Obrázek k článku RECENZE: Pale Waves sáli mízu od Avril Lavigne. Tenhle pop punk už tu byl
| Michael Švarc | Foto: Katia Temkin

RECENZE: Pale Waves sáli mízu od Avril Lavigne. Tenhle pop punk už tu byl

Nová deska Pale Waves hraje na nostalgickou strunu všem, kteří vyrůstali na začátku milénia. Manchesterská čtveřice ještě více prohlubuje poppunkový zvuk svojí loňské desky, z lásky ke svým vzorům se ale vyznává až moc doslovně.

S Pale Waves je to trochu složité. Pamatuju si, když jsem je zaregistroval poprvé jako předskokany The 1975. Už tehdy měli fajn energii a šťávu, ale zároveň zněli trochu jako derivát svých slavnějších kolegů. Jejich osmdesátkový popík The 1975 takřka shodně kopíroval, samozřejmě s tou výjimkou, že v čele stála (a dodnes stojí) zpěvačka Heather Baron-Gracie, jejíž ženská a méně frackovitá energie dodávala hudbě trochu jiný nádech. Debut My Mind Makes Noises pak potvrdil, že je na scéně další výrazné jméno, které silně těží z 80. let.

S loňskou deskou Who Am I? přišel twist a kapela se hudebně posunula o zhruba deset až dvacet let dopředu k puberťáckému pop rocku a pop punku. U něj zůstala i na aktuálním albu Unwanted, kde inspiraci hudbou začátku milénia ještě více prohloubila. Nutno podotknout, že velmi šťavnatě. Z hlediska energie totiž Pale Waves nelze nic vytknout. Všech třináct písní má sílu i tah a optimální délku. Nehraje se na žádné dlouhé vykecávání nebo hluboké umění. Nejdůležitější je strhnout a bavit.

Na druhou stranu všechno, co se tu odehrává, musel posluchač vyrůstající na začátku milénia už někdy slyšet. Pale Waves své vzory totiž citují opět až s puntičkářskou přesností a doslovností. Až jsou s nimi skoro zaměnitelní. Tu je slyšet Avril Lavigne, tu zase Simple Plan či Blink-181, v rockovějších polohách i raní Paramore. Až se člověk neubrání myšlence, že jsou Pale Waves v podstatě takovým revivalem, jenž křísí zaprášené žánry a vynáší je na světlo. Nejsou tedy jediní, pop punk se na výsluní vrací už několik posledních let, koneckonců ho letos oprášila i Avril Lavigne. Ale zase málokdo ho dokáže aktuální mladé generaci zprostředkovat tak autenticky jako Pale Waves.

Je v tom zkrátka rozpor. Partička kolem Heather Baron-Gracie rozhodně ví, jak napsat pořádně chytlavou píseň, těch je na Unwanted hned několik, třeba Jealousy, Lies, Clean a tak dále, ale zároveň se nelze vyhnout srovnání s nestory žánru. A posluchačům, kteří Avril, Blink-182 nebo Sum 41 poslouchali, nepřinesou Pale Waves kromě nostalgie asi nic nového. Na druhou stranu aktuální mladé generaci může kapela otevřít dveře ke jménům, která jsou pro ni možná absolutně neznámá.

Verdikt: 65 %

Pale Waves umějí napsat pěkně šťavnaté songy, které drnkají na strunu nostalgie. Není to ale nic zrovna objevného, co by pop punk posunulo více do současnosti.