Jelikož svět rapu je působištěm pro různé názory a pohledy a jeho celková vnější podoba se rychle mění, tak si nejprve přibližme, v jaké době postava Tylera Durdena vznikla. V roce 2012, jemuž mayský kalendář prorokoval býti posledním, se v tehdy ještě daleko méně zabahněných mokřinách internetu zjevila zvláštní postava mladého zrzavého kluka, který evidentně pod vlivem silných narkotik rapoval freestyle na kameru. Jeho videoklipy, vizáž a především texty byly sdělením o začínajícím konfliktu dvou světů rapu. Toho „exkluzivního“, kde je hlavním činitelem balík peněz a ve kterém se vznáší vysoký nárok na mnoho různých aspektů života mimo ten intelektuální, a tím, kde je to přesně naopak a jde především o to, co je uvnitř, nikoli venku. Obrazy, které vytvářel pomocí slov, byly temnější a opravdovější než ty, na které byli tehdejší posluchači zvyklí. Za zmínku také stojí fakt, že ve stejném roce o sobě poprvé dal vědět také úspěšný rapový český magnát dnešních dní – Yzomandias. S Tylerem se tehdy dokonce setkali i na tvůrčí rovině. Ale jinak tehdy na Hip hop kempu hráli Dilated Peoples, Mos Def a Dany Brown, Vladimir 518 vydával první Kmeny a Hugo Toxxx se marně pokoušel svrhnout laťku Roku psa novou dvojnahrávkou Legální drogy / ilegální kecy.
A do toho všeho se před webkameru postavil mladý freestyler rapující o tom, že jeho dětství nebylo růžové a že v podstatě již v té době rozeznal, že nikdy nemůže splnit nárok, který na něj svět kolem má, a tak raději s grácií nočního ridera zahodí flintu do pomyslného žita. Když ne teď, tak kdy? Když ne my, tak kdo? Takový byl výraz Tylera Durdena na začátku jeho kariéry, který pravděpodobně určil nejen jeho chápání českou rapovou scénou, ale i jeho dnešní vyzrálejší podobu.
Pozdní sběr Tylera Durdena je smutným dokladem úpadku talentovaného člověka na drogách, jehož v zářných tvůrčích chvílích obtěžuje buď samotná závislost, či lidé s drogami spojení. Drogy jsou cesta, kterou Tyler dobrovolně a hrdě kráčí. Cesta, která mu statusu umělce zatím nikdy neubrala. Co mu ubírá v současné době, jsou především lidé, kteří ho střídavě obklopují a opouštějí. Tyler, jenž pravděpodobně posledních pět let žije na ulici jako bezdomovec, totiž nejen za drogy, ale především za pozornost rád svůj talent nabídne a rozdává.
Nebudu se zde věnovat rozplétání celého pozadí ohledně vydání alba, řeknu jen, že lidé, kteří s Tylerem na vydání spolupracovali, se rekrutují z prostředí narkotik milujícího uměleckého „undergroundu“ či jsou to bizarní virální pseudoosobnosti posledních let. I když jsem viděl Tylera za posledních pár let mnohokrát ve stavu, kdy vypadal jako po smrti, rozhodně nikdy nebyl postavičkou do panoptika, kterou se možná i proti své vůli kvůli lidem, kteří ho obklopují, stává.
Deska samotná pak přináší zklamání i v ohledu obecného hiphopového produktu. Durden, byť by klidně se svým street-freestylem a zjevem mohl být zasněným klošárem – básníkem z nároží – a spadat do úplně jiného světa, stále sám sebe vnímá jako rappera a hip hop jako svoje pole realizace. Připadá mi proto škoda, že deska je hluboko pod dnešním, ale i historickým standardem takových nahrávek.
Ať se podívám na beaty, produkci celku, náběry Tylerových vokálů (což jistě nebyla snadná práce), nebo i videoklip, vidím zde jen nedobře odvedenou práci lidí, kteří se pravděpodobně v prostředí rapu příliš nepohybují.
Na desce jsou však zahrnuty i „RAW“ verze tracků, což je asi jediný správný tah, který Tyler a především lidé, kteří za vydáním stojí, na aktuální nahrávce učinili. Neučesané verze přinášejí mnohem pravdivější svědectví o talentu Tylera, což je to, co by se mělo ukazovat především. Oproti „Official“ trackům pak jsou nejen víc autentické, organické, ale v některých případech prostě lepší, už jen z hlediska špatné produkce těch „normálních verzí“ se zvláštně, až špatně nasazenými vokály na beat, a podobně.
Texty, které rapper na album složil a narapoval, v sobě sice nesou velké otisky jeho (spíš dřívějšího) literárního talentu, mnohem více ale sklouzávají k povrchní emotivní výpovědi, jež si naneštěstí bere ke svému zhmotnění rapový slovník minulosti, takže není ničím svěžím, ale je spíš opakováním. Asi doby, kdy bylo i Tylerovi lépe.
Největším hitem je i podle posluchačských čísel píseň Problematika danýho textu, která sice mate intelektuálním názvem, ale připomíná drsnou náladu narkotické pražské noci z největšího hitu Dreamin. Zde je asi nejvíc ze starého Durdena a jeho talentu, nerozlučně spjatého s pervitinovými sny o lepším životě.
V rámci textu Rád bych nosil Martens zase prokukuje trochu současné moudrosti zestárlého Tylera a jeho aktuální třicátnický pohled na svět. Píseň Mladej motor, ke které vznikl videoklip, je vedle tracku Viktor Hradský textově i hudebně nejslabším místem celého nového produktu. Podle některých zvěstí vzniká o Tylerovi Durdenovi aktuálně dokumentární snímek, ale jako u všeho spjatého s touto skutečně neotřelou postavičkou je to nejisté.
Rád bych se spíš dožil doby, ve které uvidím mladého Poseidona Vltavy v plné síle s vlastními rozhodnutími v zádech a produktem, který tolik nekřičí jeho zoufalstvím, ale i zoufalstvím těch, kterými se obklopil. To mu přeju upřímně – i přes hroznou desku a otřesnou show v Underdogs – je to pořád král bez hradu.
Verdikt: 42%
Je to hrozné, i když to nebyl záměr!