Olivia Rodrigo s Guts potvrzuje, že není jen sezónním trendem, na který by bylo po úspěšném debutu radno zapomenout, ale velkým generačním talentem. Nové album ji představuje jako zvukově vyprofilovanou autorku, podtrhuje navíc její um napsat dobré a chytlavé písničky, které dokážou fungovat v hlavním proudu, aniž by musely být trapně jednoduché a plné klišé. Mnohdy dokážou naopak překvapit nečekanými hudebními zvraty a obecně pak tím, jaký přidrzlý rockový náboj mají.
Název alba vychází z anglické fráze „spill your guts“, což znamená, že daná osoba o sobě prozradí naprosto vše, i to nehezké. Rodrigo si ale na nahrávce nevylévá srdce nijak plačtivě, i když čistému melodramatu se nebrání – od bývalé lásky si udržuje náležitý odstup, aby ho v příhodné chvíli porušila a následujícího dne se probudila s morální kocovinou. Je to do jisté míry generační výpověď dvacetileté ženy, která je komplexní a všeobjímající. A také velmi nadčasová, a to jak z hlediska sdělení, tak zvuku.
Úvodní All-American Bitch začne mile a sladce, aby se v refrénu překlopila do poppunkové extáze. Následující Bad Idea Right? v divoké jízdě směle pokračuje. Tahle ostřejší poloha slušela Olivii už na jejím debutu Sour, na novince ji dotahuje a plně přijímá za svou. Naštvání a ostré lokty, s nimiž zpěvačka zkoumá téma dospívání i roli žen z různých úhlů a různým prizmatem, nepůsobí vůbec křečovitě, na sílu a rádoby drsně. Rodrigo mezi žánry klouže naprosto přirozeně; od pop punku k čistému popu i lehkému indie rocku, nic z toho na albu nepůsobí nemístně nebo nahodile.
Guts je hudebně odvážnější než debut, rozmáchlejší, s větším záběrem, a navíc splňuje vše, co by mělo druhé album splnit – rozvíjí hudební vesmír interpreta, v tomto případě zcela suverénně. Není tady jediná slabá písnička, jediná, která by neměla hitový potenciál a zároveň jediná, která by si o přízeň říkala až moc vlezle a na sílu. Ballad of a Homeschooled Girl, Get Him Back!, Love Is Embarassing nebo Pretty Isn’t Pretty jsou zcela přirozené pecky, které budou naživo fungovat na výbornou – jsou to stadionové lomcováky, které dokážou strhnout, ale zároveň nejsou triviální. Ani jedna písnička si nezaslouží přeskočení – songy sice fungují samostatně, ale v celkovém kontextu alba mají ještě mnohonásobně větší sílu.
Guts je deska barevná, komplexní, zvukově soudržná a třeskutě zábavná i na obyčejný poslech ve sluchátkách. Popová nahrávka roku 2023, jež ve skutečnosti ani pop moc není. Respektive do mainstreamového popu vrací kytary, které poslední roky žánru příliš nedominovaly. Rozhodně ne takhle nekompromisně.
Pokud se vám tahle recenze zdá až moc nekritická a přehnaná, co se superlativů týče, tak hned teď všeho zanechte a jděte si Guts pustit. Vážně. Tohle album si nezaslouží, aby nad ním někdo ohrnoval nos, protože je řemeslně dotažené do nejmenšího detailu a přitom je z něj cítit duše a čirá radost.
Verdikt: 92%
Olivia Rodrigo s druhým albem ukázala, že je jednou z nejsilnějších tváří v popu. Desce Guts lze vytknout málo, rozhodně ne její zvuková šťavnatost, která není vykompenzovaná ani banalitami a řadou klišé. Tohle je jedna z nejlepších nahrávek roku 2023, a to napříč žánry.