Motorband je skupina, která se nesnaží aplikovat nejsoučasnější trendy. Je věrná hudbě svých začátků, kdy se tvrdý rock pomalu přeléval v metal, a snaží se tvořit v její intenci. Pořád tu voní Judas Priest s Motörheadem. Ale je tu i něco nového – loni přišedší vokalista Petr Kutheil s sebou přinesl posluchačsky přístupnější styl. Možná je daný jeho praxí v Rock Opeře, která ve svých rockově muzikálových projektech vnímá písně tak trochu jako árie. Na jedné straně je to dobře, protože písně jsou v jeho provedení melodicky výraznější, na druhé ale po muzikálovém hereckém způsobu příliš podléhá mudroslovnému obsahu písní, čímž v mnoha okamžicích soubor ztrácí na údernosti. Speed metal není folk. Lemmy by se s tím prostě tolik nepatlal a v životě by takové bláboly, jako je text k písni svatý Václav, nedal. Zpívat, že „rudej vítr dusí nám tu spálenou zem“ skoro 35 let po sametové revoluci, je asi blbost, že? Ledaže textař Ivo Kroc už vidí něco, co my ještě ne…
Jsou tu ovšem i lepší kousky, třeba Ďábel mě svádí. Taková skladba by se chytla v každém classic rockovém rádiu, protože kromě silné melodie je v ní i něco romantiky rockových rebelů. To je poloha, v níž si Motorband lebedí. V jeho písních „táhne domem tráva“, muzikanti potřebují „chránit se lihem na cestách“, všude ve tmě číhá peklo, láska rovná se sen a ve skutečnosti je partnerství jen nekonečná hádka. Ale někdy jsou písně přece jen trochu blíž realitě každodenního života. Třeba Doutník, whisky, háro je něčím jako generačním manifestem stárnoucích rockerů nebo spíš jejich snů a vzpomínek na bujaré mládí. Docela výstižným.
Z hlediska hudby má deska 007 tři velké přednosti. Zaprvé skladatelskou kreativitu svého leadera. Matějčík umí skládat alfu a omegu všeho tvrdého rocku, riffy, které netrčí ze skladeb a přirozeně s nimi prorůstají. Některé jsou tak chytlavé, že člověk má pocit, že je odněkud zná. Druhou předností je kompaktnost skladeb – album má hutný zvuk a basa Karla Adama všechny nástroje spojuje do pevného celku. S tím souvisí i třetí vlastnost – nasazení. Motorbandu se povedlo zachytit na desku energii a gusto živých koncertů.
Muzika Motorbandu jasně prozrazuje své teplické kořeny. Podobně jako Kabát staví na melodické invenci a na gustu, se kterým hraje. Dva kohouti na jednom smetišti se však neuchytí, a Motorband má proto v regionu už léta jen stříbrnou medaili, na kterou se ale tlačí i další lokální konkurent – Hlahol.
Verdikt: 75%
Album 007 prozrazuje, že největší výhodou jejich kolegů a přátel z Kabátu je Milan Špalek, který dokázal svými texty vytvořit přidanou hodnotu sebejisté chlapské drzosti, civilních vtipných textů a specificky českého lidového humoru, aniž by přitom ubral na hloubce sdělení. Motorband je oproti tomu příliš vážný, příliš vznešený, příliš temný, příliš mudrující. Ale i tak je to ve své kategorii kapela fakt dobrá. Jak se říká, poctivej rock.