Zárodky kapely se zrodily na základní škole, kam spolu chodili zpěvák a kytarista Richard Mikula a kytarista Marek Němec. „My jsme spolu hrávali ve škole na chodbách, Marek hrál na ukulele a já na bubínek a na foukací harmoniku. Vždycky jsme si tam dali klobouček a spolužáci nám do něj házeli žvýkačky a podobné blbosti,“ vzpomíná Richard. Vážněji to samozřejmě začalo až na střední škole, kde se setkali s bubeníkem Radkem Davidem. Dali se dohromady a ještě s dalšími spolužáky se začali scházet ve zkušebně, brnkat a oťukávat se. To bylo někdy v roce 2013. Oficiálně však datují vznik kapely pod názvem Panoptikum na začátek roku 2017, kdy se sestava ustálila v obsazení Richard Mikula (zpěv), Marek Němec (kytara), Radek David (bicí) a Honza Sedláček (basa) a kdy také odehráli první koncert.
V roce 2018 vystřídal Honzu Sedláčka na pozici basáka Martin Kmec. Vzpomínám si, že na tom koncertě v Gauči půlku setu hrál Honza a půlku Martin, takže výměna musela proběhnout někdy v tomto období. Později nástrojové obsazení rozšířili o klávesy Viktora Valkovského a v této sestavě fungovali vlastně až do nahrávání debutového alba.
Jedenáctiminutový track Paella z eponymního EP z roku 2018.
Společně tvoří osobitou, zvukově pestrou muziku, kterou není úplně jednoduché zařadit. Můj kamarád o ní jednou řekl: „Do šejkru nasypte hodně šedesátkové psychedelie, zalijte chytlavými groovy, troškou divadla a zastříkněte mexickou agnosturou Ennia Morriconeho. A hodně protřepejte.“ A ono to víceméně sedí. Těch ingrediencí je však daleko víc. Richard mi kdysi k náplni šejkru Panoptika řekl: „Máme hodně velké spektrum toho, co posloucháme. Každý do toho vnáší něco. Marek je například na ty psychedeličtější věci, jako jsou Pink Floyd nebo Allah Las, Radek je zase spíš taková stará škola, jede víc Franka Zappu a Cream. Já mám rád Karla Kryla a Nohavicu, ale taky kapely jako The Stooges, Velvet Underground nebo MC5, takže hodně starej punk. Zkrátka chceme, aby naše muzika byla netradiční zážitek. Myslím si, že každý si v ní najde to své.“
A to určitě najde, v tom šejkru je toho opravdu hodně, ale do sklenice z něj teče propracovaná muzika plná rozličných proplétajících se hudebních linek a motivů, přesto však soudržná, s atmosférou, která jako by vypadla z filmů Quentina Tarantina. Vedle propracovaného soundu, jenž je postavený na precizní rytmice, vintage zvuku basových linek, příjemně rozvibrovaných kytarách a stylových klávesových rejstřících a výborné práci s dynamikou, jsou nedílnou součástí jejich prezentace i divadelní prvky a svým způsobem i divadelní, avšak ne přehnaně teatrální vokální podání poetických výpravných českých textů.
V roce 2018 svoji tehdejší tvorbu zakonzervovali na třípísňové eponymní EP a v podstatě od té doby začali pracovat na debutu. Přes různé peripetie způsobené personálními změnami, změnami zkušeben a podobně se jim album podařilo dokončit, nahrát v Golden Hive studiu v Praze pod Amákovým dohledem a vydat až v letošním roce. Jmenuje se Mantichora a zajímavostí je, že na něm je slyšet i hlas českého Clinta Eastwooda, tedy Ladislava Županiče, kterého se jim podařilo získat do role vypravěče. Zní třeba v songu Robert Washington. Bohužel již v průběhu nahrávání alba se rozloučili s bubeníkem Radkem Davidem, takže do několika songů jim bicí nabouchal výborný bubeník Jakub Kočička (jinak například bubeník skupiny Květy), který je také doprovodil na křtech alba v brněnském Kabinetu Múz a pražském Café V lese.
V současné době Panoptikum hledají nového bubeníka. Až se jim to podaří, mají v plánu hlavně hodně hrát. Takže pokud je objevíte v programu některého z klubů nebo v line-upu nějakého letního festivalu, zajděte si na ně. Přestože album Mantichora je hodně povedené a rozhodně stojí za nejeden poslech, nelze při sebevětší vůli na nahrávce zachytit ten divadelní prvek jejich živého vystoupení, jenž posouvá zážitek z jejich extravagantní muziky ještě o jeden level výše.
Pilotní videosingl k albu Mantichora, na němž se podílel i Ladislav Županič.