Slim Shady LP je považovaná za jednu z nejdůležitějších rapových nahrávek 90. let. Je celkem jasné, proč. Když 23. února 1999, tedy přesně před pětadvaceti lety, vyšla, prolomila několik bariér. Zaprvé měl žánr konečně po Beastie Boys zase výraznou hvězdu bílé pleti. Zadruhé se objevil nový druh rapu, který v sobě kromě provokace nesl obrovskou dávku humoru a sebeironie. Ne že by do té doby rap s ironickým podtextem neexistoval, produkoval se nicméně odděleně od hustlerské scény a v žádném případě nemohl pomýšlet na první místa hitparád. A zatřetí Eminem dokázal, že po pár letech v útlumu může rap, který svou velkou slávu zažil na začátku devadesátek, pořád prodávat miliony nahrávek. Umí pobláznit davy, vyprodávat stadiony, lákat z titulních stránek časopisů. Pořád to v tom žánru bylo, jen musel přijít Eminem, aby za mohutné produkční podpory Dr. Dre ukázal, co všechno jde.
Slim Shady na scénu!
Eminem nebyl žádný holobrádek, rapu se věnoval už jako teenager na konci osmdesátek. Na scéně v domovském Detroitu si brzy získal publikum, které oceňovalo, jak bílý kluk dokáže v rapových battlech držet krok s afroamerickými kolegy. Byl autentický, žil na okraji, na živobytí si vydělával jako pomocný kuchař a řešil úplně stejné problémy jako řada dalších amatérských rapperů i návštěvníků detroitských klubů.
Chyběla mu jediná věc, vlastní výraz. Debutová deska Infinite z roku 1996 byla plná generických témat o protloukání se životem v hoodu a neprodalo se jí ani tisíc kusů. O rok později přitvrdil. Vymyslel alter-ego Slim Shady, cynického floutka, co nemá problém sáhnout po droze ani zbrani a všem se směje do ksichtu. Prodeje dopadly ještě hůř, ale právě tehdy se to zlomilo a Eminem udělal první krok k budoucí slávě.
Eminem si poprvé zahrál už v roce 1992 v klipu Champtowna.
„Když jsme vydali Slim Shady EP,“ vyprávěl později na BBC v rozhovoru se Zanem Lowem, „prodali jsme nějakých dvě stě padesát kusů. Najednou nám volal nějakej týpek z Las Vegas, že by jich koupil dva tisíce. Tak jsme tam vyrazili a já začal roznášet kazety do obchodů. Zabralo mi to dva dny, a když jsem se konečně vrátil na hotel, můj manažer Mark Bass povídá: ‚Volal nám nějakej doktor… Jó, byl to doktor, co se jmenoval Dre.‘ Řekl jsem mu něco jako: ‚Marku, nedělej si ze mě prdel!‘ Trvalo mi dobrou minutu, než mi došlo, že to myslí vážně.“
Dr. Dre, k němuž se dostala jedna z kazet se Slim Shady EP, když je Eminem porozdával několika producentům během cesty na rap battle v Los Angeles, hudebníkovi od začátku věřil a vzal ho pod svůj label Aftermath spadající pod společnost Interscope. Právě Dre má lví podíl na tom, že prolomil žánrovou bariéru a dal šanci bílému klukovi z Detroitu. „Mohlo to vypadat jako zhovadilost,“ později producent pro Rolling Stone. „Asi jako kdyby černej chlápek dělal country a western, víte, jak to myslím? A lidi okolo mě začali mít otázky. Znáte to: vždyť má modrý oči, vždyť je to bílý děcko. Ale mně je úplně u prdele, jestli jste třeba fialovej. Když se do toho umíte opřít, tak s váma budu pracovat.“
Dre si vzal Eminema do parády. Zapracovali na tématech, která bylo potřeba namontovat na Eminemovu lehce arytmickou – a přesto famózně přesnou – flow, a samozřejmě se muselo makat i na hitu, který potáhne marketing a posadí na zadek všechny, kdo Eminema do té doby neslyšeli.
Mé jméno je…
My Name Is byl přesně ten druh skladby, co zaujme na první poslech, protože se zkrátka vymyká klasickému obsahu rádií a hudebních televizí. Eminem svým charakteristickým rapem valil do lidí střídavě provokace i narážky, ale hlavně skvěle podchytil dobu. V textu dumá nad tím, kterou Spice Girl by oplodnil raději, mlaská nad představou, jak by si to užil s Pamelou, směje se pozérskému poslouchání Primus a devítipalcovými hřeby, tedy Nine Inch Nails, by si nejraději propíchl oči. Celou tuhle lavinu zakončí jasně: „Je mi to u prdele, Bůh mě poslal, abych sral svět.“
Ještě větší kadenci narážek a fórů naládoval Eminem do klipu. Ten paroduje řadu dobových zábavných pořadů, utahuje si z politiky, buranství i šoubyznysu. Dojde na Clintona s Lewinskou i Marilyna Mansona. Na MTV tehdy neexistovaly jiné čtyři minuty tak koncentrovaného humoru i přesně mířených úderů. Byl to úspěch jako hrom.
A přitom měli Eminem s Drem ve studiu skladbu My Name Is hotovou za hodinu. Jak se říká, Eminem to tam prostě poslal. „Tehdy jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, jestli to bude hit. Chtěl jsem jenom vědět, co na to řekne Dre,“ vzpomínal rapper ve zmíněném rozhovoru pro BBC. „Chtěl jsem zkrátka jenom stát v nahrávací budce, dívat se na něj přes sklo a sledovat jeho reakce, až tam napálím ty moje hlášky.“
Klip My Name Is zafungoval na první dobrou.
Dr. Dre byl známý jako profík, který ve studiu ani moc nepaří, ani se nenechá unést. Jak na natáčení vzpomínal? „Přišli jsme tam, dostali se do presu, byli kvůli tomu dva dny nonstop v posraným studiu. Pak jsme byli tři dny mrtví a až teprve potom jsme si to pustili s tím, že si teda poslechneme, co jsme nahráli.“
Slim Shady LP tak vznikalo ve vlnách, v nichž se mísil tvůrčí zápal s vyždímáním. Do toho se neustále improvizovalo, například když si Kid Rock odběhl ze své frekvence natočit scratching do písně Just Don’t Give a Fuck. Nebo když Eminem do písně ’97 Bonnie & Clyde přibral svou dceru, kterou měl ve střídavé péči. Ve skladbě si rapper vyřizuje účty se svou bývalou partnerkou Kim, kterou zabije hozením do moře. „Zalhal jsem Kim a řekl jí, že beru Hailie do restaurace. Ale jeli jsme do studia. Když zjistila, že jsem naši dceru využil k nahrání písničky o její vraždě, úplně vybouchla. Zrovna jsme se k sobě na pár týdnů vrátili, ale pak jsem jí to pustil a ona se sbalila a odešla.“
Děvky a štětky
Komplikované vztahy a rozpadající se rodina byly pro Eminema témata, k nimž se vracel, protože osobní život mu, na rozdíl od muziky, zkrátka nešel. Jeho bývalá partnerka odmítala s novináři mluvit a skladby, které se jí osobně týkaly, nechtěla komentovat s tím, že rapper je prostě magor. Což jako kdyby potvrdil na následující desce, kde v písni Kim prakticky explodoval vztekem. „Já být na jejím místě,“ komentoval později Dre, „tak se potom, co to uslyším, dám normálně na útěk. Je to přehnané, on prakticky po celý track jenom řve. Ovšem je to kvalita. Kim mu dávala nějaký koncept.“
Eminem si se ženami obecně nebral na Slim Shady LP servítky a taky za to sklidil pořádnou kritiku. Byl obviňován z podpory domácího násilí, dehonestace žen a misogynie. „Se ženskýma to mám těžký,“ obhajoval se ještě téhož roku v rozhovoru pro Guardian. „Ale většinou, když rapuji o ženách a mluvím o nich jako o děvkách a štětkách, je to tak komické, že jen posouvám do extrému model stereotypního rappera. Není to tak, že bych ženy nenáviděl. Jen mě občas dohání k šílenství.“
Kontroverzní texty k Eminemovi patří jako k velbloudovi hrby, ale po Slim Shady LP mu je kdekdo mlátil o hlavu. Jen pár měsíců po vydání se obhajoval v Rolling Stone: „Má deska není určena k poslechu pro děti. Má nálepku s upozorněním a musí vám být osmnáct, abyste si ji mohli koupit. To sice neznamená, že se k tomu mladší děti nedostanou, ale to už není moje zodpovědnost. Nejsem žádný svatoušek, ani jím být nehodlám.“
Píseň, kde hostuje Eminemova dcera, je o vraždě její maminky.
Vzhůru do šoubyznysu
Kombinace drzosti, provokace, neokoukaného humoru a v neposlední řadě image prvního velkého bílého rappera zajistily Slim Shady LP pozornost u mainstreamového publika, u kritiků zase bodovala samotná hudba. Oceňovali nejen samotnou originální flow, ale taktéž fakt, že nahrávka odkazovala k west coast rapu, používala G-funkové postupy a do aranží přidala funkové samply.
Eminemovi získala Grammy za nejlepší hiphopové album, My Name Is přinesla druhý gramofonek za nejlepší sólový rapový výkon. První týden po vydání se prodalo přes čtvrt milionu kopií, do čtvrt roku už to byl milion. V žebříčku prodejnosti se nahrávka vyšplhala na druhé místo, nedokázala se prodrat už jen přes tehdejší trhák FunMail od TLC.
Z Eminema se přes noc stala hvězda takového formátu, že mu v Interscope založili vlastní label Shady Records. Samozřejmě že přišly odsudky veřejnosti i soudní tahanice, jeho vlastní matka ho ještě téhož roku zažalovala za obrat: „Právě jsem zjistil, že moje matka je ještě větší hulička než já.“
To všechno pomáhalo Slim Shady LP s prodeji a betonovalo to Eminemovu pozici v šoubyznysu. Bavil publikum nejen hudbou, ale i tím, jak má na salámu vlastní kauzy. „Tohle je prostě způsob, jakým si v životě vydělávala peníze,“ komentoval matčinu žalobu v rozhovoru pro Scotland on Sunday. A podobně odpálkoval všechny dotazy na nepříjemná témata. Takového floutka nešlo nemilovat.
Je pravda, že největší hity a vrcholný komerční moment měl teprve před sebou, to přišlo až o rok později s The Marshall Mathers LP. Slim Shady LP měla v prodejnosti dost výkyvy, někde se dostala do top ten, jinde, jako třeba v Německu, se neprokousala ani do první padesátky. Jde ovšem o přelomové album jak pro Eminema, tak pro tehdejší mainstream, protože v něm nahrávka prolomila na úvod zmíněné pomyslné bariéry. Dreho produkce zaručila, že hudebně zůstal Eminem jednou nohou zvukově na klubové scéně a nepustil se naplno do komerčárny, čímž zároveň pomohl dalším detroitským rapperům – jim dohodil featy a smlouvy, tamní scéně pozornost. Takových desek vznikne jen několik za dekádu.