Barracuda se tendenčně vyhýbá všem potenciálním podvratným živlům a „krysám“ od té doby, co sfáral do stok severomoravského drogového podsvětí. Nicméně, co je živ rapovou hudbou, se pomaličku škrábal z vlastní štoly plné cizích havířů ven. Teda alespoň to tvrdí skoro v každém svém tracku. V každém případě je Sergei B., bývalý člen uskupení Fuerza Arma nebo Azurit Kingdom, na nejnovější desce nazvané 713 až na věky opravdu sám svým pánem.
Tak například: Po skončení spolupráce s Pastorem se stal mnohem umělečtějším interpretem, desky vydává pod hlavičkou vlastního vydavatelství Skerocuda Enterprise a nově si také produkuje vlastní instrumentálky, jejichž surový trapový zvuk a nováčkovská nerozkoukanost připomíná první producentské pokusy Chief Keefa.
Je to takové milé, zase v něčem začít od nuly, a určitě ne na škodu zavzpomínat na staré časy. Otázka před vydáním novinky ale zněla, jak to přijmou fanoušci.
„Čísla nepustia,“ jak správně napovídá legendární název druhé desky H16, a ani v případě
Barracudy to není jinak. Singl Směj se teď, který nejen komerčně, ale i poslechově táhl a stále táhne celou desku, fanoušci opravdu masivně podpořili. Album 713 až na věky má marketingový spěch a nasbíralo napříč platformami skoro 15 milionů zhlédnutí.
Motiv, že se Barracuda ve všem spolehne na sebe, se ukázal funkčním. Sergei jako by se vrátil do časů AK mixtapu, vyholil si hlavu, nahodil triko velikosti 3XL a trochu přibral. Z jeho úst začaly létat ostré „punchliny“, jako v době, kdy jej ještě nikdo neznal. Například v písni Dopředu a Zpět II, mimochodem další z narážek na release z roku 2014, opakuje hlášku: „Zlato na krku, ale nikdy nehrál hokej. Nikdy nehrál hokej…“ Jako by znovu „sbíral klíče světa, koruny a eura“.
Závan nostalgie jistě zahrál ostravskému rodákovi do karet, každopádně podobně v propagaci zafungovala i nová nepsaná hymna třetího největšího města republiky s jasným názvem Ostrava. Který jiný rapový klip dal dohromady kroje, auta, rappera a všechny možné moravskoslezské rodáky od Štěpána Kozuba a Martina Chodúra přes Flyguna či Sibiřana z internetu až po fotbalový Baník?
Starého psa novým kouskům naučíš. Když chce
Přestože sledovanost nebyla tak masivní, posluchači ze songu šíleli. Drtivá většina ohlasů se nesla v pozitivním duchu, jenž opěvoval „starého Sergeie s tvrdým oldschool rapem“.
Jistě, závan starých časů je do jisté míry sexy. Se vzpomínkou na původní Barracudovu desku 713 z roku 2017 jsem si sám začal podvědomě notovat jeho Kandino Patkani. Jenže pocit osvěžení nakonec už při druhém poslechu novinky opadl.
Dnešní Barracuda je již umělecky jinde, a přestože jistě má smysl se vracet ke starým kolejím, vyjíždí z nich nové vlaky. „Ostravský poeta“ má dle mého názoru dnes již mnohem větší jistotu ve svých „vyzpívaných autotunech“. Kriminální historky plné drogového slangu spojené s prodejem substancí, z nichž to vypadá, jako by stále nedal šikmé ploše vale, se u něj vyjímají lépe v kontrastu, mimo oldschool vibe.
Jeho trefné a jednoduché refrény typu: „Chceme peníze a moc, peníze a moc“, jsou ale i tak pořád chytlavé. Umění produkce, ke kterému Barracuda nově přičichl, je taktéž svěže hozenou rukavicí všem zkostnatělým zajetým jménům na scéně, jež se cítí pohodlně ve svých vyšlapaných důlcích. Pro rappera z Ostravy to sice znamená tvrdší známku v hodnocení, ale velký příslib do budoucna.
Verdikt: 70%
Sergei Barracuda nehodlá svou vydřenou uměleckou svobodu nechat náhodě a nadále rozšiřuje dovednostní portfolio. Nebýt však precizního dohledu Davida Kopeckého, kdo ví, jak by tento producentský pokus dopadl. Oldschool flow a historky z ostravského podsvětí ale na fanoušky budou fungovat.