Marie Kieslowski na cestu „sama za sebe“ vstupuje po dvojité mateřské pauze. To, jak moc se ona odstávka skýtající krásné, ale i náročné chvíle do skladeb otiskla, si nejspíš uvědomuje i autorka, která desku věnovala „všem rodičům a jejich dětem, aby láska a humor zvítězily nad únavou všedností“. Právě únava a všednost jsou tady totiž zjevně největším nepřítelem.
Řemeslně moc pěkné písničky totiž dokážou v prvé řadě zaujmout spíš po hudební stránce svými krásnými melodiemi a nápaditým i zvládnutým aranžmá, zatímco texty jsou tu spíš jen jakýmsi niterným deníčkem, jehož obsah nemusí zajímat úplně každého. A hned na několika místech musí všichni zúčastnění hodně bojovat s tím, aby se nedostavil nejen pocit ze vzájemné zaměnitelnosti skladeb, ale i ona šeď a únava.
„Zdá se mi to celý nějak ufňukaný,“ řekla mi jedna kamarádka po zveřejnění titulní skladby jako singlu. Celé album naštěstí tento pohled zahání jako neopodstatněný, ale je fakt, že niterné zpovědi, možná až přílišná otevřenost a ochota nechat nahlédnout svět do domácnosti i úvah mladé maminky, všechna ta váhání a nejistoty, co bude dál, nemusí na posluchače působit vždy jenom sympaticky a upřímně. Ocenit sílu přiznání slabostí neumí každý a lež v podobě předstíraného sebevědomí je zkrátka dnes mnohem častější.
Zázemí a jistotu albu dodává elitní sestava spolupracovníků. Aid Kid dokazuje, že vyzrál ve vynikajícího producenta, jenž skvěle cítí, co která skladba potřebuje a doslova hýří nápady, bubeník Miloš Dvořáček či cellistka Terezie Kovalová jsou dnes už na zdejší scéně mezi muzikanty naprostými pojmy a závěrečná skladba, která je instrumentálním duetem Mariina piana s kytarou a vokálem Lenky Dusilové, je nejen čímsi, co mohou kolegové jen tiše závidět, ale hlavně nádhernou tečkou nastolující pocit smíření a vyrovnanosti.
Při opakovaném poslechu se vynořuje určitá neuzrálost a prozatímní neohranost skladeb. Nejspíš až teprve pár desítek koncertů jejich pokojíčkovému soundu dodá větší uvěřitelnost i přesvědčivost. Zatím se tu jen trochu hladí po povrchu a opatrně, nikdy ne proti srsti. Jsou to hezké, příjemné, ale občas taky trochu jen pěkným obalem opatřené nadýchané obláčky chtění. A opravdu silné slogany a myšlenky k hlubšímu přemýšlení bychom tu zatím hledali marně. Což ovšem neznamená, že se na albu nepodařilo vynikajícím způsobem vystavět atmosféru, že zpěvaččin konejšivý projev a výrazný, snadno rozpoznatelný vokál nemá potenciál čnít i z davu kolegyň a že by tu snad někdo něco odflákl či nedotáhl.
Nejednoznačnost názvu, který může být stejně tak optimistickou otázkou jako pouhým konstatováním na hraně sebepřesvědčování se o něčem, co vůbec není jasné, jako by si tu podávala ruku s vnímáním toho zásadního slova. Pojem „dobrý“ můžeme vnímat jako pozitivní hodnocení, stejně jako si připomenout školskou stupnici, kde znamená jen slušný průměr.
Při vědomí, že jde o sólový debut, nabízí tak tvůrci desku, kterou lze každému příznivci podobné hudby jen doporučit k poslechu jako zajímavou a sympatickou. Má několik silných míst, kde ucho vyloženě ožije – ať už je to odlehčená hitovka, skvěle tepající a hybná Lou lou, anebo třeba nádherné a osvěžující použití cembala v písni Cesta k nám. Ale při znalosti tvorby předcházejících (a připomeňme, že posluchačsky nadmíru úspěšných) Kieslowski, se kterými samozřejmě bude každý fanoušek nutně srovnávat, je potřeba přiznat, že nějaký kvalitativně zásadní posun tu ještě nenastal. A že je album především jasnou ukázkou přítomného potenciálu, s nímž teprve ty nepřesvědčené ještě bude nutno přesvědčit.
Verdikt: 72 %
Hezké a příjemné písničky pro fanoušky poetiky Kieslowski. A můžeme se těšit, že to příště bude ještě lepší.