládal a napsal i některé texty.
Ta deska má pěkný a zároveň hodně moderní zvuk, který jsem doposud u Škworů neslyšel. Připadá mi, že jste se hodně drželi zvuku současných moderních metalových alb. Byla tam inspirace nějakou kapelou nebo směrem?
Jan Chudan: Od začátku jsem měl v hlavě poměrně jasnou představu, jak má znít Škwor, a na základě toho jsem ten sound tvořil. Celý proces samozřejmě byl v úzké spolupráci se zbytkem kapely. Nejdříve jsme hodně řešili zvuky jednotlivých nástrojů a potom jsme to postupně začali propojovat, aby to fungovalo dohromady.
Jelikož jsem měl Škwor vždycky rád a poslouchal jsem je ještě předtím, než jsem do kapely přišel, měl jsem jasno v tom, co má jak znít a co je v nahrávce prioritou. Myslím, že ve finále šlo spíše o společnou chemii. Neměli jsme žádnou vybranou referenční nahrávku, u které bychom si řekli, hele, chceme znít takhle. Osobně jsem hodně spokojený s výsledkem a věřím, že fanoušci budou také.
Hodně mě překvapilo, kolik jste, Honzo, dostal na desce prostoru. V kapele jste teprve rok a půl.
Jan Chudan: No, mě to taky překvapilo!
Chtěli jste do toho záměrně vnést více mladé krve?
Petr Hrdlička: Řekli jsme Honzovi, že jestli má nějaký nápad, tak ať ho přinese, a buďto ho pošleme do háje, nebo to tam dáme. Prostě taková jednoduchá férovka. Nebyl důvod, aby se jeho nápady na desku nedostaly.
Jan Chudan: Zároveň jsem ale chtěl, aby mi kluci dávali upřímnou zpětnou vazbu. Chtěl jsem co nejlépe pochopit, kudy se ve skládání ubírat a naladit se na stejnou vlnu. Naštěstí tyhle věci mezi námi fungují velmi dobře, takže jsme rychle najeli na fungující model práce.
Tomáš Kmec: S Honzou jsme si posílali písničky a všechno tak nějak automaticky sedělo a šlo to na první dobrou. Dokonce mi i Petr volal a říkali jsme si, že tam fakt není žádný problém. Nečekáš, že když poprvé děláš s někým desku, že to půjde takhle hladce.
Když už jsme u té mladé krve, vy jste na nedávno vydaném singlu Pocit viny spolupracovali s mladým videomakerem Jáchymem Belcherem, který je známý spíše v prostředí hardcorových a metalcorových kapel. Výsledkem je možná váš vůbec nejlepší klip. Jak vůbec došlo k tomuto spojení?
Tomáš Kmec: V podstatě přes Honzu.
Jan Chudan: Znali jsme se už z minulosti a pak jsme se strašně let neviděli…
Petr Hrdlička: Počkej, jak strašně let jste se neviděli?! Takže naposledy na písku, kde jste stavěli bábovky?! (smích)
Jan Chudan: Chápu, že pro kluky v kapele znamená pojem strašně let něco jiného než pro mě! Ale vážně, nějaký čas jsme se prostě neviděli. Když jsme letos dávali dohromady, kdo a jaký klip bude točit a oslovovali jsme různé videomakery, tak se nám postupně výběr začal hodně zužovat. Nakonec nám na seznamu zbylo ani ne pět jmen. Po delší úvaze jsem nakonec navrhnul Jáchyma. Jeho práce mě dlouhodobě hodně baví.
A jemu se do takové spolupráce chtělo?
Jan Chudan: Nejdříve si nebyl úplně jistý, chtěl hlavně slyšet písničku, na kterou se měl klip točit. Poslechl si to a řekl, že do toho jde. Po několika málo schůzkách jsem věděl, že jsme vybrali dobře. Byl hodně zapálený a do všeho šel po hlavě. Jsem rád, že to takhle dopadlo. Ten klip se mi líbí a myslím, že jsme s ním všichni spokojení. A hlavně fanoušci! Máme na něj velmi pozitivní odezvu!
Tomáši, vy se smějete, proč?!
Tomáš Kmec: Ne, byla to fajn spolupráce. Jáchym dělá hodně ty temný a atmosférický věci, což máme rádi. Navíc je to fajn člověk, takže úplně super.
Petr Hrdlička: Historicky jsme měli možnost točit s různými štáby. V případě Jáchyma mě mile překvapil jeho profesionální přístup. Celý tým měl velmi dobře zorganizovaný. Všechno šlapalo, všechno bylo přesně načasované, to mám rád!
Byla takhle hladká i spolupráce s Michalem Skořepou? Ten vám dokonce dělal i cover nové desky.
Jan Chudan: Rozhodně to bylo jiné než s Jáchymem. Michal měl za sebou mnohem větší tým lidí. V hodně věcech to bylo odlišné a svým způsobem trochu náročnější.
Tomáš Kmec: Rozhodně jsme s oběma klipy spokojení a reakce fanoušků nám to jen potvrzují.
Pojďme k nové desce. Připadá mi, že jste se na ní více vrátili k nu-metalovým kořenům, vnímáte to tak?
Petr Hrdlička: Ty jo, díky tomu, že už tak dvacet let nu-metal vůbec neposlouchám, tak vlastně ani nevím.
Jan Chudan: Když to řeknu za sebe, tak člověk na tohle při skládání vůbec nemyslí. Ty písničky přicházejí samy. Rozhodně jsme neměli nějaký konkrétní styl, kterým bychom chtěli desku záměrně směrovat.
Náladou je taková temnější a není na ní ani moc pozitivních témat. Možná proto mi to ten nu-metal více evokuje.
Tomáš Kmec: Je to ovlivněné tím, že Petr píše texty opravdu ze života.
Petr Hrdlička: Je to dáno asi i tím, že tahle doba není moc veselá. Celkově teď v tom světě sranda úplně nevládne. Od toho se ta deska samozřejmě také odvíjela.
Jan Chudan: Myslím si, že texty písniček jsou fajn v tom, že si v nich každý může najít to svoje a promítnout si do nich třeba vlastní příběh. I v těch smutnějších a temnějších písničkách je vždy určitá naděje.
Určitou spojitost s nu-metalem má fakt, že jste si na desku pozvali DJe Fluxe. Jak k tomuhle nápadu došlo? Chtěli jste vždycky zkusit více elektro prvků?
Petr Hrdlička: Na tuhle desku jsme chtěli hlavně co nejvíce živých nástrojů. Nechtěli jsme tu muziku samplovat z kompu, takže jsme si řekli, že co půjde, to si prostě vytvoříme sami. Proto máme na desce i živé smyčce a mlátíme tam třeba do sudu baseballovýma pálkama. Všechno jsme chtěli mít naturální.
Aha, tak proto máte i smyčce v singlu Pocit viny, který vám dělal Marek Novák z České filharmonie.
Jan Chudan: Přesně tak. Spolupracovali jsme s ním už na unplugged turné, takže jsme hned věděli, na koho se obrátit. Je to profesionál. Hlavně od nás neočekává, že mu pošleme pečlivě rozepsanou notovou partituru v basovém klíči. (smích)
Petr Hrdlička: Ten frajer je totální profík a zároveň můj kamarád, se kterým bydlíme v jedné ulici. Přijde, píchne to svoje cello do země, zahraje a jde domů. A je to na první dobrou fantazie. S ním je vždycky radost pracovat, protože přesně ví. Nikdy to nehrál, ale vždycky ví, co má dělat.
Jan Chudan: Je jasný, že je v dnešní době jednodušší si to všechno nasamplovat počítačem, ale zase se tím člověk ochudí o tu práci s tak výborným muzikantem. Zároveň bylo fajn, že jsme dané party všichni vymýšleli dohromady.
Tomáš Kmec: My jsme vlastně na každé desce chtěli mít zvuky takhle živé, ale díky tomu, že jsme vždycky všechno dodělávali na poslední chvíli, nebyl na to čas. Tuhle desku jsme dělali skoro dva roky, takže jsme si mohli dovolit všechny ty kluky (muzikanty) oslovit a vymýšlet aranže přímo s nimi.
Petr Hrdlička: Výhodou je, že pokud máš na desku tolik času, můžeš si od ní dát i na chvíli pokoj. Třeba po třech měsících si ji s odstupem poslechnout a říct si, jestli to všechno opravdu sedí.
Jan Chudan: Ten odstup je určitě důležitý. Člověk se v tom pak jenom točí dokola a ztrácí nadhled.
Chtěl bych se zeptat také na písničku Příkaz zněl jasně. Proč se chtěl Škwor tímto způsobem vyjádřit na adresu dění na Ukrajině? Jaká byla motivace?
Petr Hrdlička: Stejně jako jiné, i nás ta situace samozřejmě zasáhla.
Tomáš Kmec: Další věc je, že ta písnička se skládala v období, kdy to čerstvě vypuklo. Reakce lidí na ten song byla zpočátku hodně vostrá. Až mě to překvapilo.
Jan Chudan: Hodně lidí z toho chtělo tahat náš názor a celkově postoj k té válce.
Petr Hrdlička: To je přesně to, jak se ta společnost rozdělila na dvě části… Začalo to covidem, teď jsou tady různé gendery a greendealy… Prostě… Vždycky si ta jedna strana myslí, že to dělá dobře, a nadává na tu druhou. Přijde mi, že už dneska nemůžeš mít žádný názor.
Tomáš Kmec: Všechno je to prostě teď vyhrocené jako kráva.
Pojďme raději zpátky k té písničce.
Jan Chudan: Příkaz zněl jasně není o tom, kdo má vyhrát nebo kdo za to může, jako spíš o tom tématu války obecně a o tom, že válka není nic dobrého. Vítr teď prostě vane od východu, protože se válčí právě tam. Nám nepřísluší, abychom někomu vnucovali náš názor.
Rozumím. Když se přesunu dál, tak mě asi nejvíce baví píseň Do tmy…
Petr Hrdlička: Já teď vůbec nevím, která to je.
Jan Chudan: Zpívá: Teď už nečekej žádnej zázrak!
Petr Hrdlička: Jo tohle.
Jan Chudan: Byla to úplně první písnička, kterou jsme na desku začali skládat. Přinesl jsem ji tehdy jako demáč a klukům se líbila. Chvíli jsme dokonce mysleli, že ji vydáme jako singl, nakonec jsme ale dali přednost jiným skladbám.
Chápu, já mám občas dost zvláštní vkus a zaujmou mě kolikrát skladby, které nejsou tahákem desky.
Jan Chudan: Vzpomínám si ještě, že k mému překvapení Petr kývnul na její text, který jsem psal. Ani jsme ho nijak neupravovali.
Tomáš Kmec: Odevzdali jsme ji v dubnu, takže si už nejsme tolik jistí, co všechno jsme tam dávali. Často si písničky pamatujeme pod jejich pracovními názvy, které dostaly při nahrávání. Každopádně teď jsem ji delší dobu neslyšel.
Jan Chudan: Já si to občas pustím v autě.
Petr Hrdlička: Já tu desku třeba furt nemám… Ty jsi mi ji neposlal!
Jan Chudan: Neposlal, no…
Petr Hrdlička: A tady v Supraphonu mi ji nedaj!
Jan Chudan: Nedají, no, si ji budeš muset koupit! (smích)
Ve svých textech občas nejdete pro ostřejší slovo daleko. Jak vůbec vnímáte sprostotu v muzice?
Petr Hrdlička: Vlastně mi vadí, když se v téhle muzice používají spisovná slova, to můžu vyletět z kůže! Ale je to jen můj názor, tohle mě fakt tahá za uši. Jsem prostě klasickej Pražák a takhle jsem mluvil vždycky.
Tomáš Kmec: Rozhodně není prvoplánové, že bychom za každou cenu do všeho cpali vole nebo prdel.
Vulgarismy máte asi jen ve třech nebo čtyřech písních na celé nové desce…
Petr Hrdlička: Právě. Takhle to prostě je a my se vždycky budeme chtít vyjadřovat normálně.
Na téměř každém albu máte nějaký hit nebo zkrátka písničku, kterou doteď hrajete naživo. Cítíte z nové desky nějakou, která bude u fandů rezonovat i za dalších 25 let?
Jan Chudan: To si vůbec netroufám odhadovat.
Petr Hrdlička: Já taky ne. Víš co, necháme to na nich. Doufáme, že se jim ta deska bude líbit hlavně jako celek a nebudou ji v autě vypínat. Myslím, že jsme udělali maximum, co jsme mohli.
Tomáš Kmec: Songy, o kterých si myslíme, že budou mít u fanoušků úspěch, publikujeme zpravidla s videoklipem jako singly, ideálně ještě před vydáním celé desky.
Jan Chudan: Ten odhad je hlavně často mylný… Ostatně, jak Petr vyprávěl o Síle starejch vín…
U toho to bylo jak?
Petr Hrdlička: No, tam jsem takový úspěch vůbec nepředvídal… To byla vlastně písnička
do počtu. Přiběhl jsem tehdy s kytarou, zahrál jsem to Tomášovi a přitom jsem mu říkal: „Hele, vím, že to tam asi nedáme, jen mě to včera napadlo…“ Načež odpověděl: „Neblázni, to tam musí bejt!“ Na poslední chvíli jsme ji tehdy natočili. Mám takový dojem, že to podobně měli tenkrát Střihavka s Pavlíčkem se Zemí vzdálenou. Ta se taky neměla objevit na desce a nakonec z toho byl hit jako prase!
Takže prostě netušíte a necháváte to osudu.
Tomáš Kmec: A co si myslíš ty?
Nějak věřím tomu povedenému klipu Pocit viny, ale je to jen můj pohled.
Petr Hrdlička: No jasně, prostě uvidíme. Doufám a věřím, že ta deska nebude pro lidi průser a přijdou si ji s námi na koncert zazpívat. Vím, že to říká každá kapela, ale fakt si myslím, že tahle poslední deska je zatím naše nejlepší.
Zbyl vám vůbec nějaký materiál nebo jste na album hodili všechno?
Petr Hrdlička: Já teda do šuplíku rozhodně nic nedávám. Ty máš něco, Honzo? Jsi takový snaživec!
Jan Chudan: Vlastně původní plán byl napsat čtrnáct písniček a z nich potom vybrat dvanáct, které dáme na desku…
Tomáš Kmec: Nakonec jsme ale zjistili, že tam žádného adepta na škrtání nemáme a že se nám líbí všechny. Na albu je tedy všech čtrnáct.
Mládí vpřed!
Rocková skupina Škwor původně začínala na těžší heavymetalové vlně s prvky thrash metalu a punku. Jejich styl se postupně přes jedenáct řadových desek vyprofiloval v rockovou skupinu se stále patrnými metalovými prvky, která se zhlídla ve velkých písních se silnými texty. Ty povětšinou vychází ze života frontmana Petra Hrdličky, jenž je hlavním textařem. Na poslední desce Sobě věrnej však ponechal poměrně dost prostoru ke skládání textů i novému kytaristovi Janu Chudanovi, který se na ní až překvapivě značně podílel. Výsledkem je tak album, z něhož je personální změna v kapele vskutku hodně znát. A hodně jí prospěla.