Narážku na hip hop jsem mínil záměrně. Pokud si totiž album Tentokrát rozkliknete na Apple Music, v popisku se zde píše: „Rapper po raketovém vzestupu boduje další dávkou hip hopu.“ Když jsem si tu větu po poslechu alba znovu přečetl, řekl jsem si jen: „Hmm, až na to, že vůbec…“
Tentokrát je spíše typickou popovou nahrávkou dnešní doby, kdy se speciálně žánry jako hip hop a pop na mainstreamové úrovni slučují. Nebudu zde dál zabředávat do „žánrového nerdství“, ale pokud na téměř všech písničkách využívá Grey256 zkreslené kytary a do toho spíše frázuje, než rapuje, přece to nelze zařadit do škatulky hip hop. I když je to ve výsledku asi jedno…
Album už od úvodu značí, že kytarové linky budou hrát na desce nosnou roli. Namísto elektronických beatů popadl Grey256 hned v úvodní, eponymní písni Tentokrát zkreslenou elektrickou kytaru a v refrénu okamžitě ukázal, že tvrdší forma muziky mu vůbec není cizí. V podobném duchu následují i další tracky, ve kterých otevírá témata vztahů, sebereflexe a alkoholu. Tedy témata poměrně profláklá, ale vzhledem k jeho věku a stále ještě malému množství životních zkušeností pochopitelná.
Texty se v podstatě na celé desce drží stejných motivů, ale lze je jednoduše chápat jako generační. Ale na rozdíl od hnidopichů, kteří hudbu Greye a jemu podobným přiřazují výlučně a pouze k nejmladším posluchačům, netvrdím, že deska nemůže oslovit i starší publikum.
Příjemným překvapením je pátá stopáž s názvem Daily, kde je pro změnu dominantním prvkem akustická kytara. Baladicky laděná písnička navíc přichází v ideální chvíli, kdy už má posluchač pocit, že by měla přijít nějaká zajímavá změna. Navíc po ní následuje jedna z nejsvižnějších pecek Čas běží, která evokuje rychlou jízdu v autě po noční dálnici. Je znát, že tady někdo přemýšlel nad koncepčním uchopením desky, za což dávám velký palec nahoru.
Druhou polovinu alba Grey256 vyplnil třeba gradujícím singlem Zítra se zajímavým kytarovým sólem nebo jednou z nejpovedenějších stopáží na desce s názvem Novej den. Právě druhý zmíněný song baví nejen nosnou a efektní basovou linkou, ale také svižným, až trochu tanečním rytmem. Tahle skladba také nejlépe odráží povahu celé desky, která má celkově velmi pěkný zvuk a rychle odsýpá.
Přese všechny klady, které jsem až doteď zmiňoval, ale musím zmínit i stinné stránky nahrávky, na nichž by měl Grey256 do budoucna více zapracovat. V prvé řadě to je samotný „zpěv“, který na mě spíše působí jako znuděné frázování. Vím, že tenhle trend se v podobné muzice dnes objevuje téměř u každého mladého „rappera“, ale připadá mi, že kdyby se zde skutečně zpívalo a hudba by tak získala i více dynamiky, nabyla by větší energie i výsledného efektu.
S tím se pojí i zpěvné party, které zatím nemají takový rozsah, jaký by si zejména v emočně pulzujících pasážích zasloužily. Kdyby Grey na tomhle do budoucna zapracoval, určitě by to úroveň dalších nahrávek značně pozvedlo.
Podobně bych rozšířil i paletu témat a nebál se zapojit více metafor. Občas na mě texty působí zbytečně přímočaře a útočně. Zároveň ale chápu, že tahle bezprostřední energie je tím, co nejmladší generace, která je zřejmou cílovkou, teď ve sluchátkách nejvíce vyžaduje.
Nerozumím také zařazení závěrečné beatové písně cool, která z kontextu kytarového celku vypadává. Stačilo ji nechat v kategorii samostatných singlů. Na její text, v němž zní: „Já mám… cit na to, jak dělat hit“, odpovídám následovně: Hlavně zbytečně nezpychnout… Kariéra je stále teprve na začátku a prostoru ke zlepšení je tu pořád dost. I tak ale gratuluji k povedené a zároveň chytlavé nahrávce, která má šanci obstát ve zkoušce času.
Verdikt: 70%
Tentokrát je deskou nacpanou uvěřitelnými emocemi. Zároveň ukazuje, že současnému „rapu“ kytary sluší a není na škodu, že jsou v trendu. Odsýpající nahrávkou si Grey256 podmanil domácí hitparádu, čímž poukázal i na jeden zajímavý trend. Totiž že ostřejší kytarový sound stále více promlouvá k širšímu poli posluchačů. Grey256 ukazuje domácím interpretům další možnou cestu. Jen doufám, že se bude dál rozvíjet a nezačne sám sebe vykrádat.