Uvnitř vily duní kapela Šoulet, a tak zůstáváme venku – s pivem v ruce, smíchem nad šílenou muzikou a narozeninovým dárkem, který Ivoš právě předal Danovi. Tentokrát to bude rozhovor dva na dva. Vyrovnaný souboj, kde se místo otázek a odpovědí občas jen tak vršily nápady, emoce a úvahy o tom, jak se tvoří v době, kdy se svět kolem bortí pod rukama.
Vydáváte novou desku. Jaká jsou vaše očekávání?
Dan: Dobrý den, dobrý den, dobrý den!
Ivo: Tak ona je to deska v uvozovkách.
Dan: Je to spíše taková side linka – není to klasický album, jako byla Expedice do vnitrobloku nebo Tinnitus. Navazuje na Hybris – tedy na hudbu spojenou s divadlem. Vyprávíme větší příběh a snažíme se posluchače vtáhnout do světa, který budujeme. Máme rádi rozhlasový hry a to se do toho hodně propisuje.
Ivo: Není to jako deska P/\STI, ale spíše soundtrack k inscenaci. Side quest...
Cítíte tedy, že i zvuk je jiný, než když děláte quest hlavní?
Ivo: Ano. Většinou je to hozený do nějakýho období a tématu, tak jako Herkules byl spojen s antikou. Teď vycházíme spíš z občanský války.
Dan: Ano, je to Amerika po občanský válce. Což jsme se snažili aktualizovat jak v inscenaci, tak na desce. Vše se odehrává v bezčasí, je v tom hodně gospelu a hodně amerických vlivů, se kterými si hrajeme.
Hned titulní píseň Mír začíná gospelem jako blázen! Byl to tedy záměr?
Ivo: A je jich tam víc, vlastně skoro v každým tracku je nějaký gospelový sampl. Ale myslím, že na začátku to byl spíš Danův nápad.
Dan: Chtěli jsme hlavně udělat zase něco jinýho, vydat se do vod, které nám nejsou vlastní, více samplovat…
Když říkáš vody, které vám nejsou vlastní – týká se to i textů?
Dan: Myslím, že jo. Jsou tematicky ucelený. Když si pustíš naše klasický desky, je to co track, to jiný téma a myšlenka. Tady se to snažíme táhnout od začátku do konce.
Je pro tebe téma zločinu a trestu jako pro textaře inspirativní?
Dan: Pojetí viny je na té desce důležitý, ale vedlejší. Snažil jsem se ale spíš opírat o téma války. I v tý inscenaci jsme do toho hodně šlapali – válka na Ukrajině byla hodně čerstvá, takže jsme ji tam chtěli vypíchnout asi nejvíc.
Ve starším singlu Smečka jste se věnovali příběhu obtěžování a pokusu o znásilnění, který se stal ve Španělsku. To téma viny a trestu se tam objevuje také.
Dan: Jasný, ale podle mě nejde o tu vinu a trest. Šel jsem spíš po tématu nový maskulinity, dravýho a agresivního mladýho mužství. Je to téma, které se teď hodně projevuje i ve statistikách. Lidi i děcka jsou na školách mnohem agresivnější, sledujou Andrewa Tatea a podobný lidi… Chtěl jsem tohle téma prozkoumat – navíc to bylo k jedné rozhlasovce a já jsem tam propsal svůj zájem… Ale zeptejte se taky Ivoše na něco!
Kde jsi bral v případě představení Smutek
sluší Elektře inspiraci k tvorbě hudby
a samplů? Když tě někdo osloví s tématem pro hru, co uděláš jako první?
Ivo: Režisér Michal Dočekal přišel s místy, kde by měla být hudba a o čem by měla pojednávat. Řekl Danovi, ať to zpracuje textově, a Dan přišel se svými nápady za mnou a bavili jsme se o tom, jakou by to mohlo mít náladu. Já to pak podle těch podnětů udělal. Snažím se naplnit úlohu.
Je to jiná práce, než když děláte „klasickou“ P/\ST?
Ivo: Vlastně jo, je to něco mezi scénickou hudbou a tím, co dělám pro P/\ST – takový hybrid. V něčem je to rychlejší a lehčí, protože člověk ví, jaká by ta zakázka měla být a jak by to mělo znít. U Dana je ale někdy těžší ho pochopit a navnímat, i když je to lepší než v minulosti. Když tvoříme sami pro sebe, je to více osobní. Pro divadlo je to bezpečnější...
Vy v té inscenaci oba hrajete?
Ivo: My jsme tam hráli muzikanty, hudbu jsme hráli živě. Bylo fajn kvůli tomu dojíždět do Brna. Já jsem vlastně furt seděl za stolem, pouštěl jsem i scéniku a Dan si odcházel. Měli jsme čepičky jako dva kuchaři.
Dan: To bylo příšerný. Ale mělo to svoje, třeba na premiéře jsem stál na forbíně a rapoval do lidí. Mezitím v druhé řadě seděla taková starší paní a zacpávala si uši – to ti moc pomůže.
Ivo: O mně napsal recenzent, že se snažím napodobit hru na playback na basu. A ještě k tomu špatně. Stává se mi to častěji, že lidi nevěří, že na tu basu hraju, a trochu mě to sere...
Ta hra se aktuálně nehraje – neoprášíte ji třeba u příležitosti křtu desky?
Dan: Budeme dělat kus – takovej blok několika tracků, ale nechceme to přehrávat celý.
Ivo: V té hře je spousta nekoncertních tracků. Nefungovalo by to.
Vy jste oba z DAMU, vychovaní divadlem – jak moc je pro vás důležitá dramaturgie koncertu?
Dan: Velmi, já si myslím, že to musí mít výstavbu. Nemůžeš na začátku odpálit Tíseň nebo Fivuzu. Nebo můžeš, ale byl by to bullshit. Ty chceš, aby to rostlo, gradovalo do finále. Někdy to necháš i trochu spadnout, ale ta dramaturgie, i v případě jednotlivých tracků, se do toho vpisuje. Jde o divadlo ve smyslu našich kreací, těch našich projevů a toho, jaké jsou texty a beaty. My už jsme dávno přestali popírat, že jsme kluci z divadla, co dělají rap. Naopak se z toho snažíme dělat přednost a nepopíráme, odkud přicházíme. Snažíme se z toho těžit.
Ivo: Možná se snažíme i přejímat nějaké role, lehce tam alter ega jsou.
Dřív jste se proti „divadelnímu rapu“ trochu vymezovali, berete se jako součást rapové scény?
Dan: Jsme alternativní kapela – my nejsme na žádný scéně. To je v pohodě a v pořádku. Jsme alternativa. Na Slovensku je rapová alternativa punk a v Čechách divadlo. Já si poslechnu občas slovenskou scénu, jména jako Fvck_Kvlt, Dušana Vlka nebo podobné věci, ale z Čech asi moc ne. Nedávno jsem objevil Mezi patry klid, což je hodně zábavný a hodně mě to baví. Je to fresh.
Fvck_Kvlt je třeba hodně specifický texty. Tím, jak popisuje (nejen) politickou situaci na Slovensku...
Dan: Když ho poslouchám, tak se ve mně normálně projevuje závist k tomu, jak šikovnej ten kluk je. A jak s hudbou umí pracovat! Ale spíš než závist mu to přeju. Ještě navíc když vím, jak si tam tu scénu museli vykopat z nuly. Je skvělý, jak jim to funguje. Ten politický rap jim jde, ale to hlavně proto, že se tam mají zle. Tam to v píči prostě je a my se pořád máme dost dobře. Možná potřebujeme, aby se stalo něco špatnýho, abychom udělali taky takovou dobrou desku. Chuck Palahniuk říkal, že když je špatně, tak je aspoň super, že vzniká skvělý umění.
Ivo: Nejlepší umění vzniká z bolesti.
Dan: Když se máš dobře, tak co chceš sdělit?
Už pracujete na další desce?
Dan: Jo, ta by měla vyjít v roce 2026, bude hodně barevná. Mám rád, když to je nahoru–dolů. Témat mám dost. Mám teď hotových šest tracků. Nechci ale zase propadnout do úplného temna. To není dobré pro moje duševní zdraví. Chci se tím i bavit, takže to bude vyvážený.
Ivo: Možná je v tom zase trošku to divadlo, že bude výsledek žánrově bohatý. Nebude to pořád to samý. Co track, to trošku něco jinýho.
Dane, ty jsi čerstvě otec – cítíš, že se ti mění pohled na svět? Jak zpracováváš politickou nasranost a nasranost všeobecně s tím, že jsi teď nově táta?
Dan: Víc nad vším přemýšlím.
Ivo: Já jsem teda starý otec už, ale je tam toho strachu víc.
Dan: Víc strachu, ale zároveň, když jsme dělali Expedici, tak já jsem byl hodně nasranej. Byl tady Babiš a Zeman a já v sobě měl toho nasranýho mladýho levičáka, co to potřebuje vyblejt. Tinnitus jsem psal za covidu, když byl celkový klid. Zase mě ale sralo, že pak bylo moc práce a docela jsme padali na držku. Teď po tom covidu a s válkou a Trumpem se všechno bourá. Svět jde do píči. Zase ve mně bublá něco, co potřebuju vyřvat. Něco ve mně roste.
Téma duševního zdraví se možná tolik ve veřejném prostoru neobjevuje, pro vás je ale důležité…
Dan: Snažíme se otevírat témata, která se v rapu normálně neřeší, a nahlížet je z jiné perspektivy. Mám texty, kde se snažím vypisovat ze svých depek, a čím jsem starší, a ještě s tím dítětem, tak mi na tom možná víc záleží, protože tady pro svoji rodinu chci být. A chci být funkční a chci přežít tenhle zkurvenej svět, ale je to těžký. (Smích). Bude se to v naší tvorbě dál omílat a dál o tom budu mluvit.
Cítíte na sobě takhle těsně před vydáním nějaký tlak?
Dan: Cítíme.
Ivo: Je to tak, ale i tlak sami na sebe. Chceme se zlepšovat a posouvat.
Dan: Mě třeba neuvěřitelně mrdaj čísla na Spotify. Máš pokles minus dvě procenta než minulý měsíc a cítíš se strašně. Nejradši bych si to vyříznul z hlavy, ale nemůžu. Snažím se s tím bojovat a nepřipouštět si to, ale i tím, že na tom telefonu pořád jsem a pracuju, tak si to stejně jednou denně otevřu. Je to strašný. Máme teď stabilní, byť velmi malý růst. Máme skvělý a hodně věrný fanoušky, nepřicházíme o ně a trošku to po malých krůčcích roste, ale není tam žádný boom.
A teď přicházíte s jinou, těžkou, divadelní deskou…
Dan: Tak tam ani žádný boom neočekávám. To vydáváme pro sebe, jsme si vědomi, že to není deska plná bangerů. Snažíme se dělat něco, co tady nikdo jiný nedělá. Nikdo si netroufne vydat desku jako jeden příběh, koncepční album, které je navíc rozhlasovou hrou. Děláme to pro sebe a pár lidí, kteří to ocení.
Ivo: Mě motivuje, že jsou lidi, kteří mají z nějakého důvodu rádi desku Hybris, což bys úplně nečekal.
Dan: Říkáme si – jednou nám to vyšlo, tak to zkusíme znova.
Ivo: Udělali jsme na tom hodně práce, která nás baví. Byla by škoda, kdyby to úplně zmizelo.
Dan: Je fajn to poslat dál. Zároveň je v živém hraní něco jiného než v práci ve studiu. Máme třeba jako hosta Ráďu Škarohlída a makáme na tom s producentem Gaexem. Úryvky z tříhodinové inscenace jsme museli nacpat do osmiminutovejch skitů a tím do alba propsat celý příběh. Myslím ale, že se nám to podařilo – byť díky metaforám. Posluchač se bude muset zastavit a říct si: Tak co se tady teď sakra stalo? Ale my mu to říkáme – buď textem, nebo zvukem. Všechno tam je. A to mě baví, že si to můžeš pustit několikrát, zavřít se s tím doma se sluchátkama, se svíčkou a pistolí a celý si to užít… A pak si ustřelit hlavu.
Nepřemýšleli jste nad tím udělat třeba muzikál?
Dan: Přemýšleli – nesmíme o tom mluvit,
ale rok 2026 bude ve znamení další desky
P/\STI a autorského muzikálu.
A ta už bude mít větší ambice než pobavit pár magorů do rozhlasových her?
Dan: Tam chci těch sto milionů views! Budeme se snažit o nějakou bangerovitost, ale ne na úkor našeho jazyka a takové té „Pastí duše“. Budeme od toho chtít víc – bude to divočejší, političtější, houpavější...
Když se bavíme o té „bangerovitosti“, Ivo. Ty když skládáš hudbu, poznáš hned na začátku, co bude hit? Jako se to stalo třeba s Fivuza Market?
Ivo: Miluju to lechtání v podbřišku, kdy si říkáš: Ty vole, tak teď něco mám! U každého tracku by to mělo bejt – to je ten nejlepší moment tvorby, kdy cítím, že se mi něco povedlo. Většinou se ale spletu v tom, co ten hit, ten banger, bude. Lidi mají nakonec radši něco úplně jinýho.
Dan: Vždyť i ta Fivuza vlastně vznikla úplně stranou a nečekali jsme, co se z toho stane. Chtěli jsme si jen udělat písničku s klukama...
Ivo: Možná je to tím, že když se tolik nesnažíš, tak je to najednou uvolněnější a lidi to slyší a cení.
Dan: Snažím se to v sobě vychytat. Říkám si, že se někdy seberu a napíšu jen takovou lehkou píčovinu – ale je důležitý, aby tam bylo téma, na kterém se dá stavět. Posluchač vycítí, že se tím bavíš. Pak zase píšu složitější věc, kde jsem schopnej si i nastudovat fakta, nimrat se v nich, vlastně dělat až takovou studii, na který ti záleží, aby to bylo přesný. Občas to přeženeš, ale i to má svoje posluchače. Možná i to na nás mají lidi rádi. Ty dvě tváře jsou prostě důležitý – ale my těch tváří máme stejně víc... Balanc.
Seznamte se
Pražské duo P/\ST tvoří dva vystudovaní divadelníci a loutkáři Dan Kranich a Ivo Sedláček. Debut Expedice do vnitrobloku vydali v roce 2019 a hned bodovali v soutěži Radia Wave Startér, také si hned zahráli na slovenském festivalu Pohoda. Od té doby vydali tři desky a rozhodně nepolevují. Mezi největší sílu kapely patří živá vystoupení. V loňském roce se jim podařilo vyprodat dvakrát za sebou pražský Palác Akropolis a nedávno například brněnskou Flédu. Nové album Smutek sluší Elektře jim vychází v květnu.