Posun přičítám dvěma skutečnostem. Kapela původně vznikla jako instrumentální a Slunovrat ji zachycoval v období příchodu zpěváka Štěpána Pařízka, tedy v době, kdy přecházela z toho chaotického post-rocku a math-rocku podpořeného elektronikou k něčemu daleko pestřejšímu a neuchopitelnějšímu. A v mezidobí se také trochu pozměnila sestava a zpěv se stal koherentní součástí skladeb.
Teprve na in/tense logic si to však všechno sedlo, kapela našla svůj zvuk a vyprodukovala svoji nejkomplexnější nahrávku. Tedy pominu-li první song Exploze, ve kterém hostuje Edův Syn. Ten jako by do konceptu alba úplně nezapadal, a to i tím slovensko-českým textem. Aby však nedošlo k mýlce, vůbec to není špatný song, a navíc ukazuje, že Štěpánův zpěv skvěle funguje i v češtině. Že by příslib do budoucna? Pokud ano, rozhodně bych se nezlobil.
Pro mě tedy album začíná až druhou položkou, eklektickou Leadership, ve které už to jsou Chief Bromden se vším všudy. Je tu slyšet synergie jednotlivých nástrojů, nápaditost a zvuková expresivita, která nás na zbytku alba čeká. A je tu opravdu všechno: dechberoucí dynamika, intenzita kytarových riffů, zběsilost propracovaných rytmů, sofistikovaná elektronika a opravdu výborné zpěvy. Album je rozkročeno hodně ze široka. Od noisových struktur přes punkovou energii až k britpopové melodičnosti nebo dreampopové zasněnosti. V hudbě Chief Bromden je prostě všechno dovoleno, pokud to přispívá celku.
I přes nepředvídatelnost a pestrost, kterou někteří označují za bordel (já si to nemyslím), však jednotlivé songy drží pohromadě jako písničky a jsou podávány s přirozenou lehkostí. Podtrhují to i ty již zmíněné výborné zpěvy. Štěpán Pařízek dozrál ve frontmana a na albu výborně pracuje s různými hlasovými polohami, což hudbu Chief Bromden posouvá o několik levelů výše. Přemýšlí o songwritingu tak, aby každý hudební prvek, každý nástroj, každý vokál hrál pro tu písničku. Sakra, takhle se má dělat moderní kytarová muzika pro 21. století, a stojí za to ji dělat i v době, kdy svět je ve sračkách a za humny zuří válka. Čímž reaguji na pochyby kapely zmíněné v tiskové zprávě k albu in/tense logic.
Nechci se tady rozepisovat o každém jednom z těch devíti silných songů alba, stačí říct, že ony opravdu silné jsou. Rád bych se však zmínil o tom, že mě na nahrávce Chief Bromnden nejvíce baví v těch odlehčenějších a čitelnějších polohách, například téměř ambientně začínající This Life, hodně elektronické Carcass of Time nebo Venomous Touch, v níž hostuje Barbora Hora. Je mi jasné, že naživo mi tyto pecky ustřelí hlavu. Za zmínku také stojí precizní instrumentace, která už se ale u Chief Bromden stala standardem, a excelentní zvuk alba, jenž dosahuje opravdu světových kvalit.
Verdikt: 82%
Chief Bromden dozráli v kapelu produkující osobitou moderní kytarovou muziku. Vydali parádní, do všech detailů dotažené a zvukově propracované album, na kterém různorodost členů kapely implodovala do jednoho kreativního celku, aby jejich muzika ve výsledku mohla explodovat do veřejného prostoru semknutější a silnější.