Andreu Šulcovou znají obdivovatelé skupiny Vesna, v níž nějakou dobu působila jako flétnistka. Po delší nemoci, studiích a práci v zahraničí se vynořila jako anglicky zpívající folkrocková písničkářka, další z podobného okruhu umělců, kteří spolupracují s týmem Animal Music a Petrem Ostrouchovem.
Kdybychom hledali nějakou stylově spřízněnou duši, asi by nás vzdáleně napadla Joni Mitchell. Nejspíš kvůli podobně jasnému odstínu sopránu. Možná ale i proto, že skládala písně, které se daly interpretovat jako folk i jako jazz. Doprovod naopak připomíná elektrické písničkaření z konce osmdesátých let, blízké zvuku Travelling Wilburys. Takové Suddenly I Looked at You with Different Eyes jejich éru vřele oslavuje. Navíc naznačuje, že Andree sluší rychlejší tempa. V některých pomalejších skladbách se zdá být její výpověď méně přesvědčivá.
Ale neplatí to vždycky. Wake Up Call je také pomalá písnička. Spolu s další výraznější skladbou Piece of Wood zní jako z pera nějakého soudobého skladatele country, který si potrpí na doprovodný zpěv (existuje nějaký výstižný český termín pro harmony vocals?). Vypomáhající vokalistka Josefina Horníčková se právě tady zhostila doprovodného partu s velkým citem a pomohla hlavní protagonistce navodit ploužákovou atmosféru písně o cestě k tvůrčímu osvícení.
Klip byl natočen k závěrečné, podobně pomalu laděné skladbě Nobody Knows. Na desce jsou lepší písně, ale je to svým způsobem spolu s úvodní skladbou You Always Say určitý rámec desky, která se bohužel rozjíždí až moc pomalu. Teprve čtvrtá skladba It’s Not the End dává desce svižnější tempo.
Potěšující je zpěvaččina angličtina. Ne že by se nedala rozeznat od těch, pro něž je to rodilá řeč, ale její texty mají hlavu a patu, což u českých, ale anglicky zpívajících kapel nebývá časté. Naopak částečným zklamáním je doprovodný house band Animal Music. Jsou to vynikající hudebníci, o tom žádná. Několik sól kytaristy Josefa Štěpánka padne do Andreiných písní jako zadek na hrnec, ale charakter celkového soundu se na této desce moc neliší od doprovodu poslední Mišíkovy nebo Třešňákovy desky, na nichž také pracovali. Chybí moment překvapení. Je znát, že to jsou univerzální doprovázeči, a ne kreativní kapela, což přináší do Opportunities určitou atmosféru chladu. Jde jen o to překousnout to poprvé. Po několikerém poslechu si člověk zvykne.
To, co překvapí hned na první poslech, je fakt, že ani na jedné zpěvaččině skladbě nezazní flétna, která je jejím hlavním, dalo by se říci profesionálním nástrojem. Dokonce i její kytary je jen poskrovnu. Třeba příště.
Verdikt: 70 %
Andrea Šulcová dovede složit krásné melodie a šarm, s nímž je zpívá, na českém hřišti chybí. Ostatně, chybí zpěvačky vůbec.