Na debutovém albu bylo v jejich hudbě vše dovoleno, vyznačovala se fascinací chaosem a absurditou. Mísil se v ní post hardcore, prog rock, math rock, art rock, noise, pop, jazzové breaky i výstřední rap a vše to podtrhovaly texty nasáklé cynismem a černým humorem. Bylo to živelně šílené a vtipné, ale přesto chytré. V loňském roce však kapela překvapila vyklidněným a dospělejším singlem Stejně bys nevěděl, který naznačoval, jakým hudebním směrem se pánové Honza Čuma, Daniel Vladík, Honza Smutný a Marek Frait chtějí v budoucnu ubírat. Proto jsem byl na nové album náležitě zvědavý.
Legenda Ybokaj přináší konceptuální zážitek, kapela se totiž rozhodla svoji tvorbu rámovat. Osahuje pouze pět kompozic se stopáží více než pět minut, které oddělují minutu a půl dlouhé recitace či proklamace textů. Právě ty posouvají příběh hlavního hrdiny Ybokaje od jeho zrodu přes utápění se v chlastu až k jeho přerodu v hrdinu zachraňujícího fiktivní planetu Kesíp-42 před Kočkonácky. Je to cesta od frustrace ze ztracené lásky k pomstě vedoucí ke zničení světa a vytvoření nového. Já to chápu jako podobenství s otevřeným koncem o spirále života, v němž jsme v konečném důsledku každý sám, a o nezvratnosti osudu a nepoučitelnosti z vlastních chyb. Nicméně každý si jistě může najít i další poselství. Příběh alba doprovází povedená grafická novela ilustrovaná Davidem Petželkou, která sice přináší jistá vysvětlení, ale daleko více otázek.
Hudebně je nové album daleko střídmější, přesto propracovanější a promyšlenější než debut. Ubylo punkovosti, chaotičnosti, ale i vtipu. Jakoby (ybokaj naopak) mmnk hudebně dospěli, a přestože si stále pohrávají se sobě vlastním mícháním stylů a implementací různých vlivů, tentokráte daleko střídměji, funkčněji a smysluplněji. Svoji hudbu posunuli artovějším směrem k zamyšlenému prog rocku, což ji činí daleko komplexnější a vyzrálejší, schopnou oslovit náročnější posluchače.
Ta hudba je opravdu výborná, ani po opakovaných posleších neomrzí, stále je v ní co poslouchat. Vyznačuje se skvělou prací s atmosférou a dynamikou a výbornou instrumentací. Stojí na sofistikovaných bicích, skvělých basových linkách, okouzlujících kytarových riffech, vyhrávkách a arpeggiích. Za zmínku stojí i zpěv pohybující se od rapování až k téměř fistulí zpívaným melodiím. Kdyby však album nerámovala zmíněná grafická novela, asi by mě na něm ta recitovaná intermezza hodně štvala a odváděla moji pozornost od hudby. Ovšem poslech alba s komiksem v ruce rozšiřuje hudební zážitek o další rozměr a dává tomuto hendikepu smysl, proto doporučuji v něm listovat a číst jej alespoň při prvním poslechu.
Verdikt: 81%
Legenda Ybokaj aneb jakoby naopak (Official Original Soundtrack) je osobité album, jehož koncepčnost a hudební propracovanost z něj činí na tuzemské scéně v podstatě solitéra. Při jeho poslechu nelze, i přes žánrovou odlišnost, nevzpomenout třeba na album Mozek skupiny Progres 2. A na to, že brněnská alternativní scéna byla svého času pojmem. Mmnk tuto pochodeň na novém albu nesou hrdě dál.