Čtveřice, z níž se za pár měsíců měli stát nejslavnější pankáči v historii, to vzala na punk už od začátku. Jak vzpomínal Robin Chapekar, kytarista Bazooka Joe v rozhovoru pro The Independent: „Normálně za náma přišli s prosíkem. Měli akorát kytary, chtěli si půjčit naši aparaturu a bicí. Bylo nám jich líto, věděli jsme, jak se cítí, taky jsme to kdysi zažili.“
A tak Bazooka Joe pustili Sex Pistols k jejich vybavení. Zpočátku šlo všechno jako po drátkách. „Pistole“ hrály covery od Who, Small Faces nebo Monkees, i když je vlastně ani pořádně neznali. Ale bavili se muzikanti i publikum. „Hráli jsme asi dvacet minut,“ vzpomínal taktéž pro Independent bubeník Paul Cook. „Byl to totální chaos, ani jeden z nás jsme netušili, co vůbec děláme.“
„Byla to zatracená divočina,“ doplnil ho kytarista Steve Jones. „Byl jsem hrozně nervózní, tak jsem si vzal mandrax (dnes už ilegální látka předepisovaná kdysi proti úzkostem, pozn. red.). Když jsme začali hrát, tak mi mandrax najel a já totálně vohulil aparát. Stowattový aparát v malém sále bez pódia, to byla jízda. Všichni čuměli jenom na nás. Přišlo mi, že dorazil milion lidí.“
Danny Kleinman, kytarista Bazooka Joe, vzpomínal na Sex Pistols v rozhovoru pro GQ: „Připadali mi docela fajn, dokud nezačali rozbíjet naši aparaturu. Sledoval jsem je z boku a najednou vidím, jak se Johnny Rotten otočil a začal nám kopat do repráku, který jsme navíc ani neměli ještě splacený. Říkal jsem: co blbneš, vole, vždyť nejsi žádnej Pete Townshend! Trochu mě to vytočilo, tak jsem tam naběhl a chytl Johnnyho do kravaty, aby nám přestal kopat do vercajku."
A bylo to. Ačkoliv Sex Pistols i Bazooka Joe později vyprávěli, že šlo jen o takové klučičí pošťuchování, fanoušci si příběh o bitce na pódiu zamilovali. Předávali si ho dál a dál, postupně zveličovali, až se mezi tehdejšími pankáči proměnila strkanice v bezmála legendární bitku. Sex Pistols tak měli o počáteční reklamu prakticky postaráno, zpráva o rvačce na škole Sv. Martina se šířila rychlostí blesku a kapele začaly záhy chodit pozvánky na další vystoupení v okolí Londýna. Vrchol jejich slávy sice přišel až o dva roky později s deskou Never Mind the Bollocks, Here’s the Sex Pistols, ale začali na něj stoupat už tehdy, 6. listopadu 1975.