Recenzovat nové desky od lidí, kteří už nejsou mezi námi, je v něčem prekérní. Na jednu stranu máte radost, na druhou se ale dostáváte do morální bitvy sami se sebou. Existuje důvod, proč nebylo album vydané v době, kdy bylo nahrané? Měl Balloonerism Mac Miller rád? Měla by se tato deska tedy hodnotit s ohledem na to, že byla nahraná mezi lety 2013 a 2014 – tedy v době projektů jako Faces, Macadelic nebo GO:OD AM? Spousta otázek, málo odpovědí. Mohu ale říci, že je pro mě Balloonerism v tomto ohledu něco jako Proces Franze Kafky – je dobře, že se deska dostala na světlo světa.
Projekt, který se měl podle Apple Music točit týden, v sobě ukrývá 14 tracků, které se drží na snových beatech a hlubokých, ale zároveň vtipných textech, které Millerovi fanoušci milovali už na jeho prvních projektech. Bylo to ale právě od mixtapu Faces, kdy jsem cítil, že se Mac Miller začal profilovat vlastním zvukem. Ať už je to specifickými beaty, nebo surreálními texty, které do sebe zapadají jako objetí měsíc odloučených milenců.
Právě s přihlédnutím na Mac Millerovu tragickou smrt v roce 2018, kterou způsobilo předávkování návykovými látkami, jsou jeho texty o životě a smrti o to silnější. Když v tracku Tomorrow Will Never Know říká, že „život a smrt jsou jedno a to samé“ nebo v SZA popisuje dlouhé cesty autem stylem „byl jsi vzhůru tři dny s jedním šlofíkem“, vtahuje posluchače do jeho vlastních myšlenek s nesmírnou intenzitou. Ale ať už byla Millerova osobní pouť jakákoli, musíme zde poslechnout radu Rolanda Barthese. Tedy oprostit se od autora a plně se věnovat hudbě, která je před námi.
Nazvat Mac Millerovu desku zádumčivou je asi jako nazvat vodu mokrou. Bylo to od začátku jasné. „Šel jsem spát vyndaný a ráno se budím neviditelný,“ říká na začátku tracku Do You Have a Destination, aby později konstatoval: „Šel jsem spát slavný a ráno se budím neviditelný…“ A nechybí na ní ani jeho hororcorové alter ego Delusional Thomas – psychopatický myslitel, hyperaktivní piják – v tracku Transformations s chytlavým beatem a prazvláštními texty i celkovou flow.
Verdikt: 75%
Balloonerism skvěle zapadá do celé diskografie Mac Millerovy tvorby. Je na ní slyšet podobný zvuk, jenž byl slyšet na mixtapu Faces. Je v jistém smyslu artefaktem doby. Oproti projektům jiných umělců, které byly vydány posmrtně, je Balloonerism zdařile zpracované a promyšlené album, které mě osobně bavilo od prvního tracku do posledního. To jediné, co při jeho poslechu zamrzí, je opětovná připomínka nezpochybnitelného talentu, o nějž rapový svět před téměř osmi lety přišel.